Druhý den po tréninku nás nic nebolí. Znamená to, že jsme cvičili málo? Svalová bolest není spolehlivým měřítkem účinnosti cvičení.
Ráno po tréninku vstaneme z postele a čekáme známý pocit – ztuhlé nohy, citlivé svaly a obtížnější cestu po schodech. Jenže tentokrát nic. Člověka snadno napadne, že předchozí trénink nebyl dostatečně intenzivní.
Ve fitness prostředí se dlouho traduje heslo „no pain, no gain“ – bez bolesti není pokrok. Podle této představy je bolest svalů téměř potvrzením, že jsme cvičili správně.
Jenže svalová bolest a účinnost tréninku nejsou totéž. Můžeme absolvovat kvalitní trénink a následující den téměř žádnou bolest necítit. Stejně tak můžeme svaly výrazně rozbolet nezvyklou aktivitou, aniž by to znamenalo, že jsme vytvořili lepší podmínky pro růst svalů, síly nebo kondice.
Proč nás po některých trénincích svaly bolí?
Typickou reakcí na nezvyklou nebo náročnou fyzickou aktivitu je opožděná svalová bolest, známá pod anglickou zkratkou DOMS – delayed onset muscle soreness.
Často se objevuje po aktivitě, na kterou organismus není zvyklý, a výrazná může být zejména po cvicích s velkým podílem excentrické svalové práce. Při ní sval vytváří sílu, zatímco se pod zatížením prodlužuje. Příkladem může být pomalé spouštění činky, sestup ze schodů nebo běh z kopce.
Bolest se obvykle nerozvine okamžitě během cvičení, ale s určitým odstupem. Přesný mechanismus DOMS přitom není zcela objasněn. Souvisí s reakcí svalové a pojivové tkáně na nezvyklé mechanické zatížení a s následnými zánětlivými a regeneračními procesy.
Není tedy důsledkem toho, že by ve svalech ještě druhý den zůstávala „kyselina mléčná“, jak se dříve často tvrdilo.
Proč nás stejný trénink časem přestane bolet?
Lidský organismus má mimořádnou schopnost přizpůsobovat se opakované zátěži.
Když poprvé absolvujeme nový silový trénink nebo se po několika měsících vrátíme k běhání, svalová bolest může být poměrně výrazná. Pokud však podobnou aktivitu pravidelně opakujeme, reakce organismu bývá postupně menší.
Organismus se na opakovaný druh zatížení adaptuje a při dalších podobných trénincích bývá svalová bolest často slabší. Tento jev bývá označován jako repeated-bout effect.
To rozhodně neznamená, že cvičení přestalo fungovat.
Můžeme být postupně silnější, zvládat větší zátěž a zlepšovat svou kondici, přestože nás svaly po každém tréninku výrazně nebolí.
Pokud bychom naopak považovali bolest za hlavní měřítko kvality tréninku, mohlo by nás to vést k neustálému střídání cviků nebo nepřiměřenému zvyšování zátěže jen proto, abychom svaly znovu rozboleli.
Je bolest důkazem růstu svalů?
Ne.
Bolest může být známkou toho, že svaly byly vystaveny nezvyklému nebo náročnému zatížení, ale její intenzita není spolehlivým ukazatelem následného růstu svalů ani zlepšení síly.
Výzkum dokonce ukazuje, proč je jednoduchá představa „poškození – oprava – větší sval“ problematická. Studie sledující první týdny silového tréninku zjistila, že největší známky svalového poškození se objevovaly na začátku tréninkového programu. Právě tehdy však zvýšená syntéza svalových bílkovin nesouvisela s následnou hypertrofií. V dalších týdnech svalové poškození výrazně klesalo, zatímco adaptace pokračovala.
Pro dlouhodobé zlepšování jsou proto důležitější jiné ukazatele: pravidelný a vhodně nastavený trénink, postupné zvyšování nároků, dostatečná regenerace a odpovídající výživa.
Mnohem užitečnější otázka než „Bolí mě dnes svaly?“ tedy zní: Zlepšuji se?
