Méně tuku může být někdy výhodou, ale označení „nízkotučné“ samo o sobě neznamená zdravější potravinu. Rozhoduje druh tuku i celkové složení.
V obchodě stojí vedle sebe dva jogurty. Jeden má na obalu výrazně napsáno „0 % tuku“, druhý obsahuje tuku více. Pokud chceme jíst zdravě nebo zhubnout, volba se může zdát jasná. Sáhneme po prvním.
Jenže potom se podíváme na tabulku výživových hodnot a seznam složek. Výrobky se mohou lišit nejen množstvím tuku, ale také obsahem cukrů, bílkovin, soli nebo celkovou energetickou hodnotou. Samotný fakt, že jedna potravina obsahuje méně tuku, nám proto ještě neříká, zda je jako celek zdravější.
Právě na představě, že „méně tuku rovná se zdravější“, vyrostla velká část nabídky nízkotučných a odtučněných výrobků.
Současná výživová doporučení ale nabízejí podstatně složitější obraz. Tuk není jedna látka, kterou bychom měli z jídelníčku jednoduše odstranit. Záleží na jeho druhu, množství, potravině, ze které pochází, a také na tom, čím jej případně nahradíme. WHO zdůrazňuje nejen množství, ale také kvalitu přijímaných tuků a doporučuje upřednostňovat nenasycené tuky před nasycenými a trans tuky.
Jak tuk získal špatnou pověst?
Důvod je pochopitelný.
Jeden gram tuku poskytuje přibližně devět kilokalorií, zatímco gram sacharidů nebo bílkovin přibližně čtyři. Tuk je tedy energeticky vydatnější.
Současně se dlouhodobě zkoumá vztah některých druhů tuků ke kardiovaskulárním onemocněním. Z doporučení omezovat zejména nasycené a trans tuky se však v běžném povědomí postupně vytvořilo mnohem jednodušší pravidlo:
Tuk je špatný. Čím méně tuku potravina obsahuje, tím je zdravější.
Jenže takové pravidlo nerozlišuje mezi olivovým olejem, ořechy, rybou, máslem nebo průmyslově vyráběnou potravinou s nevhodným složením.
A právě toto rozlišení je zásadní.
Tuk není nepřítel
Tuky jsou normální a důležitou součástí lidské výživy.
Přinášejí energii, jsou součástí buněčných struktur a pomáhají při vstřebávání vitaminů rozpustných v tucích. Některé mastné kyseliny jsou navíc esenciální – lidský organismus je nedokáže vytvořit v potřebném množství a musí je získávat z potravy.
Proto není cílem zdravého jídelníčku odstranit tuk.
Podstatnější otázka zní: jaké tuky a z jakých potravin přijímáme?
Nenasycené tuky najdeme například v rostlinných olejích, ořeších, semenech, avokádu nebo rybách. WHO doporučuje nenasycené tuky upřednostňovat před nasycenými a trans tuky. Nasycené tuky by podle WHO neměly tvořit více než 10 procent celkového energetického příjmu a trans tuky více než jedno procento.
Tvrzení „tuky jsou nezdravé“ je tedy podobně nepřesné jako tvrdit, že všechny sacharidy mají na zdraví stejný účinek.
Co se stane, když výrobce tuk omezí?
Tuk ovlivňuje nejen energetickou hodnotu potraviny, ale také její chuť, strukturu a další vlastnosti. Pokud se jeho množství ve zpracovaném výrobku sníží, může se změnit celá receptura.
U některých potravin mohou část technologické nebo chuťové funkce tuku převzít cukry, škroby či jiné složky. Harvard T. H. Chan School of Public Health upozorňuje, že při snižování tuku v některých výrobcích bývá tuk nahrazován rafinovanými sacharidy, cukry nebo škroby.
To ale neznamená, že každá nízkotučná potravina automaticky obsahuje více cukru.
Takové pravidlo by bylo stejně nepřesné jako původní mýtus.
Proto je nejlepší porovnávat konkrétní výrobky podle jejich složení a výživových údajů.
Nápis „nízkotučné“ na přední straně obalu nestačí. Říká nám něco o jedné vlastnosti výrobku, nikoli o jeho celkové kvalitě.
Nízkotučný jogurt může být dobrá volba
Bylo by chybou otočit původní mýtus a začít tvrdit, že nízkotučné potraviny jsou automaticky špatné.
Nejsou.
Například u některých mléčných výrobků může volba varianty s nižším obsahem tuku pomoci snížit příjem nasycených tuků. Také WHO mezi praktickými možnostmi jejich omezení uvádí konzumaci mléčných výrobků se sníženým obsahem tuku.
Neslazený bílý jogurt s nižším obsahem tuku proto může být naprosto rozumnou součástí jídelníčku.
Stejně tak ale výrobek s nápisem „0 % tuku“ nemusí být automaticky lepší než jiný jogurt. Rozhoduje konkrétní složení obou výrobků a také to, jak zapadají do celého jídelníčku.
Nízkotučný tedy neznamená nezdravý. Znamená pouze nízkotučný.
Zdravotní hodnotu potraviny musíme posoudit podle více vlastností.
A co hubnutí?
Tady vzniká další jednoduchá rovnice.
Protože tuk obsahuje více energie na gram než sacharidy nebo bílkoviny, jeho omezení může v některých jídelníčcích pomoci snížit celkový energetický příjem.
To ale neznamená, že označení „low fat“ samo o sobě způsobuje hubnutí.
Výrobek s menším množstvím tuku nemusí mít automaticky tak nízkou energetickou hodnotu, jakou podle označení očekáváme. A o změně tělesné hmotnosti nerozhoduje jediná živina nebo jediný výrobek, ale dlouhodobá energetická bilance a celkový způsob stravování.
Velká síťová metaanalýza 121 randomizovaných studií zahrnující téměř 22 tisíc dospělých s nadváhou nebo obezitou ukázala, že různé dietní přístupy mohou krátkodobě vést k poklesu hmotnosti. Rozdíly mezi dietami však byly většinou malé a jejich účinky se v delším horizontu zmenšovaly.
Samotné slovo „nízkotučné“ tedy není receptem na hubnutí.
Záleží na tom, čím tuk nahradíme
Tohle je možná nejdůležitější myšlenka celého článku.
Představme si, že z jídelníčku odstraníme část potravin bohatých na nasycené tuky.
Co přijde místo nich?
Pokud je nahradíme zdroji nenasycených tuků, například některými rostlinnými oleji, ořechy, semeny nebo rybami, může jít o žádoucí změnu.
Pokud ale energii z nasycených tuků nahradíme převážně rafinovanými sacharidy, výsledek nemusí být stejně příznivý. Harvard proto zdůrazňuje, že při omezování nasycených tuků je důležité právě to, čím je nahradíme.
Nestačí tedy říci:
„Jezte méně tuku.“
Musíme dodat:
„A podívejte se, co místo něj jíte.“
Ořechy jsou tučné. Jsou proto nezdravé?
Právě ořechy dobře ukazují, proč jednoduché dělení na nízkotučné a tučné potraviny selhává.
Ořechy obsahují poměrně hodně tuku a mají vysokou energetickou hodnotu. Přesto mohou být součástí kvalitního jídelníčku a jsou zdrojem převážně nenasycených tuků.
Podobně je tomu u semen, avokáda, rostlinných olejů nebo některých ryb. Harvard právě tyto potraviny uvádí mezi významnými zdroji nenasycených tuků.
Kdybychom kvalitu potraviny hodnotili pouze podle množství tuku, museli bychom tyto potraviny označit za horší než řadu nízkotučných průmyslově zpracovaných výrobků.
To by nedávalo smysl.
Množství tuku je pouze jedna informace. Nevypovídá samo o sobě o celkové kvalitě potraviny.
Co tedy sledovat na obalu?
Výrazné tvrzení na přední straně obalu upozorňuje pouze na vybranou vlastnost výrobku. Pro jeho celkové posouzení je proto užitečné podívat se také na tabulku výživových hodnot a seznam složek.
U nízkotučné potraviny má smysl sledovat například celkovou energetickou hodnotu, množství nasycených tuků, cukrů a soli a podle typu potraviny také obsah bílkovin nebo vlákniny.
Důležité je rovněž porovnávat podobné výrobky mezi sebou.
Pokud vybíráme mezi dvěma jogurty, porovnávejme jogurty. Pokud mezi dvěma pomazánkami, porovnávejme pomazánky.
Nápis „0 % tuku“ nám říká něco o jedné vlastnosti výrobku.
Neříká nám všechno.
Nízkotučné neznamená, že můžeme sníst více
Také kolem nízkotučných výrobků může vzniknout takzvaná zdravotní aureola.
Pokud výrobek vnímáme jako zdravější, můžeme mít tendenci méně sledovat jeho množství.
„Je to nízkotučné, tak si můžu dát dvakrát tolik.“
Jenže výsledný energetický příjem závisí nejen na složení potraviny, ale také na množství, které sníme.
Proto může být v některých situacích menší porce běžného výrobku stejně rozumnou volbou jako větší porce jeho nízkotučné varianty.
Znovu se vracíme ke stejnému principu: jedno číslo na obalu nemůže nahradit pohled na celý jídelníček.
Verdikt
❌ Mýtus
Nízkotučné potraviny nejsou automaticky zdravější.
U některých výrobků může nižší obsah tuku představovat výhodu, například pokud pomůže snížit příjem nasycených tuků nebo celkové energie. To ale nelze zobecnit na všechny potraviny.
Pro zdraví není rozhodující pouze množství tuku. Záleží na jeho druhu, celkovém složení potraviny a také na tom, čím je tuk v jídelníčku nebo konkrétním výrobku nahrazen.
Ořechy, semena, ryby, avokádo nebo rostlinné oleje mohou obsahovat hodně tuku, a přesto být součástí kvalitního jídelníčku. Označení „nízkotučné“ naopak samo o sobě nezaručuje, že konkrétní výrobek bude výživově lepší.
Nejlepší pravidlo proto není:
„Vyber potravinu s nejnižším obsahem tuku.“
Ale:
„Podívej se na celou potravinu, ne pouze na jedno číslo na obalu.“
Co si z článku odnést
- Tuk je běžnou a důležitou součástí lidské výživy.
- Nízkotučné neznamená automaticky zdravější.
- Důležité je nejen množství, ale také druh přijímaného tuku.
- WHO doporučuje upřednostňovat nenasycené tuky před nasycenými a trans tuky.
- Některé zpracované nízkotučné výrobky mohou mít změněnou recepturu, ale neplatí, že každý nízkotučný výrobek automaticky obsahuje více cukru.
- Nízkotučné mléčné výrobky mohou být vhodnou volbou například při snaze omezit příjem nasycených tuků.
- Ořechy, semena, avokádo, rostlinné oleje a ryby ukazují, že vyšší obsah tuku sám o sobě neznamená nezdravou potravinu.
- Při omezení určitého druhu tuku je důležité také to, čím jej v jídelníčku nahradíme.
- Při nákupu je lepší hodnotit celé složení výrobku než pouze nápis „low fat“ nebo „0 % tuku“.
Zdroje:
- World Health Organization. Healthy diet
- Harvard T.H. Chan School of Public Health – The Nutrition Source. Fats and Cholesterol
- Harvard T.H. Chan School of Public Health – The Nutrition Source. Types of Fat
- Ge L et al. Comparison of dietary macronutrient patterns of 14 popular named dietary programmes. BMJ (2020)





