Mnoho lidí věří, že balená voda je bezpečnější než kohoutková. Nejnovější studie však ukazují složitější obraz, zejména kvůli mikroplastům.
Po desetiletí byla balená voda prezentována jako čistší, bezpečnější a kvalitnější alternativa ke kohoutkové vodě. Tento obraz se hluboce zakořenil v myšlení veřejnosti. Mnoho lidí automaticky sahá po plastové lahvi v přesvědčení, že získává kvalitnější produkt než z domácího vodovodu.
Nejnovější vědecké studie však ukazují, že situace nemusí být tak jednoduchá. Zatímco veřejné vodovody podléhají přísným kontrolám a pravidelnému monitoringu, balená voda se stále častěji dostává do centra pozornosti kvůli mikroplastům a nanoplastům.
Přehled publikovaný v roce 2024 potvrzuje, že mikroplasty byly nalezeny jak v kohoutkové, tak v balené vodě, přičemž mezi jednotlivými studiemi existují značné rozdíly v naměřených koncentracích. (Microplastics in drinking-water)
Proč bývá v balené vodě více mikroplastů
Největší pozornost vzbudila studie publikovaná v roce 2024 americkými vědci, kteří použili novou analytickou metodu schopnou zachytit i extrémně malé nanoplasty.
Výsledky byly překvapivé. V jednom litru balené vody bylo nalezeno v průměru přibližně 240 000 plastových částic. Přibližně 90 procent z nich tvořily nanoplasty, tedy částice natolik malé, že mohou potenciálně pronikat biologickými bariérami.
Výzkumníci upozorňují, že zdrojem nemusí být pouze samotná PET láhev. Část částic pravděpodobně vzniká již během procesu výroby, filtrace, stáčení a uzavírání lahví. Významnou roli mohou hrát také plastové uzávěry, které se při každém otevření a zavření mechanicky opotřebovávají.
Další studie z Velké Británie a Spojených států rovněž zjistily, že balená voda často obsahuje vyšší koncentrace mikroplastů než voda z veřejných vodovodů. (Occurrence of Microplastics in Tap and Bottled Water)
Kohoutková voda není bez problémů
To však neznamená, že kohoutková voda je zcela bez rizik. Mikroplasty byly nalezeny i ve vodovodních systémech po celém světě. Přehled zahrnující data ze 34 zemí ukázal, že mikroplasty byly detekovány ve většině analyzovaných vzorků veřejných vodovodů.
Zdrojem mohou být:
- znečištěné řeky a nádrže,
- atmosférický spad,
- opotřebení plastových potrubí,
- domácí rozvody,
- průmyslové zdroje.
Rozdíl spočívá v tom, že moderní úpravny vody dokážou významnou část částic odstranit. Některé studie uvádějí účinnost přesahující 97 procent v závislosti na použité technologii.
Odborníci současně upozorňují, že kvalita vody na kohoutku nemusí záviset pouze na vodárně. Významnou roli hrají také staré domovní rozvody, které jsme rozebírali v předchozích článcích. Právě zde může docházet k druhotné kontaminaci vody kovy, korozními produkty nebo mikroplastovými částicemi ze stárnoucích plastových potrubí.
Co je tedy lepší volba
Překvapivě stále více odborníků dospívá k závěru, že ve většině vyspělých zemí představuje kvalitní kohoutková voda rozumnější volbu než pravidelná konzumace balené vody.
Důvodů je několik. Kohoutková voda:
- podléhá průběžnému monitoringu,
- není dlouhodobě skladována v plastovém obalu,
- vytváří výrazně menší ekologickou zátěž,
- bývá mnohonásobně levnější.
Naopak balená voda může být vystavena vysokým teplotám během skladování a dopravy, což může urychlovat uvolňování částic z plastových obalů.
To samozřejmě neznamená, že každá kohoutková voda je automaticky lepší než každá balená. V některých oblastech mohou být problémem staré rozvody, lokální kontaminace nebo soukromé studny bez pravidelné kontroly.
Právě proto odborníci doporučují sledovat údaje místních vodáren, případně si nechat provést laboratorní rozbor vody v objektech se starými rozvody.
Budoucnost může patřit filtraci a sklu
Rostoucí zájem vzbuzují také domácí filtrační systémy. Nejvyšší účinnost při odstraňování mikroplastů, PFAS i některých kovů vykazují technologie reverzní osmózy. Nevýhodou zůstává vyšší cena a náročnější údržba.
Za kompromisní řešení bývá často považována kvalitní kohoutková voda uložená ve skleněných nebo nerezových nádobách. Tím se eliminuje další kontakt s plastovými obaly a současně se výrazně snižuje ekologická stopa oproti jednorázovým lahvím.
Současný výzkum ukazuje jednu důležitou věc. Otázka už dávno nestojí tak, zda mikroplasty ve vodě existují. Byly nalezeny jak v balené, tak v kohoutkové vodě. Skutečná debata se dnes vede o tom, odkud pocházejí, v jakém množství je přijímáme a jaké mohou mít dlouhodobé zdravotní dopady. A právě zde začíná jedna z největších výzkumných výzev současné environmentální medicíny.
Literatura
6 minut
