Vápník může tělu škodit, pokud se ukládá na špatných místech. Výzkumy ukazují, že vitamin K2 může hrát důležitou roli.
Vápník bývá považován za symbol zdravých kostí. Lékaři doporučují jeho dostatek seniorům, sportovcům i ženám po menopauze. Jenže stále více odborných studií upozorňuje, že samotné množství vápníku nemusí být rozhodující. Podstatné je především to, kam se v organismu ukládá.
V lidském těle totiž může vzniknout paradoxní situace. Kosti postupně ztrácejí minerály a slábnou, zatímco cévy a měkké tkáně tvrdnou kvůli usazeninám vápníku. Tento proces bývá označován jako „vápníkový paradox“ a podle odborníků může souviset se stárnutím, metabolickými poruchami i moderním způsobem stravování.
Do popředí zájmu se proto dostává vitamin K2, látka, o které veřejnost dlouho téměř neslyšela. Výzkumníci dnes zkoumají jeho možnou roli při regulaci pohybu vápníku v organismu a vztah ke zdraví cév i kostí.
Vápník nestačí, důležitý je i jeho směr
Vitamin K2 patří do skupiny vitaminů K, ale jeho účinky se od známějšího vitaminu K1 liší. Zatímco K1 je důležitý především pro srážlivost krve, K2 se podílí na aktivaci proteinů, které pomáhají směrovat vápník do kostní tkáně a zároveň brání jeho ukládání v cévách.
Velkou pozornost získala zejména rotterdamská studie sledující 4807 dospělých osob po dobu sedmi let. Výsledky ukázaly, že lidé s nejvyšším příjmem vitaminu K2 měli nižší riziko výrazné kalcifikace aorty, nižší výskyt ischemické choroby srdeční i nižší celkovou úmrtnost. U vitaminu K1 se podobný efekt nepotvrdil. (Dietary intake of menaquinone is associated with a reduced risk of coronary heart disease: the Rotterdam Study)
Další odborné práce upozorňují, že vitamin K2 může ovlivňovat aktivitu takzvaného matrix Gla proteinu, který pomáhá bránit ukládání vápníku v cévní stěně. Právě cévní kalcifikace je dnes považována za významný faktor kardiovaskulárních onemocnění a stárnutí cév. (Vitamin k dependent proteins and the role of vitamin k2 in the modulation of vascular calcification)
Moderní strava mění obsah vitaminu K2
Vitamin K2 se přirozeně vyskytuje hlavně ve fermentovaných a tradičně vyráběných potravinách. Nejvyšší množství obsahuje japonské natto, tedy fermentované sójové boby. Dále se nachází v dlouze zrajících sýrech, vaječných žloutcích, játrech nebo másle od krav krmených trávou.
Právě změny v zemědělství a potravinářství mohou podle některých odborníků ovlivňovat množství K2 v jídelníčku. Průmyslové chovy zvířat, rychlá výroba potravin a menší podíl fermentovaných výrobků vedou k tomu, že moderní strava může obsahovat méně této látky než dříve.
To vytváří zvláštní situaci. Člověk přijímá dostatek vápníku, ale současně mu mohou chybět látky potřebné k jeho správnému využití. Evropský úřad pro bezpečnost potravin potvrzuje, že vitamin K přispívá k udržení normálního stavu kostí, přesto však otázka optimálního příjmu jednotlivých forem vitaminu K zůstává předmětem dalšího výzkumu. (Vitamin K dietary reference values for the EU population)
Tvrdnutí cév a řídnutí kostí současně
Lékaři si dlouhodobě všímají, že osteoporóza a cévní kalcifikace se často objevují současně. Organismus jako by ztrácel schopnost správně hospodařit s minerály. Kosti se stávají křehčími, zatímco tepny ztrácejí pružnost.
Odborníci však upozorňují, že vitamin K2 nelze chápat jako samostatné řešení. Stav kostí i cév ovlivňuje celkový životní styl, pohyb, kvalita stravy, kouření, chronický zánět, dostatek vitaminu D i metabolické zdraví.
Přesto právě výzkum vitaminu K2 ukazuje, jak složitě lidské tělo funguje. Nestačí pouze přijímat určité živiny. Důležité je také to, zda organismus dokáže tyto látky správně využít a nasměrovat tam, kde jsou skutečně potřeba.
Literatura:
5 minut
