Největší dosud provedená metaanalýza přerušovaného půstu porovnala jeho účinky s klasickými dietami u více než 6500 lidí. Výsledky potvrzují, že střídavý půst (alternate-day fasting) může pomoci lépe zhubnout a zlepšit cholesterol, krevní tlak i další kardiometabolické rizikové faktory.
Přerušovaný půst, ať už v podobě střídání dní hladovky a běžného jídla, časově omezeného stravování nebo modelu „pět plus dva“, patří mezi nejčastěji diskutované strategie v oblasti snižování hmotnosti a zlepšování zdraví srdce. Jeho popularita v posledních letech prudce vzrostla – především kvůli tomu, že nevyžaduje složité počítání kalorií a nabízí flexibilitu. Přesto zůstávala otázka, jak dobře opravdu funguje ve srovnání s tradičními dietami a zda jeho přínosy nejsou pouze krátkodobé.
V červnu 2025 však vyšla v prestižním časopise The BMJ rozsáhlá síťová metaanalýza, která tyto otázky poprvé zodpověděla na základě dat z 99 randomizovaných klinických studií, zahrnujících celkem 6582 dospělých účastníků s různým zdravotním stavem – od zdravých osob po jedince s diabetem, metabolickým syndromem nebo obezitou. Studie, kterou vedl tým kolem Johna Sievenpipera z Torontské univerzity, systematicky porovnávala tři formy přerušovaného půstu (alternate-day fasting – ADF, time-restricted eating – TRE, whole-day fasting – WDF), klasickou kontinuální kalorickou restrikci (CER) a běžné ad-libitum stravování, tedy bez omezení.
Hlavním výstupem byla změna tělesné hmotnosti, ale analýza sledovala i další důležité ukazatele – obvod pasu, tělesný tuk, hladinu glukózy, inzulinu, cholesterolu, krevní tlak a markery zánětu a jaterního zdraví. Výsledky ukázaly, že všechny strategie vedly oproti ad-libitum režimu k určitému úbytku hmotnosti. Největší efekt zaznamenala metoda alternate-day fasting, tedy střídání dní hladovky a běžného stravování. Účastníci této skupiny zhubli v průměru o 3,4 kilogramu více než ti, kteří jedli bez omezení, což bylo statisticky i klinicky významné. Naopak u TRE, populárního stylu 16:8, byl průměrný rozdíl pouze 1,7 kilogramu, tedy pod hranicí klinické významnosti.
Ve srovnání s klasickou kalorickou restrikcí, která znamená každodenní omezení příjmu kalorií, měl ADF sice pouze „triviální“ navrch (−1,29 kg), ale jako jediný ze sledovaných přístupů vůbec vykazoval výhodu. TRE a WDF naproti tomu žádný rozdíl vůči CER neprokázaly. Jinými slovy – z hlediska samotného úbytku váhy se ADF jeví jako mírně efektivnější než tradiční diety, ale jiné metody přerušovaného půstu nikoli.
Kromě váhy studie analyzovala i další tzv. kardiometabolické ukazatele. ADF se opět ukázal jako nejslibnější. Ve srovnání s TRE vedl ke snížení celkového cholesterolu, triglyceridů a tzv. non-HDL cholesterolu. U metody WDF ale autoři zaznamenali dokonce mírné zvýšení LDL cholesterolu, což může být potenciálně rizikové. Hodnoty glykovaného hemoglobinu (HbA1c) se nezměnily prakticky v žádné skupině a rozdíly v HDL cholesterolu byly zanedbatelné. Mírné zlepšení bylo zaznamenáno u inzulinové rezistence a hladin glukózy na lačno u všech dietních strategií, ale opět bez jasného vítěze mezi metodami.
Zvlášť zajímavé bylo porovnání krátkodobých a dlouhodobějších studií. Zatímco u studií kratších než 24 týdnů byly rozdíly mezi přístupy výraznější – ADF opět vedl ke zřetelnějšímu úbytku váhy – v delších studiích nad 24 týdnů se rozdíly mezi půstem a klasickými dietami stíraly. To naznačuje, že účinnost přerušovaného půstu může s časem klesat, pravděpodobně kvůli snížené motivaci a klesající adherenci – tedy schopnosti účastníků daný režim dlouhodobě dodržovat. Jedna ze studií ukázala, že zatímco adherence k WDF byla v šestém týdnu 74 %, po roce spadla na pouhých 22 %.
Autoři metaanalýzy upozorňují, že většina dostupných důkazů je založena na krátkodobém sledování. Z 99 zahrnutých studií mělo pouze pět délku 52 týdnů nebo více. To omezuje možnost vyvozovat závěry o dlouhodobém efektu těchto strategií. Přesto výsledky ukazují, že přerušovaný půst – zejména ve formě střídání půstů obden – může být účinným nástrojem pro krátkodobé zlepšení zdravotního stavu, a zároveň nabízí alternativu pro ty, kteří nezvládají tradiční počítání kalorií.
Z hlediska bezpečnosti byla většina hlášených vedlejších účinků mírná – nejčastěji šlo o bolesti hlavy, únavu nebo zácpu. Jen výjimečně došlo k vážnějším komplikacím, jako byla hypoglykémie. Důležitým faktorem zůstává také složení jídel během „nejedících“ období. Autoři upozorňují, že v některých případech nebyl složení jídelníčku během ad-libitum dní kontrolováno, což může zkreslovat výsledky.
Studie zároveň upozorňuje na silné i slabé stránky přerušovaného půstu. Na rozdíl od léků jako semaglutid, které vedou ke snížení hmotnosti o 10–15 %, jsou účinky půstu mírnější. Na druhou stranu jde o přirozenou, nenákladnou a přístupnou metodu, kterou si může osvojit většina lidí bez nutnosti léků. Jak upozorňuje i editorial připojený ke studii, přerušovaný půst není všelék, ale může být součástí širší strategie pro zvládání obezity a metabolických onemocnění – podobně jako pravidelný pohyb a změna životního stylu.
Závěrem lze říct, že nová síťová metaanalýza potvrzuje, že přerušovaný půst může být účinnou alternativou ke klasickým dietám, zejména v krátkodobém horizontu. Největší přínos má zřejmě metoda alternate-day fasting, která má nejen vliv na hmotnost, ale i na krevní tuky a obvod pasu. Přesto zůstává otázkou, zda jsou tyto přístupy udržitelné v dlouhodobém horizontu a zda jsou vhodné pro všechny skupiny populace. V tomto směru budou mít klíčové slovo další výzkumy – ideálně s trváním nad 52 týdnů a s větší kontrolou nad složením jídelníčku i dodržováním režimu.
Studie „Intermittent fasting strategies and their effects on body weight and other cardiometabolic risk factors: systematic review and network meta-analysis of randomised clinical trials“ je dostupná online zde.
Zdroj: bmj.com
6 minut
