Zatímco planeta čelí bezprecedentním výzvám souvisejícím s růstem populace a klimatickou změnou, odborníci bijí na poplach – tradiční zdroje bílkovin přestávají stačit. Průkopnická studie zveřejněná v International Journal of Food Science and Technology nabízí přehled nejperspektivnějších alternativních proteinových surovin, které by mohly významně ovlivnit nejen sportovní výživu.
Současný model zemědělství a živočišné výroby má enormní ekologickou stopu. Podle odhadů FAO a vědců citovaných ve studii (Steinfeld et al., 2006) živočišná produkce zabírá až 70 % veškeré zemědělské půdy na Zemi. V případě hovězího masa je spotřeba zdrojů extrémní – na produkci 1 kilogramu stravitelných bílkovin je třeba kolem 175 000 litrů vody a až 258 m² půdy (Schlink et al., 2010; Flachowsky et al., 2017).
Autoři článku upozorňují, že produkce masa je z globálního pohledu dlouhodobě neudržitelná. Do roku 2050 se očekává nárůst světové populace na 9 miliard lidí, což povede k růstu poptávky po potravinách až o 60–100 % (Aiking, 2014; Willett et al., 2019). Zároveň přibývá regionů, které trpí suchem, degradací půdy a nedostatkem energie na provoz velkochovů.
Proč právě sportovci?
Poptávka po vysokoproteinových produktech je nejvýraznější mezi sportovci, kteří mají příjem bílkovin mnohonásobně vyšší než běžná populace. Doporučení pro evropskou veřejnost uvádí 0,83 g bílkovin na kilogram tělesné hmotnosti (EFSA, 2012), ale například vytrvalci a siloví sportovci často potřebují 1,4–3,0 g/kg v závislosti na typu tréninku a regenerace (Jäger et al., 2017).
Autoři článku upozorňují i na specifické požadavky: každá dávka by měla obsahovat přibližně 700–3000 mg leucinu, klíčové aminokyseliny pro stimulaci syntézy svalových bílkovin. Stejně tak starší lidé by měli zvyšovat příjem kompletních proteinů až na 1,0–1,3 g/kg tělesné hmotnosti, aby předešli úbytku svalové hmoty (sarkopenii) (Nowson & O’Connell, 2015).
Čtyři nejperspektivnější alternativní zdroje proteinů
Studie autorů Grdeń a Sołowieje (Most promising alternative protein sources possible to use in sports nutrition, 2022) shrnuje čtyři hlavní směry vývoje:
- Jednobuněčné proteiny (Single Cell Protein – SCP)
Jedná se o proteiny získané z mikrobů (bakterie, kvasinky, mikroskopické houby). Mají vysoký obsah esenciálních aminokyselin a rychlou produkci při minimálních nárocích na půdu. Výhodou je i nízká uhlíková stopa. Technologickým problémem však zůstává chuť, textura a legislativní regulace jejich použití ve velkém měřítku. - Jedlé druhy hmyzu
Mezi nejstudovanější druhy patří cvrčci, mouční červi či kobylky. Mají mimořádně příznivé složení aminokyselin a vysokou biologickou dostupnost živin. Například proteiny z hmyzu často obsahují více lysinu a methioninu než luštěniny. Hmyz je energeticky efektivní: na produkci 1 kg proteinů spotřebuje jen zlomek vody a krmiva ve srovnání se skotem. Autoři uvádí: „Hmyz má nejlepší aminokyselinové složení; mikrobiální a řasové proteiny mají velký potenciál, ale vyžadují další vývoj…“ (Grdeń & Sołowiej, 2022)
V evropském prostoru je však bariérou předsudek spotřebitelů, tzv. potravinová neofobie.
- Řasy a mikrořasy
Spirulina nebo chlorella obsahují až 60–70 % bílkovin v sušině, bohatých na vitaminy a antioxidanty. Řasy lze pěstovat i na neúrodné půdě nebo v odpadních vodách, čímž minimalizují ekologickou zátěž. Technologickou výzvou je především extrakce čistých proteinových koncentrátů vhodných pro sportovní výživu. - Bramborový protein
Bramborový proteinový izolát je plnohodnotným zdrojem všech esenciálních aminokyselin a vykazuje vysokou stravitelnost. Zároveň má ekonomické přínosy – vzniká jako vedlejší produkt při výrobě škrobu. Limitem je obsah glykoalkaloidů, které musí být technologicky odstraněny.
Výhody a rizika alternativních zdrojů
Každý z alternativních proteinů má své plusy a mínusy:
• nižší environmentální dopad,
• vyšší efektivita produkce,
• nižší náklady na vodu a krmivo,
• méně skleníkových plynů.
Současně je třeba řešit legislativní otázky a spotřebitelské přijetí, zejména u hmyzu a SCP. Studie uvádí, že technologie zpracování a standardizace bezpečnosti nejsou ještě dostatečně rozšířeny pro masový trh.
Co říkají další studie?
Podobná zjištění publikovala i práce van Huis et al. (2013), která považuje hmyz za klíčový zdroj proteinu pro udržitelnou budoucnost. FAO odhaduje, že za pár desítek let bude hmyz běžnou složkou potravin i v Evropě. Podle přehledu publikovaného v časopisu Nutrients (2021) vykazují řasy i SCP výrazný potenciál ve sportovní výživě, zejména v regeneračních nápojích a tyčinkách.
Shrnutí a budoucí vývoj
Autoři přehledové studie doporučují urychlený vývoj technologií pro zpracování mikrobiálních a algálních proteinů a rozšíření povědomí o výhodách hmyzí bílkoviny. Cílem je vytvořit produkty, které nejen splňují nutriční požadavky sportovců, ale i významně snižují zátěž planety.
Jak se píše v původním článku Most promising alternative protein sources possible to use in sports nutrition: „Rostoucí světová populace a probíhající klimatické změny vyžadují hledání nových zdrojů kvalitních bílkovin, které jsou udržitelné a zároveň šetrné k životnímu prostředí.“
Citovaný článek je dostupný online zde.
Odkazy na zdroje:
• Grdeń A., Sołowiej B. G. (2022). Most promising alternative protein sources possible to use in sports nutrition. International Journal of Food Science and Technology.
• van Huis A. et al. (2013). Edible insects: Future prospects for food and feed security. FAO.
• EFSA (2012). Scientific Opinion on Dietary Reference Values for protein.
• Willett W. et al. (2019). Food in the Anthropocene: the EAT–Lancet Commission on healthy diets from sustainable food systems.
4 minuty
