Odborníci varují, že i při obyčejné chůzi lidé často dělají chyby, které zvyšují zatížení kloubů a snižují zdravotní přínosy.
Chůze bývá považována za nejjednodušší pohyb na světě. Nepotřebujeme speciální vybavení, drahé členství ani složitý tréninkový plán. Stačí vyjít ven a udělat několik tisíc kroků. Přesto odborníci upozorňují, že většina lidí chodí způsobem, který tělu dlouhodobě škodí.
Moderní výzkumy přitom potvrzují, že pravidelná chůze patří k nejúčinnějším nástrojům prevence civilizačních nemocí. Velká americká studie publikovaná v odborném časopise Association of Daily Step Patterns With Mortality in US Adults ukázala, že vyšší počet denních kroků výrazně souvisí s nižším rizikem úmrtí i srdečně cévních onemocnění.
Samotný počet kroků však nestačí. Důležitá je také technika chůze, držení těla, práce nohou i vhodná obuv.
Největší chyba? Podceňování obyčejné chůze
Mnoho lidí stále věří, že skutečný zdravotní efekt přináší pouze běh nebo intenzivní cvičení. Kardiologové však upozorňují, že svižná chůze dokáže mít velmi podobný vliv na srdce, cévy i metabolismus. Rozdíl bývá především v délce aktivity.
Klíčová je pravidelnost. Každodenní dvacetiminutová chůze může být pro zdraví přínosnější než občasný náročný sportovní výkon. Lékaři zároveň doporučují svižnější tempo. Příliš pomalá chůze totiž nemusí organismus dostatečně stimulovat.
Některé studie dokonce naznačují, že dlouhodobě zpomalená chůze může souviset s vyšším rizikem budoucího kognitivního úpadku. Optimální tempo bývá přibližně 100 až 120 kroků za minutu. Člověk by měl při chůzi cítit lehké zadýchání, ale stále být schopen mluvit.
Velkou roli hraje i pohyb paží. Aktivní práce rukou pomáhá rotaci trupu a zlepšuje koordinaci celého těla. Naopak chůze s mobilem v ruce nebo s rukama v kapsách omezuje přirozený pohyb a zhoršuje držení těla.
Podle doporučení WHO Guidelines on Physical Activity and Sedentary Behaviour by dospělí měli týdně absolvovat alespoň 150 minut středně intenzivní pohybové aktivity, přičemž právě svižná chůze patří mezi nejdostupnější možnosti.
Sedavý život mění způsob, jakým chodíme
Moderní člověk tráví většinu dne vsedě. Dlouhé hodiny u počítače nebo v autě postupně mění držení těla i stereotyp pohybu. Výsledkem bývá předsunutá hlava, kulatá záda a lehký předklon při chůzi.
Biomechanici upozorňují, že mnoho lidí se při chůzi doslova „přepadává“ dopředu místo toho, aby aktivně využívali svaly dolních končetin. Tím dochází ke zvýšenému zatížení kolen, kyčlí i bederní páteře.
Správný krok by měl vycházet z aktivního odrazu zadní nohy a zapojení hýžďových svalů. Právě hýždě patří k nejsilnějším svalům lidského těla, ale sedavý způsob života jejich funkci postupně oslabuje. Následkem mohou být bolesti zad, nestabilita nebo přetížení kloubů.
Další častou chybou je šourání chodidel. Pokud člověk dostatečně nezvedá nohy, zvyšuje riziko zakopnutí a pádů. Typické šoupání podrážek po zemi často souvisí se slabostí kyčlí nebo omezenou pohyblivostí kotníků.
Velmi důležitou roli přitom hraje palec u nohy. Právě ten zajišťuje závěrečný odraz při kroku a významně ovlivňuje stabilitu. Výzkumy ukazují, že slabší síla palce může souviset s vyšším rizikem pádů zejména ve vyšším věku. Potvrzuje to například studie Toe grip force of the dominant foot is associated with fall risk in older adults, která upozorňuje na význam síly prstů pro rovnováhu a stabilitu.
Nevhodné boty i stereotypní trasy
Významnou roli při chůzi hraje také obuv. Odborníci upozorňují, že mnoho lidí nosí boty špatné velikosti nebo příliš měkkou obuv s nadměrným odpružením. Takové boty mohou sice působit pohodlně, ale dlouhodobě oslabují svaly chodidla.
Doporučují se boty s širší špičkou, menším rozdílem mezi patou a špičkou a stabilní podrážkou. Důležité je také pravidelně kontrolovat opotřebení podrážek, protože nerovnoměrné sešlapání může upozorňovat na špatný stereotyp chůze nebo svalovou nerovnováhu.
Negativní vliv má i používání mobilního telefonu během chůze. Neustálé sklánění hlavy zatěžuje krční páteř, omezuje přirozený pohyb paží a snižuje pozornost vůči okolí. Chůze přitom nepředstavuje pouze fyzickou aktivitu, ale i důležitý psychický odpočinek.
Odborníci zároveň doporučují měnit trasy i povrch. Neustálá chůze po stejném rovném chodníku stejnou rychlostí omezuje adaptaci organismu. Kopce, schody, tráva nebo kratší svižné úseky pomáhají rozvíjet rovnováhu, koordinaci i svalovou sílu.
Chůze tak není jen automatický pohyb. Je to komplexní činnost, která odráží stav svalů, kloubů, nervového systému i celkové kondice. A právě drobné změny techniky mohou rozhodnout o tom, zda bude tělu prospívat, nebo ho naopak postupně přetěžovat.
Literatura
5 minut
