Studie naznačují, že léky GLP-1 používané při diabetu a obezitě mohou snižovat riziko závislostí. Odborníci ale varují před unáhlenými závěry.
Léky ze skupiny agonistů receptoru GLP-1 patří v současnosti mezi nejdiskutovanější farmakologické nástroje moderní medicíny. Původně byly vyvinuty pro léčbu diabetu 2. typu a později se rozšířily také do terapie obezity. Nové vědecké práce však naznačují, že jejich účinky mohou zasahovat i do oblasti závislostí na alkoholu, nikotinu nebo drogách.
Na tuto možnost upozorňuje komentář publikovaný v odborném časopise BMJ, který shrnuje výsledky nových epidemiologických analýz a klinických studií. Podle autorů existují první náznaky, že tyto léky mohou ovlivňovat mozkové mechanismy spojené s cravingem, tedy silnou touhou po návykové látce. Podrobnosti uvádí studie publikovaná v BMJ pod názvem Metabolic medicines and addiction: what GLP-1 receptor agonists might add to substance use care.
Problém závislostí přitom představuje jeden z největších zdravotních a sociálních problémů současnosti. Globální analýza burden of disease ukazuje, že alkohol a drogy každoročně přispívají k milionům úmrtí a obrovským ekonomickým nákladům zdravotních systémů. Farmakologická léčba existuje pouze pro některé typy závislostí, a navíc bývá často nedostatečně využívána.
Co ukazují data z amerických veteránů
Velkou pozornost vzbudila studie analyzující zdravotní data amerických veteránů s diabetem 2. typu. Vědci zde simulovali takzvaný „target trial“, tedy statistický model, který se snaží napodobit randomizovanou klinickou studii pomocí rozsáhlých databází zdravotní péče.
Výsledky naznačují, že pacienti, kteří začali užívat agonisty receptoru GLP-1, měli v následujících třech letech nižší riziko vzniku několika typů závislostí. Riziko poruch spojených s alkoholem, nikotinem, kokainem nebo opioidy bylo statisticky nižší než u pacientů léčených jiným typem antidiabetik.
Ještě zajímavější výsledky se objevily u pacientů, kteří už nějakou formu závislosti měli. V této skupině byl zahájení léčby GLP-1 spojeno s nižším počtem hospitalizací souvisejících se závislostí, menším počtem předávkování, a dokonce i nižší úmrtností.
Z praktického hlediska šlo sice o relativně malé absolutní rozdíly, přibližně několik případů na tisíc pacientů během tří let, přesto jde o signál, který podle autorů stojí za další výzkum.
Proč by lék na metabolismus ovlivňoval závislosti
Mechanismus tohoto efektu zatím není zcela objasněn, ale existuje několik biologicky plausibilních vysvětlení. Receptory GLP-1 se totiž nacházejí nejen v pankreatu a trávicím systému, ale také v mozku.
V experimentálních studiích bylo prokázáno, že aktivace těchto receptorů může ovlivňovat dopaminové dráhy v mozku, které jsou klíčové pro systém odměny. Právě tento systém stojí za vznikem návykového chování.
Výzkum publikovaný v časopise Translational Psychiatry ukazuje, že GLP-1 signalizace může snižovat vyhledávání alkoholu a další návykové chování v experimentálních modelech. Studie The glucagon-like peptide-1 receptor as a potential treatment target in alcohol use disorder patří mezi první práce, které tento mechanismus popsaly.
Podobné výsledky přinesla i klinická studie se semaglutidem u pacientů se závislostí na alkoholu. Ta naznačila, že léčba může snižovat intenzitu cravingu i množství vypitého alkoholu během sledování.
Naděje i opatrnost
Navzdory zajímavým výsledkům odborníci zdůrazňují, že současná data mají svá omezení. Analýzy založené na zdravotnických databázích mohou být ovlivněny řadou faktorů, které nelze zcela kontrolovat.
Například pacienti, kteří dostávají moderní antidiabetické léky, mohou mít odlišný životní styl, lepší přístup ke zdravotní péči nebo jinou motivaci k léčbě. Tyto rozdíly mohou částečně vysvětlovat pozorované výsledky.
Dalším problémem je, že většina analyzovaných pacientů byli starší muži z amerického systému péče o veterány. Není tedy jisté, zda se výsledky dají automaticky přenést na mladší populaci nebo na ženy.
Systematický přehled klinických studií naznačuje, že agonisté GLP-1 mají potenciál ovlivnit různé typy závislostí, ale dosavadní klinické důkazy jsou stále omezené. Přehled publikovaný v časopise Drug and Alcohol Dependence shrnuje dosavadní poznatky ve studii Potential role of GLP-1 receptor agonists in substance use disorder.
Budoucnost výzkumu
Výzkumníci proto volají po rozsáhlých randomizovaných klinických studiích. Ty by měly ověřit, zda tyto léky skutečně pomáhají při léčbě závislostí a jaký je jejich efekt u lidí bez diabetu.
Zároveň je nutné řešit i praktické otázky. Léky GLP-1 jsou stále poměrně drahé a jejich dostupnost je v mnoha zemích omezená. Pokud by se jejich účinnost při léčbě závislostí potvrdila, vznikla by nová etická i ekonomická dilemata.
Zdravotní systémy by musely rozhodnout, zda a za jakých podmínek tyto léky zařadit do léčby závislostí. Současně by bylo nutné zajistit, aby jejich využití neomezilo dostupnost pro pacienty s diabetem nebo obezitou.
Zatím tedy nelze mluvit o „zázračném léku na závislost“. Přesto se zdá, že výzkum GLP-1 receptorových agonistů otevírá zcela novou kapitolu v propojení metabolické medicíny, psychiatrie a léčby závislostí.
Literatura
5 minut
