Nová studie z Británie ukazuje, že i nízké koncentrace PM2.5 a NO2 mohou u astmatiků vést k rozvoji chronické obstrukční plicní nemoci. Jak si v tomto ohledu stojí Česká republika?
Vědecký tým vedený Jing Huangem publikoval v červenci 2025 v prestižním časopise Thorax výsledky dlouhodobé studie, která zásadním způsobem mění dosavadní pohled na vztah mezi znečištěním ovzduší a rozvojem chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) u astmatiků. Výzkum, který sledoval téměř 47 tisíc osob s astmatem po dobu více než deseti let, ukázal, že i poměrně nízké koncentrace jemných prachových částic PM2.5 a oxidu dusičitého NO2 mohou vést ke vzniku CHOPN. Navíc se potvrdilo, že genetická náchylnost jednotlivce tento účinek zesiluje.
Výzkum využil databázi UK Biobank a u sledovaných osob analyzoval nejen úroveň expozice znečištění v místě bydliště, ale i genetické faktory ovlivňující citlivost dýchacího systému. Ukázalo se, že každé zvýšení koncentrace PM2.5 o přibližně 8 mikrogramů na metr krychlový vedlo k sedmiprocentnímu zvýšení rizika rozvoje CHOPN. U oxidu dusičitého byl nárůst rizika ještě vyšší – deset procent. Tyto hodnoty byly statisticky významné i při koncentracích, které se v mnoha evropských městech, včetně českých, považují za běžné nebo dokonce přijatelné.
Důležitým zjištěním bylo, že škodlivý účinek znečištěného ovzduší se neprojevuje rovnoměrně u celé populace. Jedinci s vyšší genetickou predispozicí k respiračním onemocněním byli účinky znečištění zasaženi výrazně více. Interakce mezi genetickým rizikem a znečištěním vedla k až třináctiprocentnímu zvýšení pravděpodobnosti rozvoje CHOPN na každé mezikvartilové zvýšení expozice. Studie tak přináší důkazy, že vliv životního prostředí na zdraví není univerzální, ale že určité skupiny obyvatel jsou zranitelnější než jiné.
Ve světle těchto poznatků je důležité analyzovat situaci v České republice, kde znečištění ovzduší patří mezi dlouhodobé environmentální problémy. Podle dat Českého hydrometeorologického ústavu se roční průměrné koncentrace PM2.5 v řadě regionů, zejména na Ostravsku, Moravě a v některých částech Prahy, pohybují mezi 13 až 16 mikrogramy na metr krychlový. To je výrazně nad hranicí, kterou Světová zdravotnická organizace považuje za bezpečnou. V některých průmyslově zatížených oblastech, jako jsou Radvanice nebo Věřňovice, byly v posledních letech naměřeny i hodnoty přesahující 20 mikrogramů, tedy úroveň, kterou už i evropská legislativa považuje za škodlivou pro zdraví.
Obdobná situace platí i pro oxid dusičitý, jehož koncentrace jsou v městských oblastech s hustým provozem – například v centru Prahy nebo Brna – místně a časově výrazně vyšší než celoevropský průměr. Ačkoli roční průměry nemusí v současnosti překračovat limitní hodnoty, lokální expozice může být významná, zejména v zimních měsících a při inverzích. To vytváří podmínky, které podle britské studie již jednoznačně zvyšují riziko přechodu astmatu do CHOPN.
Přestože genetická rizika nebyla v České republice zatím systematicky sledována, nelze předpokládat, že by populace byla imunní vůči účinkům znečištění. Ba naopak – vysoká prevalence kouření, pracovní expozice chemickým látkám a časté používání tuhých paliv pro vytápění mohou genetickou zranitelnost ještě zhoršovat. V tomto kontextu je třeba chápat znečištění ovzduší jako komplexní rizikový faktor, který ve spojení s dalšími vlivy působí synergicky a zvyšuje zátěž respiračního systému.
Zdravotní dopady tohoto jevu jsou již nyní měřitelné. Podle odhadů Evropské environmentální agentury je v České republice každoročně připisováno tisíce předčasných úmrtí znečištění ovzduší, přičemž významná část této zátěže se týká dýchacích onemocnění. Mezi nejvíce postižené patří právě astmatici, děti, senioři a osoby s genetickou predispozicí k plicním chorobám. Přechod astmatu v CHOPN je závažným zdravotním stavem, který výrazně zhoršuje kvalitu života a výrazně zvyšuje náklady na zdravotní péči.
Nová britská studie tak přináší nejen varování, ale i výzvu k činu. Česká republika by měla přehodnotit stávající politiky kvality ovzduší a zaměřit se na skutečné snížení expozice obyvatel jemným prachovým částicím a oxidům dusíku. To zahrnuje nejen regulaci dopravy a průmyslu, ale i osvětu obyvatel o škodlivosti domácího spalování uhlí a dřeva. V neposlední řadě je třeba posílit výzkum genetických faktorů ovlivňujících zranitelnost populace, aby bylo možné rizikové skupiny lépe chránit.
Znečištění ovzduší tak není jen abstraktní environmentální problém, ale konkrétní zdravotní hrozba, která se dotýká stovek tisíc lidí i v naší zemi. A jak ukazuje současná věda, nestačí čekat na překročení limitů – škody na zdraví vznikají dávno před tím, než dojde k varování z měřících stanic.
Zdroj: thorax.bmj.com
5 minut