Zvládneme po několika týdnech větší zátěž? Uděláme více kvalitních opakování? Zlepšila se technika? Dokážeme stejnou trasu uběhnout rychleji nebo s menším úsilím?
Takové změny vypovídají o adaptaci na trénink podstatně více než bolest následující ráno.
Znamená velká bolest lepší trénink?
Ani to neplatí.
Výrazná svalová bolest může dočasně snížit svalovou sílu a rozsah pohybu a zhoršit schopnost absolvovat další kvalitní trénink.
Není proto rozumným cílem každého cvičení dostat svaly do stavu, kdy je následující dva dny problém sejít schody.
Zvláště u začátečníků je vhodnější zátěž zvyšovat postupně. Organismus tak dostane potřebný podnět a současně má možnost se na novou aktivitu adaptovat bez zbytečně velké bolesti.
A když svaly nebolí vůbec?
Ani to není důvod k obavám.
Pokud se postupně zlepšujeme, zvládáme větší zátěž nebo více kvalitních opakování, zlepšuje se naše technika a dlouhodobě se posouváme ke svému cíli, absence svalové bolesti není známkou špatného tréninku.
Člověk, který pravidelně cvičí několik měsíců nebo let, může mít po většině běžných tréninků jen minimální DOMS.
Naopak návrat po delší přestávce, nový cvik nebo nezvyklá pohybová aktivita mohou způsobit překvapivě výraznou bolest, přestože samotný trénink nebyl mimořádně intenzivní.
Každá bolest není DOMS
Je také důležité rozlišovat běžnou opožděnou svalovou bolest od bolesti, která může upozorňovat na problém.
DOMS typicky souvisí se zatíženými svaly a rozvíjí se až s odstupem po cvičení. Ostrá nebo náhlá bolest během pohybu, výrazný otok, bolest kloubu nebo obtíže, které se zhoršují či dlouhodobě nepolevují, nejsou žádoucím důkazem kvalitního tréninku.
Heslo „bez bolesti není pokrok“ je proto nejen nepřesné. Při špatném pochopení může člověka vést i k ignorování varovných signálů organismu.
Verdikt
❌ Mýtus
Svalová bolest po cvičení není spolehlivým měřítkem kvality ani účinnosti tréninku. DOMS se často objevuje po nové nebo nezvyklé zátěži a výraznější může být po excentrické svalové práci. S postupnou adaptací však bolest obvykle slábne, aniž by tím zmizely přínosy tréninku.
Dobrý trénink proto nemusí bolet. Mnohem důležitější je, zda dlouhodobě vede ke zlepšení síly, kondice, techniky, pohybových schopností nebo jiného cíle, kvůli kterému cvičíme.
Co si z článku odnést
- Svalová bolest není podmínkou účinného tréninku.
- DOMS se často objevuje po nové nebo nezvyklé fyzické zátěži.
- Výraznější může být zejména po excentrické svalové práci.
- Jak se organismus na pravidelnou zátěž adaptuje, bolest může být podstatně menší.
- Velká svalová bolest automaticky neznamená větší růst svalů ani lepší trénink.
- Pokrok je vhodnější sledovat podle dlouhodobého vývoje výkonu, síly, kondice a techniky.
- Ostrou, náhlou nebo neobvyklou bolest bychom neměli považovat za žádoucí součást cvičení.
Zdroje:
- Cheung K, Hume P, Maxwell L. Delayed Onset Muscle Soreness: Treatment Strategies and Performance Factors. Sports Medicine (2003)
- Lewis PB, Ruby D, Bush-Joseph CA. Muscle Soreness and Delayed-Onset Muscle Soreness. Clinics in Sports Medicine (2012)
- Damas F, Phillips SM, Libardi CA, et al. Resistance Training-Induced Changes in Integrated Myofibrillar Protein Synthesis Are Related to Hypertrophy Only After Attenuation of Muscle Damage. The Journal of Physiology (2016)





