Mikroplasty budí pozornost veřejnosti, ale vědci stále častěji varují před PFAS. Tyto věčné chemikálie se hromadí v těle i v pitné vodě.
Mikroplasty se v posledních letech staly symbolem ekologických problémů moderní civilizace. Byly nalezeny v oceánech, řekách, pitné vodě, potravinách i lidském organismu. Vedle nich však existuje další skupina látek, kterou řada odborníků považuje za ještě závažnější problém. Jde o takzvané PFAS, tedy perfluorované a polyfluorované alkylové látky. Často bývají označovány jako „věčné chemikálie“, protože se v přírodě rozkládají mimořádně pomalu a mohou přetrvávat desítky až stovky let.
Na rozdíl od mikroplastů nejde o pevné částice. PFAS jsou chemické sloučeniny, které se snadno šíří vodou, půdou i ovzduším. Mohou pronikat do podzemních vod, dostávat se do potravinového řetězce a následně do lidského organismu. Právě jejich schopnost dlouhodobého šíření a hromadění je jedním z hlavních důvodů, proč jsou dnes považovány za jednu z největších environmentálních výzev současnosti. (PFAS Explained)
Jak se PFAS dostaly do celého světa
PFAS se začaly masově používat od čtyřicátých let minulého století. Díky své odolnosti vůči vodě, mastnotě, chemikáliím a vysokým teplotám se rychle rozšířily do průmyslu i běžných spotřebních výrobků.
Používaly se například při výrobě:
- nepřilnavého nádobí,
- nepromokavého oblečení,
- koberců a čalounění,
- obalů na potraviny,
- hasicích pěn,
- kosmetiky,
- elektroniky,
- průmyslových technologií.
Právě jejich technická dokonalost se však postupně ukázala jako problém. Látky byly navrženy tak, aby odolávaly rozkladu. Výsledkem je, že po desetiletích používání jsou dnes detekovány v řekách, jezerech, půdě, dešťové vodě i v krvi lidí prakticky po celém světě.
Světová zdravotnická organizace upozorňuje, že PFAS představují významné téma zejména v oblasti pitné vody, protože některé sloučeniny mohou dlouhodobě přetrvávat ve vodních zdrojích a jejich odstranění bývá technologicky náročné. (Per- and Polyfluoroalkyl Substances (PFAS) in Drinking Water)
Proč mohou být nebezpečnější než mikroplasty
Mikroplasty jsou především fyzické částice. Věda dnes intenzivně zkoumá jejich biologické účinky, ale stále není jednoznačně prokázáno, jaké konkrétní nemoci přímo způsobují.
U PFAS je situace odlišná.
Americká Agentura pro ochranu životního prostředí uvádí, že současné vědecké poznatky spojují některé PFAS s řadou zdravotních problémů včetně poruch reprodukce, vývoje dětí, oslabení imunitního systému, hormonálních změn a zvýšeného rizika některých druhů rakoviny.
Přehled publikovaný v odborné databázi PubMed Central uvádí souvislosti mezi expozicí PFAS a poruchami štítné žlázy, jater, metabolismu tuků, ledvin, reprodukčního systému i některými nádorovými onemocněními. Autoři současně upozorňují, že u většiny PFAS stále chybí dostatek toxikologických dat, protože existují tisíce různých variant těchto látek.
Další rozsáhlý přehled z roku 2025 popisuje možné souvislosti mezi dlouhodobou expozicí PFAS a vysokým krevním tlakem, diabetem, poruchami plodnosti, kardiovaskulárními chorobami či neurovývojovými poruchami. Přesto odborníci zdůrazňují, že rizika se liší podle konkrétní látky, dávky i délky expozice. (Per- and Polyfluoroalkyl Substance Toxicity and Human Health Review)
Věčné chemikálie v pitné vodě
Jedním z největších problémů PFAS je jejich schopnost kontaminovat vodní zdroje.
V posledních letech zpřísnily Spojené státy i některé evropské země limity pro obsah PFAS v pitné vodě. Americká EPA stanovila pro některé nejznámější sloučeniny limity v jednotkách částic na bilion, což ukazuje, jak nízké koncentrace jsou dnes považovány za významné.
Odstranění PFAS z vody je technologicky mnohem složitější než běžná filtrace mechanických nečistot. Používají se například systémy s aktivním uhlím, iontovou výměnou nebo speciální membránové technologie. Tyto procesy jsou finančně náročné a představují velkou výzvu pro vodárenské společnosti.
Současně pokračují spory o to, jak přísné mají být budoucí limity. Některé nové studie upozorňují, že zdravotní účinky mohou vznikat i při velmi nízkých koncentracích a že dosavadní normy nemusí být dostatečně ochranné.
PFAS a mikroplasty představují odlišné typy znečištění, které se navzájem nevylučují. Naopak se často objevují ve stejném prostředí. Zatímco mikroplasty jsou viditelným symbolem plastové éry, PFAS bývají označovány za tichou chemickou krizi. Jejich schopnost přetrvávat v přírodě, šířit se vodou a hromadit se v lidském organismu vede stále více vědců k názoru, že z dlouhodobého hlediska mohou představovat ještě závažnější problém než samotné mikroplastové částice.
Literatura
5 minut
