Schopnost trávit mléko v dospělosti je genetická výjimka. Vznikla nezávisle v různých částech světa a ovlivnila vývoj lidské výživy.
Schopnost pít mléko bez potíží i v dospělosti se může zdát samozřejmá. Ve skutečnosti jde o biologickou výjimku, která se v lidské populaci objevila relativně nedávno. Zatímco většina savců po odstavení ztrácí schopnost trávit mléčný cukr laktózu, část lidí si tuto schopnost uchovala díky specifické genetické mutaci. Tento jev, označovaný jako laktázová perzistence, dnes rozděluje světovou populaci na dvě výrazně odlišné skupiny.
Genetická změna, která změnila jídelníček
Za schopností trávit mléko stojí enzym laktáza, který štěpí laktózu na glukózu a galaktózu. U většiny savců produkce tohoto enzymu po dětství klesá. U lidí je situace variabilní. Odhaduje se, že přibližně 65 procent dospělé světové populace má sníženou schopnost trávit laktózu, což odpovídá normálnímu biologickému stavu.
Rozdíl je dán geneticky. Klíčovou roli hrají mutace v regulační oblasti genu MCM6, která ovlivňuje aktivitu sousedního genu LCT odpovědného za produkci laktázy. Tyto mutace fungují jako regulační mechanismus, který udržuje produkci enzymu i v dospělosti.
Studie Genetic Origins of Lactase Persistence and the Spread of Pastoralism in Africaukazuje, že tyto mutace vznikly opakovaně a nezávisle v různých populacích, zejména u pasteveckých skupin v Africe.
Evoluce pod tlakem prostředí
Vznik laktázové perzistence souvisí s rozvojem pastevectví přibližně před 8 až 12 tisíci lety. V prostředí, kde lidé začali využívat mléko jako zdroj potravy, představovala schopnost jeho trávení významnou výhodu. Mléko nabízelo stabilní a obnovitelný zdroj energie, tekutin i živin.
Podle studie The evolution of lactase persistence in humans jde o klasický příklad genokulturní koevoluce. Kulturní změna, tedy chov dobytka a konzumace mléka, vytvořila selekční tlak, který zvýhodnil jedince schopné laktózu trávit i v dospělosti.
Tato adaptace se nejvýrazněji prosadila v severní Evropě a v některých oblastech Afriky. Naopak ve východní Asii nebo v části Jižní Ameriky zůstává laktózová intolerance velmi častá, což odráží odlišný historický vývoj stravovacích návyků.
Co to znamená dnes
Navzdory globální dostupnosti mléčných výrobků zůstává genetická výbava lidské populace různorodá. Laktózová intolerance proto není poruchou, ale přirozeným stavem většiny lidstva.
Současné přehledové práce, například Lactose intolerance: pathophysiology and management, potvrzují, že lidé s intolerancí mohou vést plnohodnotný život bez mléčných výrobků, pokud zajistí dostatečný příjem klíčových živin z jiných zdrojů.
Příběh laktázové perzistence ukazuje, jak úzce je lidská evoluce propojena s kulturou a prostředím. To, co dnes považujeme za běžnou součást jídelníčku, je výsledkem relativně nedávné adaptace, která se navíc neprosadila globálně.
Literatura
5 minut
