Svalovou sílu lze rozvíjet i ve vysokém věku. Správně vedený silový trénink pomáhá seniorům udržovat pohyblivost, soběstačnost a zvládat běžné denní činnosti.
Posilování je pro mladé, ve stáří už je lepší jen chodit na procházky a příliš se nenamáhat. Tato představa je stále rozšířená. Vychází z obavy, že svaly starších lidí už nedokážou na trénink reagovat a větší fyzická zátěž může být nebezpečná.
Současný výzkum však ukazuje něco jiného. Schopnost svalů přizpůsobovat se zátěži přetrvává i ve vysokém věku. Přestože se s přibývajícími roky postupně mění svalová hmota, síla a schopnost regenerace, vhodně zvolený silový trénink může tyto změny částečně kompenzovat.
Nejde přitom o kulturistiku ani o zvedání maximálních hmotností. Pro staršího člověka může být nejdůležitějším výsledkem tréninku schopnost bez pomoci vstát ze židle, vyjít schody, přenést nákup nebo bezpečně zvládat běžné domácí činnosti.
Svaly reagují na trénink i ve vysokém věku
S přibývajícím věkem dochází u mnoha lidí k postupnému úbytku svalové hmoty a síly. U některých se může rozvinout sarkopenie, progresivní onemocnění kosterního svalstva spojené se zvýšeným rizikem pádů, zlomenin, ztráty soběstačnosti a dalších nepříznivých zdravotních následků.
Podle evropského odborného konsenzu EWGSOP2 z roku 2019 je hlavním ukazatelem sarkopenie nízká svalová síla. Pokud je současně prokázáno snížené množství nebo kvalita svalové hmoty, diagnóza se potvrzuje. Zhoršená fyzická výkonnost pak ukazuje na závažnou formu onemocnění.
Úbytek svalové síly není pouze estetickým problémem. Může zhoršovat chůzi, vstávání, stabilitu a schopnost samostatného života. Dlouhodobá nečinnost navíc tyto změny prohlubuje.
Důležitým poznatkem je, že svalová tkáň si zachovává schopnost adaptace také u starších lidí. Klasická studie publikovaná v časopise JAMA sledovala velmi staré obyvatele pečovatelského zařízení ve věku 90 až 96 let. Po osmi týdnech intenzivního, odborně vedeného silového tréninku se u účastníků výrazně zvýšila síla trénovaných svalů a zlepšila se také rychlost chůze.
Šlo o malou studii, jejíž výsledky nelze automaticky přenést na každého seniora. Přesto poskytla důležitý důkaz, že ani velmi vysoký věk sám o sobě nevylučuje významné zlepšení svalové funkce.
Pozdější systematické přehledy a metaanalýzy randomizovaných studií potvrdily, že progresivní silový trénink může u starších dospělých zlepšovat svalovou sílu a některé ukazatele fyzické výkonnosti. Rozhodující tedy není samotné datum narození, ale zdravotní stav, výchozí kondice a správně nastavený trénink.
Silový trénink pomáhá zachovat samostatnost
Ve vyšším věku získává svalová síla zvláštní význam. Pokud člověk ztrácí sílu dolních končetin, může mít postupně problém vstát z nízké židle, vyjít schody nebo udržet stabilitu při běžném pohybu. Slabší svaly mohou ztěžovat také přenášení předmětů a každodenní sebeobsluhu.
Silový trénink může tyto schopnosti podporovat. Nemusí přitom začínat v posilovně. Pro méně zdatného seniora může být prvním krokem opakované vstávání ze židle, výpony na špičky, přítahy odporové gumy nebo jednoduché cviky zaměřené na svaly dolních končetin a trupu.
S postupným zlepšováním lze obtížnost zvyšovat. Důležité je, aby cvičení představovalo pro svaly přiměřenou výzvu, ale současně umožňovalo bezpečné a technicky správné provedení.
Světová zdravotnická organizace doporučuje starším dospělým zařazovat posilování hlavních svalových skupin alespoň dva dny týdně. Současně zdůrazňuje význam aktivit zaměřených na rovnováhu a funkční zdatnost, které pomáhají předcházet pádům.
Samotná chůze je velmi prospěšná, ale nemusí poskytovat dostatečný podnět k udržování síly všech důležitých svalových skupin. Proto se vytrvalostní pohyb, silové cvičení a trénink rovnováhy vzájemně doplňují.
Bezpečný trénink musí odpovídat zdravotnímu stavu
Silový trénink ve vyšším věku neznamená automaticky vysoké riziko zranění. Důležité je začít na odpovídající úrovni, osvojit si správnou techniku a zátěž zvyšovat postupně. Člověk, který dosud pravidelně necvičil, nepotřebuje hned činky ani náročné posilovací stroje. První týdny mohou být zaměřeny na jednoduché pohyby s vlastní tělesnou hmotností nebo lehkým odporem.
Pro začátek mohou být vhodné dvě silové jednotky týdně s odpočinkem mezi nimi. Trénink by měl postupně zapojovat hlavní svalové skupiny, zejména dolní končetiny, záda, paže a trup. Obtížnost se má řídit skutečnými schopnostmi, nikoli věkem uvedeným v občanském průkazu.
Zvýšenou opatrnost potřebují lidé s některými srdečními onemocněními, výraznými kloubními obtížemi, osteoporózou nebo dalšími zdravotními omezeními. V takových případech je vhodné podobu cvičení konzultovat s lékařem či fyzioterapeutem. Správně přizpůsobený trénink však může být užitečný i pro osoby s chronickými onemocněními.
Význam má také pravidelnost. Jednorázové cvičení svalovou sílu dlouhodobě nezachová. Podobně jako v mladším věku je potřeba opakovaná, postupně přizpůsobovaná zátěž a dostatek času na zotavení.
Cílem není překonávat sportovní rekordy, ale udržet schopnost samostatně a bezpečně zvládat každodenní život.
Verdikt: Mýtus
Na silový trénink není pozdě ani ve vysokém věku.
Výzkum potvrzuje, že svaly starších lidí si zachovávají schopnost reagovat na pravidelnou zátěž. Správně vedený silový trénink může zlepšovat svalovou sílu, pohybovou výkonnost a schopnost vykonávat běžné denní činnosti.
Vysoký věk sám o sobě proto není důvodem k vynechání silového cvičení. Rozhodující je zdravotní stav, přiměřená obtížnost, správná technika a pravidelnost.
Ve stáří nemusíme trénovat proto, abychom zvedali co nejtěžší závaží. Trénujeme především proto, abychom co nejdéle dokázali vstát, chodit, pohybovat se a žít samostatně.
Zdroje:
- Fiatarone MA et al. High-Intensity Strength Training in Nonagenarians: Effects on Skeletal Muscle. JAMA (1990)
- Liu CJ, Latham NK. Progressive Resistance Strength Training for Improving Physical Function in Older Adults. Cochrane Database of Systematic Reviews (2009)
- Cruz-Jentoft AJ et al. Sarcopenia: Revised European Consensus on Definition and Diagnosis. Age and Ageing (2019)
- World Health Organization – Guidelines on Physical Activity and Sedentary Behaviour





