Hnědý cukr působí přirozeněji a obsahuje malé množství minerálních látek. Z hlediska zdraví se však od bílého cukru liší jen málo.
V obchodě stojí vedle sebe dva sáčky. V jednom je obyčejný bílý cukr, ve druhém tmavší hnědý. Ten druhý vypadá přirozeněji, méně průmyslově a někdy také stojí více. Není proto těžké získat dojem, že představuje zdravější alternativu.
Hnědá barva navíc v našem jídelníčku někdy skutečně signalizuje výživově odlišnou variantu. Celozrnný chléb může obsahovat více vlákniny než bílý, hnědá rýže si zachovává části zrna, které jsou při výrobě bílé rýže odstraněny.
U cukru ale podobná logika příliš nefunguje.
Hnědý i bílý stolní cukr tvoří především sacharóza. Hnědý cukr se liší zejména přítomností melasy, která mu dodává charakteristickou barvu, vůni a chuť a přináší také malé množství některých minerálních látek. Z hlediska běžné výživy je však tento rozdíl velmi malý.
Hnědý cukr proto může být zajímavější kuchařskou surovinou. Zdravou náhradou bílého cukru se ale pouze díky své barvě nestává.
Proč je jeden cukr bílý a druhý hnědý?
Stolní cukr neboli sacharóza se získává především z cukrové řepy nebo cukrové třtiny.
Při výrobě se cukerná šťáva čistí a zahušťuje a následnou krystalizací vznikají krystaly sacharózy. U rafinovaného bílého cukru jsou složky, které dávají produktu tmavší barvu a výraznější chuť, z velké části odstraněny.
Hnědý cukr může vznikat různými způsoby. Může obsahovat část melasy pocházející ze zpracování cukrové třtiny, případně může vznikat přidáním melasy k rafinovanému cukru. Konkrétní výrobní postup závisí na druhu výrobku.
A právě melasa vytváří nejviditelnější rozdíl.
Obsahuje malé množství minerálních látek, a proto lze říci, že hnědý cukr není složením úplně totožný s bílým. Odtud je ale už jen krok k tvrzení: když obsahuje minerály, musí být zdravější.
A právě zde vzniká mýtus.
Obsahovat živinu ještě neznamená být jejím dobrým zdrojem
Tohle pravidlo je důležité nejen u cukru.
Potravina může obsahovat určitou prospěšnou látku, aniž by jí poskytovala takové množství, které má v běžném jídelníčku praktický význam.
Hnědý cukr může díky melase obsahovat malé množství některých minerálních látek. Abychom však z cukru získávali jejich nutričně významné množství, museli bychom současně konzumovat velké množství samotného cukru.
A to nedává smysl.
Pokud chceme získat vápník, draslík, železo nebo další minerální látky, existuje mnoho potravin, které je poskytují v podstatně vhodnějším nutričním kontextu.
Přítomnost malého množství minerálních látek proto sama o sobě z hnědého cukru zdravou potravinu nedělá.
Co se stane po snědení hnědého a bílého cukru?
Z hlediska metabolismu je podstatné, že hlavní složkou obou variant je sacharóza.
Sacharóza je disacharid tvořený glukózou a fruktózou. Během trávení se na tyto dvě složky rozštěpí a organismus je následně metabolizuje.
Barva cukru tento základní princip zásadně nemění.
Harvard T. H. Chan School of Public Health mezi různé názvy a zdroje přidaných cukrů řadí mimo jiné hnědý cukr, melasu, med, sacharózu nebo různé sirupy. Upozorňuje přitom, že různá označení mohou vytvářet dojem větších rozdílů, než jaké jsou z hlediska přidaných cukrů skutečně podstatné.
Pro člověka, který si místo lžičky bílého cukru začne dávat do kávy stejné množství hnědého, proto nenastává žádná zásadní zdravotní změna.
Je hnědý cukr méně kalorický?
Ani zde nenajdeme rozdíl, který by měl v běžném jídelníčku praktický význam.
Hnědý cukr obsahuje určité množství melasy a vlhkosti, takže přesné složení jednotlivých výrobků se může mírně lišit. Není z něj však nízkokalorické sladidlo.
To je důležité zejména při hubnutí.
Pokud někdo nahradí stejné množství bílého cukru stejným množstvím hnědého, neměl by očekávat, že tím významně sníží energetický příjem.
Mnohem větší význam má, kolik cukru celkově konzumujeme, nikoli zda mají jeho krystalky bílou nebo hnědou barvu.
Proč hnědé potraviny vnímáme jako zdravější?
Hnědý cukr těží z něčeho, co bychom mohli označit jako zdravotní aureolu.
Spotřebitel si může spojovat tmavší barvu s pojmy jako přírodní, celozrnný, nerafinovaný nebo méně průmyslově zpracovaný. U některých potravin skutečně stupeň zpracování ovlivňuje jejich nutriční vlastnosti.
Nelze z toho ale vytvořit univerzální pravidlo.
Barva sama o sobě není měřítkem zdravotní hodnoty potraviny.
