Nová studie ukazuje, že omezení sladkostí samo o sobě chuť na cukr neodstraní. Odborníci radí hledat skutečné příčiny chutí.
Mnoho lidí věří, že když ze svého jídelníčku odstraní sladkosti, jejich chuť na cukr postupně zmizí. Jenže nová vědecká studie naznačuje, že lidská preference sladké chuti může být mnohem stabilnější, než se dosud předpokládalo. Samotné omezení sladkých jídel totiž podle výzkumníků často nestačí.
Studie publikovaná v odborném časopise The American Journal of Clinical Nutrition sledovala 180 dospělých lidí po dobu šesti měsíců. Účastníci byli rozděleni do tří skupin s různou mírou sladkosti v jídelníčku. Jedna skupina jedla výrazně sladká jídla, druhá měla sladké potraviny omezené a třetí přijímala střední množství sladké chuti.
Vědci pravidelně sledovali nejen preference účastníků, ale také jejich tělesnou hmotnost, krevní parametry a ukazatele spojené s rizikem diabetu a srdečně cévních onemocnění. Po šesti měsících se ukázalo, že preference sladké chuti zůstaly překvapivě podobné jako na začátku studie. Lidé, kteří měli rádi sladké před experimentem, jej vyhledávali i po jeho skončení.
Podle autorů studie tak neexistují přesvědčivé důkazy, že by pouhé omezení sladkých chutí vedlo k dlouhodobému snížení touhy po cukru.
Sladké chutě řídí mozek i emoce
Odborníci upozorňují, že chuť na sladké není jen otázkou vůle. Velkou roli hraje fungování mozku, hormonální regulace i psychické návyky. Sladká chuť aktivuje centra odměny a může být spojena s pocitem uklidnění nebo rychlého doplnění energie.
Tyto mechanismy detailně popisuje odborný přehled Neurobiology of Food Intake in Health and Disease, který ukazuje, že příjem potravy je ovlivňován složitou souhrou nervového systému, hormonů a emocí.
Dietologové zároveň upozorňují, že chuť na sladké bývá často reakcí na špatně sestavený jídelníček. Pokud člověk během dne jí málo, vynechává bílkoviny nebo je dlouhodobě unavený, organismus začne hledat rychlý zdroj energie. Právě sladké potraviny představují pro mozek nejrychlejší způsob doplnění energie.
Psychologický faktor bývá stejně důležitý. Mnoho lidí si vytváří silné návyky spojené se sladkým. Dezert po večeři, čokoláda při stresu nebo sladká odměna po náročném dni se mohou stát automatickou reakcí, kterou pouhé zákazy nedokážou odstranit.
Přísné zákazy mohou problém zhoršit
Moderní výživové směry stále častěji upozorňují, že přehnaně restriktivní přístup může vést k opačnému efektu. Pokud člověk vnímá sladké jako zakázané, může být pro něj psychicky ještě přitažlivější. Následkem pak bývají nárazové záchvaty přejídání nebo pocit selhání.
Dietologové proto doporučují zaměřit se spíše na celkovou stabilitu stravování než na absolutní zákaz cukru. Důležitý je pravidelný příjem kvalitních potravin, dostatek bílkovin a vlákniny i kvalitní spánek.
Význam bílkovin pro pocit sytosti potvrzuje například studie Protein, weight management, and satiety, podle níž vyšší příjem proteinů pomáhá omezovat hlad a zlepšovat kontrolu nad příjmem energie.
Odborníci doporučují jednoduchou strategii. Sladké není nutné úplně vyřadit, ale je vhodné jej zařazovat až po plnohodnotném jídle. Kombinace dezertu s bílkovinami nebo vlákninou totiž zpomaluje výkyvy krevního cukru a pomáhá udržet delší pocit sytosti.
Cílem není dokonalost, ale rovnováha
Současná doporučení ukazují, že zdravý vztah k jídlu nevzniká zákazem, ale dlouhodobě udržitelným přístupem. Přirozeně sladké potraviny, například ovoce, navíc podle odborníků nepředstavují stejný problém jako vysoce průmyslově zpracované potraviny s velkým množstvím přidaného cukru.
Světová zdravotnická organizace ve svém doporučení Guideline: Sugars intake for adults and children upozorňuje, že klíčové je zejména omezení přidaných cukrů, nikoli úplné odstranění sladké chuti ze života.
Nový výzkum tak přináší důležitou zprávu pro všechny, kteří mají pocit, že v boji se sladkým selhávají. Chuť na cukr totiž nemusí být známkou slabé vůle. Často jde spíše o kombinaci biologických mechanismů, návyků a životního stylu, které nelze změnit pouhým zákazem sladkostí.
Literatura:
5 minut
