Duševní poruchy zkracují život o 10–20 let. Co přesně víme v roce 2025

Nová populační studie z Katalánska a největší metaanalýza potvrzují: Lidé s duševními poruchami žijí v průměru o 10–20 let kratší život. Hlavní viník? Somatická onemocnění.

Lidé s duševními poruchami umírají dříve než jejich vrstevníci

Rozdíl se běžně pohybuje mezi deseti a dvaceti lety. Tento závěr dnes nestojí na jediné práci, ale na souběhu pevných důkazů: od nové populační analýzy z roku 2025 až po rozsáhlou metaanalýzu více než dvanácti milionů pacientů. Světová zdravotnická organizace (WHO) přitom dlouhodobě uvádí stejný řád zkrácení délky života. V Česku navíc celonárodní analýza publikovaná v časopise The Lancet Public Health (2018) ukázala, že standardizovaná úmrtnost (SMR) lidí s duševními poruchami byla zhruba 2,2× vyšší než u běžné populace, přičemž nejhorší výsledky měli pacienti se závislostmi a schizofrenií.

Co nového přinesla studie z roku 2025 (Katalánsko)

V časopise Psychiatry Research vyšla v červnu 2025 populační studie z Katalánska (Moneta, Haro, Plana-Ripoll, Olaya), která využila registry veřejného zdravotnictví a sledovala 538 069 dospělých s duševní poruchou v letech 2005–2016. Autoři rozdělili diagnózy do jedenácti kategorií a porovnávali zbývající délku života po stanovení diagnózy s referenční populací stejného věku. U všech kategorií zjistili kratší očekávanou délku života; největší ztráta připadla na závislosti (až 22 let) a schizofrenii (15–18 let), nejmenší u neurotických poruch (5–7 let). Důležitý detail: přirozené příčiny (zejména kardiovaskulární a metabolická onemocnění) se podílely na nadúmrtnosti více než sebevraždy.

Jak velký je rozdíl v číslech napříč diagnózami

Nejširší pohled nabízí systematická přehledová studie a metaanalýza v EClinicalMedicine (2023). Z 109 studií (12,17 milionu pacientů) vychází průměrná délka života lidí s duševní poruchou 63,85 roku a průměrná ztráta let života (YPLL) 14,66 roku. Nejnižší hodnoty délky života mají poruchy užívání návykových látek (≈57 let), následované schizofrenním spektrem a poruchami osobnosti; na opačném konci stojí neurotické poruchy (≈69,5 roku).

Velký podíl ztracených let připadá na „nepřirozené“ příčiny – zejména sebevraždy. Podle metaanalýzy činí průměrná ztráta let kvůli nepřirozeným příčinám 8,1 roku, zatímco kvůli přirozeným příčinám 4,4 roku. Zároveň ale i po oddělení sebevražd zůstává značná zátěž přirozených příčin, zejména kardiometabolických nemocí. Navíc platí, že časový trend se výrazně nezlepšuje: mezera v dlouhověkosti přetrvává i v nejnovějších kohortách. Autoři upozorňují na extrémní heterogenitu výsledků mezi studiemi (I² = 100 %), takže konkrétní čísla se liší podle regionu, období a metodiky.

Proč lidé s duševní poruchou umírají dříve

Důvody jsou multifaktoriální: vyšší prevalence kouření a sedavosti, nežádoucí metabolické účinky některých psychofarmak, pozdní diagnostika a „diagnostické zastínění“ (somatické potíže se mylně připisují psychiatrii), obtížnější přístup ke screeningu a léčbě běžných nemocí. Práce z posledních let to dokládají i pro infekční příčiny úmrtí, kde je riziko u závažných duševních onemocnění zvýšené – i proto se doporučuje důsledná vakcinace proti chřipce a pneumokokům. Strategický přehled The Lancet Psychiatry Commission (2019) zároveň už od roku 2019 volá po systematickém „paritním“ přístupu k tělesnému zdraví v psychiatrii.

Co to znamená pro zdravotní politiku a klinickou praxi

Z cest, které mají nejlepší šanci mezeru v dlouhověkosti zmenšit, se opakovaně ukazují jako účinné tyto kroky: důsledná kardiometabolická prevence přímo v psychiatrické péči (měření krevního tlaku, lipidů, HbA1c, BMI/obvodu pasu, kouření), agresivní podpora odvykání kouření, časná léčba hypertenze a diabetu, nábor do programů pohybu a výživy a propojené multidisciplinární týmy sdílející data mezi primární péčí a psychiatrií. Přehledy z let 2024–2025 navíc zdůrazňují potřebu redesignu služeb, aby lidé s duševní poruchou měli rutinní přístup i k onkologickému screeningu a preventivní péči. Aktuální doporučení přidávají také vytváření specializovaných kardiometabolických pathway pro pacienty se závažnými duševními onemocněními a plošné očkovací programy.

Kontext: Nejde o „novinku“, ale o konsensus napříč zdroji

Už dřívější přehledy – například práce Chesney, Goodwin, Fazel (World Psychiatry 2014) nebo Walker a kol. (JAMA Psychiatry 2015) – upozorňovaly, že ztráta 10–20 let je u řady diagnóz běžná a v některých případech srovnatelná či horší než u silných kuřáků. Aktuální práce z let 2023–2025 tento obraz nejen potvrzují, ale i zpřesňují podle diagnóz a příčin úmrtí. Hlasy mezinárodních institucí (WHO) proto hovoří jednoznačně: parita péče o tělesné zdraví v psychiatrii je veřejnozdravotní prioritou.

Zdroj: pubmed.ncbi.nlm.nih.gov

Další zdroje (výběr):

• Moneta MV, Haro JM, Plana-Ripoll O, Olaya B. Psychiatry Research (2025) – Katalánsko, 538 069 pacientů, největší ztráta u závislostí a schizofrenie.
• Chan JKN et al. EClinicalMedicine (2023) – metaanalýza 109 studií, 12,17 mil. pacientů; průměrná délka života 63,85 roku; YPLL 14,66 roku.
• WHO – „Lidé se závažnými duševními onemocněními umírají v průměru o 10–20 let dříve.“
• Chesney E, Goodwin GM, Fazel S. World Psychiatry (2014) – přehled mortality napříč diagnózami.
• Walker ER et al. JAMA Psychiatry (2015) – metaanalýza: ztráta života 10–20 let.
• The Lancet Psychiatry Commission (2019) – doporučení pro paritu péče.
• Formánek T et al. The Lancet Public Health (2018) – česká národní kohorta, SMR 2,2×.
• Přehledy 2024–2025: redesign služeb, kardiometabolické pathway, očkovací strategie.