Proč bez sportovní přípravy neexistuje dlouhodobý úspěch ani v digitálním světě.
Výkon – ať už ve sportu, nebo v esportu – nikdy nevzniká izolovaně. Je výsledkem propojení psychiky, fyzické kondice, regenerace a správně nastaveného denního režimu. Právě v tomto bodě se často láme pohled na esport jako na pasivní či zdravotně problematickou aktivitu. Odborná data však ukazují, že realita je výrazně komplexnější.
Vrcholový esport klade vysoké nároky na kognitivní funkce – dlouhodobou koncentraci, rychlé rozhodování pod tlakem, emoční stabilitu i schopnost práce se stresem. Tyto požadavky jsou v mnoha ohledech srovnatelné s nároky kladenými na sportovce v tradičních výkonnostních sportech (Leis & Lautenbach, 2020).
Výzkumy zároveň upozorňují, že bez adekvátní kompenzace a podpůrného systému dochází u esportových hráčů k výrazné psychické zátěži, únavě a zvýšenému riziku syndromu vyhoření (Reitman et al., 2020). Nejde tedy o otázku samotného hraní, ale o nastavení tréninkového a životního režimu.
Sportovní věda dlouhodobě potvrzuje, že fyzická aktivita má přímý pozitivní vliv na kognitivní výkon, regulaci stresu i emoční stabilitu. Pravidelný pohyb zlepšuje exekutivní funkce, pozornost a schopnost zvládat mentální zátěž (Ratey & Loehr, 2011; Chang et al., 2012). Tyto poznatky jsou plně přenositelné i do esportového prostředí.
Z tohoto důvodu se v moderně pojatých esportových programech stále častěji objevují prvky běžné ve vrcholovém sportu: kondiční a kompenzační cvičení, práce s dechem, důraz na spánek, regeneraci a strukturovaný denní režim. Nejde o snahu „přetvořit“ esport na sport, ale o vytvoření podmínek pro udržitelný výkon.
Zvláštní pozornost si zaslouží právě regenerace. Výzkumy ukazují, že nedostatek spánku a absence regenerace mají zásadní negativní dopad nejen na fyzický, ale i na kognitivní výkon (Fullagar et al., 2015). U dlouhodobě zatížených jedinců se bez kompenzace zvyšuje riziko přetížení, chybovosti a poklesu výkonnosti (Kellmann, 2010).
Právě zde má sportovní prostředí významnou roli. Trenéři, pedagogové a odborníci disponují know-how, jak pracovat s mladými lidmi v zátěži, jak nastavovat hranice a jak vést k odpovědnosti za vlastní zdraví. Pokud jsou tyto principy aplikovány i v esportu, vzniká model, který respektuje digitální realitu mladé generace a zároveň chrání jejich dlouhodobý rozvoj.
Výkon v esportu tak nelze chápat jako čistě digitální záležitost. Stejně jako ve sportu je výsledkem komplexního přístupu, kde hlava, tělo a režim tvoří jeden celek. Budoucnost výkonnostního prostředí proto neleží v oddělování sportu a esportu, ale v jejich smysluplném propojení na základě ověřených principů sportovní vědy.
Použité zdroje:
- Leis, O., & Lautenbach, F. (2020). Psychological and physiological stress in esports: A systematic review. Frontiers in Psychology, 11, 1608.
- Pedraza-Ramirez, I., Musculus, L., Raab, M., & Laborde, S. (2020). Setting the scientific stage for esports psychology. International Review of Sport and Exercise Psychology.
- Reitman, J. G., Anderson-Coto, M. J., Wu, M., Lee, J. S., & Steinkuehler, C. (2020). Esports research: A literature review. Games and Culture, 15(1), 32–50.
- Ratey, J. J., & Loehr, J. E. (2011). The positive impact of physical activity on cognition. Nature Reviews Neuroscience, 12, 465–470.
- Chang, Y. K., Labban, J. D., Gapin, J. I., & Etnier, J. L. (2012). The effects of acute exercise on cognitive performance. Brain Research, 1453, 87–101.
- Fullagar, H. H. K., et al. (2015). Sleep and athletic performance. Sports Medicine, 45, 161–186.
- Kellmann, M. (2010). Preventing overtraining in athletes. Journal of Sports Sciences, 28(11), 115–127.
Autor: PhDr. Zdeněk Ledvina, LL.M., MBA, MSc. (vedoucí oddělení Centra pro esport FTVS UK)
Další články autora na téma „Esport a sport“:
5 minut
