Nové studie potvrdily přítomnost mikroplastů a nanoplastů v lidském mozku. Vědci nyní zkoumají, jak se tam dostávají a jaké mohou mít následky.
Ještě před několika lety se zdálo téměř nepředstavitelné, že by se plastové částice mohly dostat až do lidského mozku. Mozek je totiž chráněn jednou z nejdůležitějších obranných bariér lidského těla, takzvanou hematoencefalickou bariérou. Jejím úkolem je zabránit průniku škodlivých látek z krevního oběhu do nervové tkáně.
V posledních letech však několik nezávislých výzkumných týmů přineslo důkazy, že mikroplasty a zejména ještě menší nanoplasty se v mozkové tkáni skutečně nacházejí. Tento objev patří mezi nejdiskutovanější témata současného výzkumu mikroplastů a otevírá řadu nových otázek o možných zdravotních důsledcích. (Bioaccumulation of microplastics in decedent human brains)
Jak se mohou plastové částice dostat do mozku
První krok začíná ve střevech nebo v plicích. Člověk přijímá mikroplasty a nanoplasty především potravou, pitnou vodou a vdechováním vzduchu. Většina větších částic projde trávicím traktem a je vyloučena z těla. Největší pozornost však budí nanoplasty, tedy částice menší než jeden mikrometr.
Tyto částice jsou natolik malé, že mohou pronikat střevní stěnou do krevního oběhu. Některé experimentální studie navíc naznačují, že mohou překonávat i hematoencefalickou bariéru chránící mozek.
Přehled publikovaný v odborném časopise Environmental Research uvádí, že nanoplasty vykazují schopnost pronikat do různých orgánů včetně mozku, jater a ledvin. Vědci současně upozorňují, že mechanismus jejich transportu zatím není zcela objasněn. (pubmed.ncbi.nlm.nih.gov; The potential impact of nano- and microplastics on human health)
Překvapivý objev v lidských mozcích
Velkou pozornost vzbudila studie publikovaná v roce 2025 v časopise Nature Medicine.
Výzkumníci analyzovali vzorky mozkové tkáně odebrané při pitvách a porovnali je se vzorky jater a ledvin. Výsledek byl překvapivý.
Mozková tkáň obsahovala výrazně vyšší koncentrace mikroplastů a nanoplastů než ostatní sledované orgány. Převládal zejména polyetylen, tedy plast běžně používaný při výrobě obalů, fólií a plastových lahví.
Autoři studie současně zaznamenali trend rostoucího množství plastových částic ve vzorcích z posledních let. Výsledky však neprokazují, že by mikroplasty byly přímou příčinou neurologických onemocnění. Ukazují pouze jejich přítomnost a možné hromadění v mozkové tkáni. (pubmed.ncbi.nlm.nih.gov)
Další výzkumy potvrdily přítomnost mikroplastů také v krvi, placentě, plicích, játrech a reprodukčních orgánech. Mozek však patří mezi orgány, jejichž ochrana je pro lidské zdraví mimořádně důležitá, a proto právě tento objev vyvolal tak silnou pozornost odborné veřejnosti.
Co mohou mikroplasty v mozku dělat
To je otázka, na kterou zatím neexistuje definitivní odpověď. Laboratorní experimenty ukazují několik možných mechanismů. Mikroplasty a nanoplasty mohou vyvolávat oxidační stres, podporovat vznik zánětlivých reakcí a ovlivňovat komunikaci mezi buňkami.
Některé studie na zvířatech naznačují možné změny chování, poruchy učení nebo změny nervových funkcí po dlouhodobé expozici vysokým dávkám nanoplastů. Přenést tyto výsledky přímo na člověka však zatím nelze.
Přehled publikovaný v časopise Toxicological Sciences upozorňuje, že mikroplasty mohou působit nejen samy o sobě, ale také jako nosiče dalších látek. Na jejich povrchu mohou být navázány těžké kovy, perzistentní organické polutanty nebo některé chemické přísady používané při výrobě plastů. Tyto látky pak mohou být transportovány společně s plastovou částicí do různých tkání. (pmc.ncbi.nlm.nih.gov; Microplastics and Nanoplastics in the Human Body: Potential Health Effects)
Souvislost s Alzheimerovou chorobou?
V médiích se v posledních letech objevily spekulace o možném vztahu mezi mikroplasty a neurodegenerativními chorobami, například Alzheimerovou nebo Parkinsonovou nemocí.
Vědecké důkazy jsou však zatím velmi omezené.
Některé studie zjistily vyšší koncentrace plastových částic v mozkové tkáni osob s neurodegenerativními onemocněními. To ale samo o sobě neznamená příčinnou souvislost. Je možné, že změny v mozku usnadňují ukládání částic, stejně jako je možné, že částice přispívají k rozvoji některých procesů. Současný výzkum zatím nedokáže rozhodnout, která z těchto možností je správná.
Vědci proto zdůrazňují, že je předčasné spojovat přítomnost mikroplastů v mozku s konkrétními nemocemi.
Co můžeme dělat už dnes
Přestože definitivní odpovědi zatím chybějí, odborníci doporučují rozumně snižovat expozici mikroplastům.
Patří sem:
- omezení používání jednorázových plastových obalů,
- nepoužívání poškozených plastových nádob,
- omezení ohřevu potravin v plastových obalech,
- preference skleněných a nerezových nádob,
- pravidelné větrání a snižování množství syntetického prachu v domácnosti.
Důležité je současně zachovat vědeckou opatrnost. Přítomnost mikroplastů v mozku je nepochybně významný objev. Sama o sobě však ještě neprokazuje vznik konkrétního onemocnění.
Jedna věc je však již dnes jistá. Mikroplasty nejsou pouze problémem oceánů a skládek. Staly se součástí lidského organismu a nejnovější výzkumy naznačují, že mohou pronikat i do orgánu, který byl dlouho považován za jednu z nejlépe chráněných částí lidského těla.
Literatura:





