WHO a ILO ukazují, že práce nad 55 hodin týdně zvyšuje riziko mrtvice a srdečních chorob. EU řeší právo odpojit se a limity pracovní doby.
V dnešní rychle se měnící společnosti se proměňuje nejen to, jak pracujeme, ale i to, jak žijeme mimo práci. Stres, dlouhé směny a nejasné hranice mezi pracovním a osobním časem se často kumulují a zhoršují zdraví i rodinné vztahy. Klíčové je proto zvládnout rovnováhu – a ne jako módní heslo, ale pomocí ověřitelných opatření. Tento text navazuje na zadání o potřebě vyvážit práci a osobní život a opírá se o primární mezinárodní zdroje, které mapují dopady dlouhé pracovní doby na zdraví, popisují evropské právní mantinely a shrnují, co skutečně funguje.
Nejtvrdší data přináší společná analýza Světové zdravotnické organizace a Mezinárodní organizace práce. WHO a ILO prokázaly, že práce 55 a více hodin týdně zvyšuje riziko mozkové mrtvice o zhruba třetinu a riziko úmrtí na ischemickou chorobu srdeční téměř o pětinu. Odhadem 745 000 úmrtí v jednom roce (2016) souviselo s dlouhou pracovní dobou, přičemž trend je stoupající, a zvláště zasahuje muže středního a vyššího středního věku. Tato zjištění ukazují, že dlouhá pracovní doba není „jen“ otázkou psychického vyhoření, ale novým, vysoce významným pracovním rizikovým faktorem se somatickými následky.
Jako „původní článek“, z něhož v této analýze vycházíme, slouží společné prohlášení WHO/ILO z 17. května 2021. V úvodu k výsledkům jeho autoři srozumitelně shrnují rizika a vyzývají vlády i zaměstnavatele k jasným limitům pracovní doby. Jedna z klíčových vět, kterou lze přenést beze ztráty smyslu do češtiny, zní: „Práce 55 hodin týdně a více je vážným zdravotním rizikem,“ řekla k tomu Maria Neira, ředitelka příslušného oddělení WHO. Odkaz na původní zdroj uvádíme zde; jeho tisková zpráva zároveň cituje i odborné studie, na něž navazujeme v dalších částech textu.
Za tímto sdělením stojí konkrétní vědecké práce. WHO a ILO odkazují na metaanalýzy a systematické přehledy publikované v časopise Environment International, které kvantifikují dopady dlouhé pracovní doby na kardiovaskulární zdraví a opírají se o stovky tisíc sledovaných osob napříč desítkami studií. Tyto analýzy podaly metodický základ, na němž byly zkonstruovány globální odhady zátěže nemocemi a úmrtími přičitatelnými přesčasům. V rámci „dalších zdrojů, na něž se původní článek odkazuje“, proto citujeme i hlavní shrnující práci Federica Pegy a kolegů a novější metodické zhodnocení, které vysvětluje, proč právě pracovní nemoci (nikoli úrazy) tvoří většinu pracovně podmíněné zdravotní zátěže.
Evropský rámec zároveň stanovuje spodní laťku ochrany. Směrnice o pracovní době 2003/88/ES ukládá členským státům EU garantovat maximální průměrnou týdenní pracovní dobu 48 hodin včetně přesčasů, minimální denní a týdenní odpočinek a nárok na minimálně čtyři týdny placené dovolené. Přestože jednotlivé země mohou podrobnosti upravovat odlišně, smyslem je ochrana zdraví a bezpečnosti pracovníků – tedy přesně to, k čemu vyzývá i WHO/ILO.
Do popředí se v posledních letech dostalo také „právo odpojit se“. Evropský parlament už v roce 2021 vyzval k unijní směrnici, která by stanovila minimální standardy pro možnost reálně se po práci odpojit od digitální komunikace. Evropská komise na tuto výzvu navázala a 25. července 2025 spustila druhé kolo konzultací se sociálními partnery o právu odpojit se a férové práci na dálku – čímž se celý proces posunul blíž legislativnímu návrhu. V praxi už dnes existují národní úpravy, například ve Francii, která zakotvila právo odpojit se do zákoníku práce a uložila firmám povinnost vyjednat nebo stanovit pravidla užívání digitálních nástrojů mimo pracovní dobu.
Realita pracovišť se ale mění i kvůli digitalizaci a rozmachu práce na dálku. Výzkumy Eurofoundu ukazují, že telework přináší jak benefity (úsporu času dojížděním, větší autonomii), tak rizika, zejména rozmazání hranic mezi prací a soukromím a nárůst tzv. „always-on“ chování. Data z průzkumů „Living, working and COVID-19“ i z celoevropských šetření pracovních podmínek dlouhodobě mapují, jak se rovnováha mezi pracovním a osobním životem v Evropě reálně vyvíjí a které skupiny jsou nejvíce ohrožené.
Pohled mimo Evropu přidává OECD: v tématu work-life balance dlouhodobě srovnává, kolik času věnují lidé péči o sebe a volnému času a jaké politiky země uplatňují. Její data potvrzují jednoduchý fakt – tam, kde jsou rozumné limity pracovní doby a kultura skutečného odpočinku, roste spokojenost i zdraví, a nikoli nutně na úkor produktivity.
Co z toho plyne prakticky? Za prvé, zdravotní rizika z dlouhé pracovní doby jsou dobře kvantifikovaná, nikoli hypotetická; proto má smysl opírat firemní politiku i osobní návyky o jasné limity. Za druhé, právní rámec EU i probíhající vyjednávání o „právu odpojit se“ vytvářejí prostor, aby hranice mezi prací a životem nebyly pouze individuální disciplínou, ale sdíleným standardem. Za třetí, tam kde je práce na dálku, je nutné sladit flexibilitu s prevencí nepřiměřeného zatížení, například jasnými okny nedostupnosti, férovým plánováním úkolů a pravidnou kontrolou objemu práce oproti reálně dostupnému času. Tyto kroky nejsou kosmetikou – navazují na důkazy o riziku mrtvice a onemocnění srdce, jak je popisují WHO a ILO, a na poznatky o kvalitě pracovního života napříč Evropou.
Primárním (původním) článkem je společná zpráva WHO/ILO z 17. května 2021 o souvislosti dlouhé pracovní doby s kardiovaskulárními onemocněními, která zároveň odkazuje na odborné metaanalýzy v Environment International. Tento text dále čerpá z metodických a přehledových studií WHO/ILO, z rámce směrnice 2003/88/ES, z průzkumů Eurofoundu o pracovních podmínkách a z komunikačních materiálů Evropské komise k probíhajícím konzultacím o právu odpojit se.
Na pozadí jedné věty zadání – že nalezení rovnováhy zlepšuje kvalitu života – tedy stojí robustní a stále aktuálnější evidence. Ať už jste zaměstnavatel, nebo zaměstnaný člověk, nejde o abstraktní „work-life balance“, ale o sadu právních, organizačních a zdravotních důvodů, proč má smysl jasně hlídat pracovní čas i prostor pro život.
Zdroje: who.int; sciencedirect.com; academic.oup.com
4 minuty
