Osm hodin není magické číslo platné pro každého. Potřeba spánku se liší podle věku i jednotlivce a důležitá je také jeho kvalita a pravidelnost.
Budík ukazuje šest hodin ráno. Člověk se probudí po sedmi a půl hodinách spánku, cítí se odpočatý, během dne neusíná a bez problémů pracuje. Přesto může mít pocit, že něco dělá špatně. Vždyť přece všichni víme, že člověk má spát osm hodin.
Pravidlo „osm hodin spánku“ patří k nejznámějším zdravotním doporučením. Je snadno zapamatovatelné a jako orientační údaj není daleko od skutečných doporučení. Problém vzniká ve chvíli, kdy se z něj stane přesná norma platná pro každého člověka bez ohledu na věk, individuální potřebu nebo kvalitu spánku.
Současná odborná doporučení totiž neříkají, že každý dospělý musí spát přesně osm hodin. American Academy of Sleep Medicine (AASM) a Sleep Research Society doporučují zdravým dospělým pravidelně spát alespoň sedm hodin. American Heart Association uvádí pro většinu dospělých jako orientační rozmezí sedm až devět hodin.
Osm hodin je tedy rozumný orientační údaj. Není to ale magická hranice, pod níž automaticky spíme málo a nad níž už máme splněno.
Odkud se vzalo právě osm hodin?
Den má 24 hodin a jeho rozdělení na osm hodin práce, osm hodin volného času a osm hodin spánku působí téměř dokonale.
Biologie však tak přesnou matematiku nepoužívá.
Potřeba spánku se mění během života a určitou roli hrají genetické, fyziologické, zdravotní, behaviorální i environmentální faktory. Odborný konsenzus AASM a Sleep Research Society výslovně upozorňuje na individuální rozdíly ve spánkové potřebě.
Proto mohou dva zdraví lidé potřebovat poněkud odlišnou dobu spánku.
Jeden se může dlouhodobě cítit dobře po sedmi a půl hodinách, zatímco jiný potřebuje osm a půl. Oba přitom mohou spadat do běžného doporučeného rozmezí.
První důležitá oprava mýtu proto zní:
Neexistuje jedna přesná délka spánku, která by byla optimální pro všechny.
Sedm až devět hodin není totéž jako přesně osm
Pro většinu dospělých se doporučení pohybují kolem sedmi až devíti hodin. American Heart Association například doporučuje dospělým směřovat v průměru k sedmi až devíti hodinám spánku za noc.
Osm hodin tedy rozhodně není špatně. Právě naopak – leží přibližně uprostřed běžného doporučeného rozmezí.
Chyba není v samotném čísle osm.
Chyba je v představě, že jde o povinnou přesnou dávku.
Pokud se zdravý dospělý člověk pravidelně probouzí odpočatý například po sedmi a půl hodinách a během dne dobře funguje, není důvod přidávat dalších třicet minut jen proto, aby dosáhl magické osmičky.
Znamená to, že někomu stačí pět hodin?
Tady je potřeba dát pozor, abychom jeden mýtus nenahradili druhým.
Individuální rozdíly v potřebě spánku existují. Z toho ale nevyplývá, že pravidelných pět nebo šest hodin je pro většinu lidí stejně vhodných jako sedm či osm.
Odborný konsenzus AASM a Sleep Research Society uvádí, že pravidelný spánek kratší než sedm hodin je spojen s řadou nepříznivých zdravotních výsledků. Patří mezi ně například obezita, diabetes, hypertenze, srdeční onemocnění a cévní mozková příhoda nebo deprese. Krátký spánek je spojován také se zhoršeným výkonem, větším počtem chyb a vyšším rizikem nehod.
To neznamená, že každý člověk, který jednu noc spí šest hodin, si poškodí zdraví.
Důležité slovo je pravidelně.
Jiná situace je jedna krátká noc před ranním odjezdem na dovolenou a jiná dlouhodobý režim pěti nebo šesti hodin spánku každou noc.
„Mně pět hodin stačí.“ Jak to poznáme?
Samotný subjektivní pocit nemusí být jediným vodítkem, podle kterého bychom měli dostatek spánku posuzovat. Důležité je také to, jak fungujeme během celého dne.
Máme problém udržet pozornost? Usínáme při pasivních činnostech? Potřebujeme během dne velké množství kofeinu? Výrazně dospáváme o víkendech? Máme problém zůstat bdělí při monotónní činnosti nebo při řízení?
Takové signály stojí za pozornost.
Člověk, který tvrdí, že mu pět hodin spánku stačí, ale každé odpoledne bojuje s únavou a o víkendu spí podstatně déle, je v jiné situaci než člověk, který pravidelně spí v doporučeném rozmezí a během dne zůstává bez problémů bdělý.
Individuální rozdíly existují, ale neměly by se stát argumentem pro obecné doporučení velmi krátkého spánku.
Potřeba spánku se mění s věkem
Jedním z nejlepších důkazů, že osm hodin nemůže být univerzálním pravidlem, je pohled na celý lidský život.
Děti potřebují podstatně více spánku než dospělí. American Heart Association například uvádí pro děti ve věku 6 až 12 let 9 až 12 hodin a pro dospívající od 13 do 18 let 8 až 10 hodin. Pro většinu dospělých doporučuje 7 až 9 hodin.
Dítě tedy nemůžeme posuzovat podle stejného pravidla jako jeho rodiče.