Hnědý cukr může mít zajímavější chuť, vůni a jiné vlastnosti při pečení. Právě proto má v kuchyni své místo. To je však především kulinářský rozdíl, nikoli důkaz zásadní zdravotní výhody.
Je tedy úplně jedno, jaký cukr používáme?
Z hlediska běžné výživy je rozdíl mezi bílým a hnědým stolním cukrem malý. Z hlediska kuchyně může být naopak dobře patrný.
Melasa dodává hnědému cukru charakteristickou chuť a aroma. Díky odlišné vlhkosti se může jinak chovat také při pečení a ovlivňovat strukturu výsledného výrobku.
Má proto smysl vybírat mezi nimi podle receptu a požadované chuti.
Co však velký smysl nemá, je používat výrazně více hnědého cukru jen proto, že jej považujeme za „zdravou variantu“.
Zdravotní aureola může někdy vést právě k opačnému výsledku. Pokud nějakou potravinu považujeme za zdravější, můžeme snadněji přehlédnout její skutečné množství v jídelníčku.
Důležitější otázka zní: kolik cukru přijímáme?
Z hlediska veřejného zdraví se proto doporučení nesoustředí na to, zda lidé používají bílý nebo hnědý cukr.
Světová zdravotnická organizace doporučuje u dospělých i dětí snížit příjem volných cukrů pod 10 procent celkového energetického příjmu. Další snížení pod 5 procent může podle WHO přinést další zdravotní přínosy.
Do volných cukrů patří cukry přidávané do potravin a nápojů výrobcem, kuchařem nebo spotřebitelem a také cukry přirozeně přítomné například v medu, sirupech, ovocných šťávách a koncentrátech ovocných šťáv.
Hnědý cukr tedy z hlediska doporučení nedostává žádnou zvláštní výjimku.
WHO své doporučení zaměřuje zejména na prevenci nezdravého nárůstu tělesné hmotnosti a zubního kazu.
Pro zdraví je proto mnohem užitečnější sledovat celkové množství volných cukrů než hledat mezi různými druhy stolního cukru variantu, kterou bychom mohli konzumovat bez omezení.
Jedna lžička není totéž jako celý jídelníček
Ani z tohoto článku by neměl vzniknout opačný mýtus, že cukr je látka, které se musíme za každou cenu úplně vyhnout.
Jedna lžička cukru v kávě nebo cukr použitý při domácím pečení nevypovídají samy o sobě o kvalitě celého jídelníčku.
Podstatný je dlouhodobý příjem.
Člověk může používat výhradně „přírodní“ hnědý cukr, ale pokud současně pravidelně konzumuje velké množství slazených nápojů, sladkostí a dalších zdrojů volných cukrů, samotná výměna barvy cukru jeho jídelníček zásadně nezmění.
A naopak není nutné vyhazovat z kuchyně bílý cukr jen proto, že jsme někde četli, že hnědá varianta je zdravější.
Co tedy vybrat v obchodě?
Doporučení může být překvapivě jednoduché.
Pokud nám hnědý cukr chutná, hodí se do konkrétního receptu nebo chceme jeho charakteristické aroma, můžeme ho použít.
Pokud nám stejně dobře vyhovuje bílý cukr, není z hlediska zdraví důvod nahrazovat ho hnědým v očekávání zásadního nutričního přínosu.
Mnohem užitečnější je zaměřit se na celkové množství volných cukrů v jídelníčku.
To je podstatnější než otázka, zda je cukr bílý, hnědý nebo opatřený označením, které působí přírodněji.
Verdikt
❌ Mýtus
Hnědý cukr není úplně totožný s bílým. Díky melase se může lišit chutí, vůní a vlhkostí a obsahovat malé množství některých minerálních látek.
Tyto rozdíly však při běžné konzumaci nejsou natolik významné, aby z hnědého cukru dělaly podstatně zdravější alternativu bílého cukru. Oba představují především zdroj cukru a energie.
Hnědý cukr si proto můžeme vybrat kvůli chuti nebo vlastnostem při pečení. Z hlediska zdraví je ale podstatnější celkové množství volných cukrů v jídelníčku než barva cukru.
Neměli bychom si tedy přidávat druhou lžičku jen proto, že ta první byla hnědá.
Co si z článku odnést
- Bílý i hnědý stolní cukr tvoří především sacharóza.
- Hnědou barvu a charakteristickou chuť dodává cukru zejména melasa.
- Hnědý cukr může obsahovat malé množství minerálních látek, v běžných porcích ale není jejich významným zdrojem.
- Energetická hodnota obou variant je velmi podobná.
- Z hlediska běžné výživy a metabolismu sacharózy není mezi nimi rozdíl, který by z hnědého cukru dělal výrazně zdravější alternativu.
- Hnědý cukr může být zajímavější při vaření a pečení díky své chuti a vlastnostem.
- Pro zdraví je důležitější celkové množství volných cukrů než jejich barva nebo marketingové označení.
Zdroje:





