Med obsahuje vedle cukrů i malé množství dalších látek. To však neznamená, že je vždy výrazně zdravější náhradou běžného cukru.
Lžička bílého cukru a lžička medu působí jako dva úplně odlišné světy. Cukr je bílý krystalický výrobek, zatímco med vytvořily včely z nektaru rostlin. Má charakteristickou vůni a chuť a po staletí se používá jako potravina i součást tradičních domácích prostředků.
Není proto překvapivé, že med má pověst zdravějšího sladidla.
Jenže je potřeba oddělit dvě otázky. Liší se med od obyčejného stolního cukru? Ano. Znamená to automaticky, že je vždy zdravější a jeho množství v jídelníčku nemusíme sledovat? Ne.
Med není pouze jinak zbarvený stolní cukr. Obsahuje především sacharidy, zejména fruktózu a glukózu, vodu a menší množství dalších látek. Z hlediska celkového příjmu cukrů však zůstává sladidlem – a Světová zdravotnická organizace cukry přirozeně přítomné v medu výslovně řadí mezi volné cukry.
Právě zde začíná rozdíl mezi skutečnými vlastnostmi medu a zdravotní aureolou, která jej někdy obklopuje.
Med a cukr nejsou totéž
Běžný stolní cukr tvoří především sacharóza. Ta se při trávení rozkládá na glukózu a fruktózu.
V medu jsou hlavními sacharidy fruktóza a glukóza. Vedle nich obsahuje med vodu a v menším množství také další cukry, organické kyseliny, aminokyseliny, enzymy, minerální látky, aromatické a fenolické sloučeniny. Přesné zastoupení jednotlivých složek se může měnit podle botanického původu medu.
Nebylo by tedy správné tvrdit, že med a stolní cukr jsou chemicky totožné potraviny.
To ale ještě neodpovídá na otázku, která spotřebitele skutečně zajímá: znamenají tyto rozdíly, že je med při běžném používání vždy zdravější?
A tady už tak jednoduchá odpověď neexistuje.
„Přírodní“ neznamená „bez omezení“
Slovo přírodní má při hodnocení potravin mimořádnou sílu.
Med skutečně vzniká přírodním procesem a jeho chuť, vůně i složení jsou komplexnější než u čisté sacharózy. Z toho však nevyplývá, že množství cukrů a energie, které prostřednictvím medu přijímáme, můžeme ignorovat.
Právě kolem přírodních sladidel snadno vzniká zdravotní aureola.
Člověk, který by si do čaje dal jednu lžičku cukru, si může bez větších výčitek přidat dvě nebo tři lžičky medu, protože med považuje za zdravou potravinu.
Výsledkem pak nemusí být menší, ale naopak větší množství sladidla.
Přírodní původ potraviny sám o sobě neříká, kolik jí máme konzumovat.
Co vitamíny, minerály a další látky?
Tady má tvrzení o výhodách medu skutečné jádro.
Odborný přehled složení medu popisuje vedle jeho hlavních sacharidů také malá množství proteinů, enzymů, aminokyselin, minerálních a stopových prvků, vitaminů, aromatických látek a polyfenolů.
Je proto zjednodušující tvrdit, že z nutričního hlediska mezi medem a bílým cukrem není vůbec žádný rozdíl.
Otázkou však je, zda jsou tyto látky při běžné velikosti porce důvodem považovat med za významný zdroj potřebných živin.
A zde platí jednoduché pravidlo: přítomnost určité živiny ještě neznamená, že je potravina jejím významným zdrojem.
Pokud chceme získávat vitaminy, minerální látky a další důležité živiny, máme k dispozici mnohem vhodnější zdroje – například zeleninu, ovoce, luštěniny, celozrnné obiloviny nebo ořechy.
Nedává proto smysl zvyšovat spotřebu medu jen kvůli malému množství jeho doprovodných látek.
Med místo cukru při hubnutí?
Ani tady neexistuje jednoduchá zkratka.
Nahrazení cukru medem samo o sobě není strategií pro hubnutí. Med zůstává energeticky vydatným sladidlem, takže při regulaci tělesné hmotnosti je důležitější celkové množství přijímané energie a skladba jídelníčku než samotná výměna jednoho kalorického sladidla za jiné.
Pokud někdo používá malé množství medu proto, že mu více chutná, není na tom nic problematického.
Jestliže ho ale začne používat výrazně více v přesvědčení, že jde o „zdravý cukr“, může se zamýšlená výhoda snadno vytratit.
Proč WHO počítá med mezi volné cukry?
Toto je pro pochopení celého problému zásadní.
Světová zdravotnická organizace rozlišuje mezi cukry přirozeně obsaženými ve struktuře celého čerstvého ovoce a zeleniny a takzvanými volnými cukry.
Do volných cukrů patří monosacharidy a disacharidy přidávané do potravin a nápojů výrobcem, kuchařem nebo spotřebitelem, ale také cukry přirozeně přítomné v medu, sirupech, ovocných šťávách a koncentrátech ovocných šťáv.
WHO doporučuje dospělým i dětem snížit příjem volných cukrů pod 10 procent celkového energetického příjmu. Další snížení pod 5 procent je podmíněným doporučením a může přinést další zdravotní přínosy. Doporučení vychází především z poznatků týkajících se tělesné hmotnosti a zubního kazu.
Med z tohoto doporučení nedostává výjimku jen proto, že je přírodní.
Med není ovoce
Možná nejjednodušší způsob, jak celý problém pochopit, je porovnat med s ovocem.
Obojí obsahuje přirozeně se vyskytující cukry. Z hlediska doporučení WHO však nejde o totéž.
Cukry přirozeně obsažené ve struktuře celého čerstvého ovoce a zeleniny nejsou zahrnovány mezi volné cukry, na které se vztahuje doporučení WHO. Cukry přirozeně přítomné v medu mezi ně naopak patří.
Není proto správné uvažovat stylem: „Med je přírodní stejně jako ovoce, takže jeho cukry se nepočítají.“
Počítají.
To samozřejmě neznamená, že musíme med z jídelníčku odstranit. Znamená to pouze, že bychom k němu měli přistupovat jako ke sladidlu, nikoli jako k potravině, jejíž množství nemusíme sledovat.
Znamená to, že med nemá žádné výhody?
Ne.
Bylo by chybou nahradit jeden mýtus druhým a tvrdit, že med je bezcenný nebo že mezi ním a bílým cukrem není žádný rozdíl.
Med má specifickou chuť a vůni a jeho složení je komplexnější než složení čistého stolního cukru. Odborné přehledy potvrzují, že vedle fruktózy a glukózy obsahuje také řadu dalších látek, jejichž zastoupení závisí mimo jiné na botanickém původu medu.
Je proto užitečné oddělit dvě věty:
„Med obsahuje i jiné látky než cukry.“
a
„Med můžeme jíst v libovolném množství, protože je zdravý.“
První je pravdivá. Druhá z ní nevyplývá.
Jedna důležitá výjimka: med a malé děti
U medu existuje také zvláštní bezpečnostní pravidlo, které s množstvím cukru vůbec nesouvisí.
Dětem mladším jednoho roku se med nemá podávat, protože může obsahovat spory bakterie Clostridium botulinum, které mohou u kojenců způsobit botulismus.
Pro starší děti a dospělé tato specifická věková výhrada neplatí. Pro rodiče kojenců je ale důležité vědět, že med není vhodným sladidlem právě v prvních 12 měsících života.
A co med místo cukru v čaji?
Tady není nutné hledat složité pravidlo.
Pokud nám med chutná více než cukr, můžeme jej používat. Stejně tak ale není důvod cítit zdravotní provinění pokaždé, když místo medu použijeme malé množství obyčejného cukru.
Pro zdraví je mnohem podstatnější celkové množství volných cukrů v dlouhodobém jídelníčku než rozhodnutí mezi jednou lžičkou medu a jednou lžičkou cukru.
A právě to se v debatě o „zdravějších sladidlech“ často ztrácí.
Verdikt
❌ Mýtus – med má ale některé odlišné vlastnosti
Tvrzení, že med je vždy zdravější než běžný cukr, je příliš zjednodušující. Med má jiné složení, charakteristickou chuť a obsahuje malé množství dalších látek, které v čisté sacharóze nenajdeme.
Z hlediska celkového příjmu cukrů však zůstává sladidlem. WHO cukry přirozeně přítomné v medu výslovně zahrnuje mezi volné cukry, jejichž příjem doporučuje omezovat.
Med proto můžeme používat kvůli jeho chuti a vlastnostem, ale není důvod konzumovat ho bez omezení jen proto, že je přírodní.
Lžička medu může být dobrou volbou. Zdravotní výhodu ale ztratíme ve chvíli, kdy si dovolíme tři jen proto, že je nepovažujeme za cukr.
Co si z článku odnést
- Med a bílý cukr nejsou chemicky totožné potraviny.
- Hlavními sacharidy medu jsou fruktóza a glukóza.
- Med obsahuje také malé množství dalších látek, jejichž zastoupení závisí mimo jiné na jeho botanickém původu.
- Přítomnost těchto složek automaticky neznamená zásadní zdravotní výhodu při běžné konzumaci.
- WHO řadí cukry přirozeně přítomné v medu mezi volné cukry.
- WHO doporučuje příjem volných cukrů snížit pod 10 procent celkového energetického příjmu a navrhuje další snížení pod 5 procent.
- Med není nutné z jídelníčku vyřazovat. Rozhodující je jeho množství a celková skladba stravy.
- Dětem mladším jednoho roku se med nemá podávat kvůli riziku kojeneckého botulismu.
- „Přírodní“ sladidlo neznamená „sladidlo bez omezení“.
Zdroje:





