Nadměrný čas u obrazovek v raném věku souvisí s horším vývojem mozkových spojů důležitých pro řeč, čtení i další poznávací funkce.
Mobil v ruce batolete dnes už mnozí rodiče berou jako běžný obrázek každodennosti. Krátké video v čekárně, pohádka při jídle nebo tablet jako rychlá pomoc ve chvíli, kdy je doma potřeba na chvíli ticho. Jenže právě období do pěti let patří z hlediska vývoje mozku k nejcitlivějším etapám života. A to, co dospělým připadá jako neškodné rozptýlení, může mít podle odborných prací mnohem vážnější souvislosti.
Pozornost vzbudila zejména studie publikovaná v JAMA Pediatrics, která sledovala vztah mezi používáním obrazovek a strukturou bílé hmoty mozku u předškolních dětí. Autoři zjistili souvislost mezi vyšší mírou používání médií na obrazovkách a nižší mikrostrukturální integritou drah bílé hmoty, které podporují jazyk a rané čtenářské dovednosti. Současně upozornili, že jde o období velmi rychlého vývoje mozku, kdy mohou podobné vlivy hrát významnou roli. (Associations Between Screen Based Media Use and Brain White Matter Integrity in Preschool Aged Children)
Proč je bílá hmota tak důležitá
Bílá hmota je síť nervových vláken, která propojuje jednotlivé oblasti mozku. Právě díky ní mohou spolu různé části mozku rychle a přesně komunikovat. U malých dětí se tyto spoje teprve formují, zpevňují a zdokonalují. Pokud je tento proces méně efektivní, může se to projevit v oblastech, které jsou pro rané dětství klíčové, tedy v řeči, porozumění, pozornosti i pozdější připravenosti na čtení.
Studie vedená Johnem S. Huttonem zkoumala zdravé děti ve věku tří až pěti let pomocí magnetické rezonance. Rodiče vyplňovali dotazník ScreenQ, který zachycuje, jak často a jakým způsobem dítě přichází do styku s obrazovkami. Vyšší skóre v tomto dotazníku souviselo s horší organizací drah bílé hmoty a také s nižšími výsledky v jazykových a pregramotnostních testech. Výzkum tedy neříká, že každá obrazovka automaticky poškozuje mozek, ale poměrně jasně ukazuje, že vyšší expozice je spojena s méně příznivými nálezy.
Nejde jen o řeč, ale i o vývojové tempo
Na tuto práci navazuje i další často citovaná studie z JAMA Pediatrics, která sledovala více než dva tisíce dětí a vztah mezi časem u obrazovek a výsledky vývojového screeningu. Výsledky ukázaly, že vyšší míra sledování obrazovek ve 24 a 36 měsících souvisela s horším výkonem ve vývojových testech ve 36 a 60 měsících. Autoři navíc upozornili, že opačný vztah se nepotvrdil, tedy že by horší vývoj automaticky vedl k vyššímu času u obrazovek. To posílilo domněnku, že právě obrazovky mohou být jedním z faktorů, které vývoj brzdí. (Association Between Screen Time and Children’s Performance on a Developmental Screening Test)
Tato zjištění jsou důležitá i proto, že raný vývoj není tvořen jen izolovanými dovednostmi. Řeč, sociální kontakt, pozornost i schopnost učit se se navzájem ovlivňují. Dítě, které tráví příliš mnoho času pasivním sledováním obsahu, může přicházet o jiné podněty, které mozek potřebuje mnohem více. Zejména o přímý rozhovor s dospělým, společné čtení, volnou hru, pohyb a běžný kontakt s okolním světem.
Co doporučují pediatři
Americká pediatrická akademie ve svém stanovisku k médiím a malým dětem zdůrazňuje, že věk od nuly do pěti let je obdobím kritického vývoje mozku, vytváření bezpečných vztahů a formování zdravotních návyků. Doporučení proto nejsou postavena jen na prostém počítání minut, ale i na kvalitě obsahu a přítomnosti rodiče. Akademie například dlouhodobě doporučuje vyhýbat se digitálním médiím u dětí mladších 18 až 24 měsíců s výjimkou videohovorů a u starších malých dětí vybírat kvalitní obsah a sledovat jej společně. (Media and Young Minds)
Právě společné sledování je zásadní rozdíl. Malé dítě si z obrazovky samo nevezme totéž, co z živého kontaktu. Když rodič s dítětem mluví, reaguje na jeho otázky, pojmenovává věci a doplňuje souvislosti, vzniká aktivní učení. Když dítě sedí samo před displejem, často převažuje pasivní příjem. A pasivní příjem je z hlediska vývoje řeči i myšlení mnohem slabší stimul než obyčejný lidský rozhovor.
Technologie nejsou nepřítel, problém je míra a náhrada vztahů
Největší slabinou veřejné debaty bývá zjednodušení. Není pravda, že každá pohádka na tabletu musí dítěti uškodit. Stejně tak ale neplatí uklidňující tvrzení, že moderní děti si prostě jen zvykají na novou dobu a není co řešit. Odborné studie zatím mluví opatrně, ale poměrně konzistentně. Vyšší čas u obrazovek v raném dětství je spojován s horšími výsledky v oblastech, které jsou pro budoucí učení zásadní.
Rozumný závěr proto není hysterický zákaz technologií, ale návrat k proporcím. U malých dětí by obrazovka neměla vytlačit to, co je pro vývoj nenahraditelné. Tedy rozhovor, knihu, hru, pohyb, nudu, fantazii a přítomnost dospělého. Mozek předškolního dítěte totiž nepotřebuje hlavně další displej. Potřebuje živý svět, v němž se učí rozumět slovům, emocím i vztahům. A právě tam se rozhoduje, jak pevné budou spoje, na nichž později vyroste řeč, čtení i schopnost myslet.
Literatura
5 minut