A právě dospívající jsou dobrým příkladem. Osm hodin, které může být pro dospělého zcela dostačujících, leží u teenagera na spodním okraji doporučovaného rozmezí.
Otázka „Kolik hodin má člověk spát?“ proto bez informace o věku vlastně nemá jedinou správnou odpověď.
Nejde jen o počet hodin
Představme si dva lidi.
První stráví v posteli osm hodin, ale opakovaně se probouzí a jeho spánek je přerušovaný. Druhý spí souvisle sedm a půl hodiny a ráno se probouzí odpočatý.
Pouhé číslo na hodinách nám neřekne všechno.
Délka spánku je pouze jednou z jeho důležitých vlastností. Pro zdravý spánek jsou významné také kvalita, pravidelnost a vhodné načasování. Odborné materiály AASM tyto další rozměry spánku výslovně připomínají.
To je důležité zvlášť v době chytrých hodinek a aplikací, které mohou vytvářet dojem, že kvalitu spánku lze vyjádřit jediným číslem.
Délka spánku je důležitá.
Není však jedinou vlastností zdravého spánku.
A co člověk, který potřebuje devět hodin?
Ani devět hodin samo o sobě neznamená problém.
AASM a Sleep Research Society uvádějí, že více než devět hodin může být vhodných například pro mladé dospělé, lidi zotavující se ze spánkového deficitu nebo osoby s některými onemocněními. U ostatních nebylo možné jednoznačně určit, zda samotný pravidelný spánek delší než devět hodin představuje zdravotní riziko.
To je důležitý rozdíl.
V observačních studiích může být velmi dlouhý spánek spojován s některými zdravotními problémy. Taková souvislost však sama o sobě nedokazuje, že jejich příčinou je právě dlouhý spánek. Člověk například může spát déle v souvislosti s jiným zdravotním stavem.
Proto ani opačné pravidlo „více než osm hodin je nezdravé“ není správné.
Jak poznat vlastní potřebu spánku?
Stopky samy nestačí.
Prakticky je užitečné sledovat několik věcí současně: jak dlouho spíme, jak snadno ráno vstáváme, jak jsme během dne bdělí, zda pravidelně nepotřebujeme výrazně dospávat a zda se naše potřeba spánku náhle nebo výrazně nemění.
Pokud člověk pravidelně spí v doporučeném rozmezí, probouzí se přiměřeně odpočatý a během dne bez problémů funguje, není důvod stresovat se tím, že jeho průměr není přesně osm hodin.
Naopak dlouhodobý spánek výrazně pod doporučeným rozmezím není vhodné omlouvat pouze větou „já to tak mám“.
Pokud někdo dlouhodobě potřebuje neobvykle mnoho spánku, přesto se budí vyčerpaný, výrazně chrápe, okolí u něj pozoruje zástavy dechu nebo během dne nezvykle usíná, problém nemusí spočívat v samotném počtu hodin. V takovém případě je vhodné obrátit se na lékaře.
Proč se osmihodinového pravidla nemusíme úplně zbavovat?
Protože jako jednoduchá orientace není špatné.
Pro většinu zdravých dospělých leží osm hodin velmi rozumně uvnitř běžně doporučovaného rozmezí. Pokud někomu osm hodin vyhovuje, není důvod snažit se tuto dobu měnit.
Problém nastává až tehdy, když z orientační hodnoty vytvoříme zdravotní zkoušku.
Člověk spící sedm a půl hodiny nemusí potřebovat dalších třicet minut jen proto, aby splnil magickou osmičku. A člověk, který se po osmi hodinách pravidelně budí neodpočatý, by neměl automaticky předpokládat, že jeho spánek je v pořádku pouze proto, že splnil předepsaný počet hodin.
Spánek není účetnictví, ve kterém musí každý večer vyjít přesně osm.
Verdikt
⚖️ Spíše mýtus – osm hodin je orientace, ne povinná norma
Každý člověk nemusí spát přesně osm hodin. Pro většinu zdravých dospělých se doporučení pohybují kolem sedmi až devíti hodin a AASM doporučuje pravidelně alespoň sedm hodin. Potřeba spánku se navíc mění podle věku a do určité míry se liší mezi jednotlivci.
To ale neznamená, že na délce spánku nezáleží.
Pravidelně velmi krátký spánek není pro většinu lidí rovnocennou alternativou k dostatečnému spánku. Stejně důležité je ale sledovat také jeho kvalitu, pravidelnost a to, jak člověk funguje během dne.
Osm hodin proto zůstává dobrou orientační hodnotou.
Není to však magické číslo, které musí každou noc splnit každý člověk.
Co si z článku odnést
- Neexistuje jedna přesná délka spánku optimální pro každého člověka.
- Pro většinu dospělých se doporučení pohybují kolem sedmi až devíti hodin spánku.
- AASM a Sleep Research Society doporučují zdravým dospělým pravidelně spát alespoň sedm hodin.
- Potřeba spánku se výrazně mění s věkem a do určité míry také mezi jednotlivci.
- Pravidelných pět či šest hodin nelze pro většinu populace považovat za rovnocennou náhradu dostatečného spánku.
- Jedna krátká noc není totéž jako dlouhodobý nedostatek spánku.
- Délka není jediným měřítkem – důležitá je také kvalita, pravidelnost a vhodné načasování spánku.
- Osm hodin je rozumná orientační hodnota, nikoli povinná biologická norma.
Zdroje:





