Ve školách, nemocnicích i kancelářích může dlouhé stání vody v potrubí vytvářet podmínky pro bakterie, korozi i zhoršení kvality pitné vody.
Když se hovoří o bezpečnosti pitné vody, pozornost bývá zpravidla zaměřena na zdroje vody, vodárenské nádrže nebo úpravny. Mnohem méně se však mluví o tom, co se s vodou děje poté, co dorazí do budov. Právě zde může vznikat problém, který odborníci označují jako stagnaci vody.
Stagnace nastává ve chvíli, kdy voda zůstává dlouhou dobu bez pohybu v potrubí, zásobnících nebo dalších částech rozvodného systému. Tento jev je běžný zejména ve školách během prázdnin, v kancelářských budovách o víkendech, v nemocničních křídlech s omezeným provozem nebo v budovách, které nejsou plně využívány.
Pandemie covidu přitom ukázala, že stagnace vody není pouze technický problém. Po měsících omezeného provozu musely mnohé instituce po celém světě řešit zhoršenou kvalitu vody a zvýšené riziko mikrobiologické kontaminace. (Water Safety in Buildings)
Co se děje s vodou, která dlouho stojí
Pitná voda opouští úpravnu ve velmi dobré kvalitě. Jakmile však vstoupí do potrubního systému budovy, začíná se měnit.
Postupně dochází k poklesu zbytkového dezinfekčního účinku, například chloru. Současně se mění teplota vody a na vnitřních stěnách potrubí mohou vznikat biofilmy.
Biofilm představuje tenkou vrstvu mikroorganismů přichycených na povrchu potrubí. Obsahuje bakterie, houby a další mikroorganismy, které jsou chráněny vrstvou biologického materiálu. Právě tato ochrana jim umožňuje přežívat i v prostředí, kde by jinak dezinfekce většinu bakterií zničila.
Americká Agentura pro ochranu životního prostředí upozorňuje, že stagnace vody vytváří ideální podmínky pro růst mikroorganismů a současně zvyšuje uvolňování kovů a dalších látek z potrubí. (epa.gov)
Legionella: Nejznámější hrozba velkých budov
Největší pozornost odborníků dlouhodobě přitahuje bakterie Legionella. Tento mikroorganismus se přirozeně vyskytuje ve vodním prostředí, ale za určitých podmínek se může intenzivně množit v rozvodech teplé vody. Největší riziko představují teploty mezi 20 a 50 stupni Celsia.
Nákaza nevzniká pitím vody, ale vdechnutím drobných aerosolových kapének například při sprchování. U citlivých osob může způsobit závažný zápal plic známý jako legionářská nemoc.
Právě nemocnice, domovy pro seniory a velké administrativní budovy patří mezi objekty, kde je kontrola legionelly považována za jednu z nejdůležitějších součástí správy vodních systémů.
Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí uvádí, že legionella zůstává významným zdravotním problémem zejména ve velkých budovách s rozsáhlými systémy teplé vody. (ecdc.europa.eu; Legionella and the Prevention of Legionellosis)
Školy a kanceláře mají vlastní problémy
Školy představují specifické prostředí. Během letních prázdnin mohou některé části rozvodů zůstat bez provozu i dva měsíce. Podobná situace nastává během vánočních prázdnin nebo jiných delších období bez výuky.
Kancelářské budovy čelí jinému problému. Mnoho prostor je využíváno nepravidelně. Některé části budovy mohou být týdny téměř bez odběru vody.
Právě zde se může zvyšovat koncentrace látek uvolňovaných z potrubí. Jde například o železo, měď nebo v některých starších objektech i olovo.
Výzkumy ukazují, že čím déle voda stojí, tím více času má na kontakt s materiály potrubí. To může vést ke zhoršení senzorických vlastností vody i ke zvýšení koncentrací některých chemických látek. (Water Management Programs for Buildings)
Nemocnice: Nejcitlivější prostředí
Zvláštní kapitolu představují nemocnice. Nacházejí se zde pacienti s oslabenou imunitou, pro které může být i běžná vodní bakterie významným zdravotním rizikem. Současně jde často o rozsáhlé komplexy s kilometry potrubí, stovkami odběrných míst a složitými systémy teplé vody.
Proto mají nemocnice zpravidla nejpřísnější režimy monitoringu. Provádějí pravidelné odběry vzorků, kontroly teploty vody a sledování výskytu legionelly.
V některých zemích jsou používány také speciální filtrační systémy nebo doplňkové dezinfekční technologie.
Mohou být problémem i mikroplasty?
Téma mikroplastů ve stagnující vodě je zatím méně prozkoumané než problematika bakterií.
Odborníci však upozorňují, že dlouhodobý kontakt vody s plastovými rozvody může teoreticky přispívat k uvolňování drobných částic nebo chemických látek vznikajících stárnutím materiálu.
Zejména u starších plastových systémů instalovaných před několika desetiletími začíná být otázka jejich dlouhodobého stárnutí předmětem intenzivního výzkumu.
Zatím neexistují důkazy, že by stagnace vody byla hlavním zdrojem mikroplastů v budovách. Vědci však upozorňují, že jde o oblast, která si zaslouží další studium.
Kdo odpovídá za kvalitu vody uvnitř budov
Mnoho lidí se domnívá, že za kvalitu vody odpovídá výhradně vodárenská společnost. Ve skutečnosti je situace složitější.
Vodárna zpravidla garantuje kvalitu vody na vstupu do objektu. Za stav vnitřních rozvodů odpovídá vlastník nebo provozovatel budovy.
V České republice vykonávají dozor nad zdravotní nezávadností pitné vody krajské hygienické stanice. Odbornou metodickou podporu poskytuje Státní zdravotní ústav.
Právě hygienická služba je orgánem, který může řešit podezření na zdravotně závadnou vodu v objektech určených pro veřejnost, školách, zdravotnických zařízeních nebo dalších institucích.
Moderní vodárenské systémy dokážou vyrábět mimořádně kvalitní pitnou vodu. Přesto se stále více ukazuje, že skutečné riziko nemusí vznikat ve vodárně ani ve zdroji vody. Často se skrývá až v potrubí budov, kde voda tráví poslední hodiny nebo dny své cesty ke spotřebiteli. Právě zde rozhoduje pravidelná údržba, monitoring a odpovědný přístup správců budov o tom, zda voda zůstane stejně kvalitní jako ve chvíli, kdy opustila úpravnu.
Literatura:
5 minut
