Běh je intenzivnější a za stejný čas zpravidla znamená vyšší energetický výdej. Chůze ale může být pro zdraví stejně hodnotnou součástí pohybu.
Člověk vyrazí na půlhodinovou svižnou procházku, vrátí se domů a má dobrý pocit, že se hýbal. Pak ale přijde pochybnost: nebylo by mnohem lepší těch třicet minut běžet?
Běh působí jako „skutečný sport“. Člověk se více zadýchá, jeho tepová frekvence zpravidla stoupne výše a za stejný čas obvykle vydá více energie. Chůze proti tomu může vypadat jako méně hodnotná náhrada pro ty, kteří běhat nemohou nebo nechtějí.
Jenže z hlediska zdraví je takové dělení příliš jednoduché. Chůze i běh mohou přinášet významné zdravotní přínosy. Liší se především intenzitou, časovou efektivitou, energetickým výdejem a nároky na organismus.
Otázka tedy nezní, zda je chůze „horší“. Mnohem důležitější je, kolik pohybu máme, jak intenzivní je a zda jej dokážeme pravidelně zařazovat do života.
Proč máme pocit, že běh je vždy lepší?
Při běhu se za stejnou dobu obvykle pohybujeme ve vyšší intenzitě než při chůzi. Organismus musí vyvinout větší výkon, zpravidla roste energetický výdej a výrazněji se zatěžuje oběhový a dýchací systém.
Pokud tedy porovnáme 30 minut běhu a 30 minut běžné chůze, nejde o stejnou dávku pohybové aktivity.
Právě zde vzniká velká část nedorozumění.
Když řekneme, že běh je účinnější, musíme dodat: účinnější v čem?
Pokud chceme během omezeného času dosáhnout vyšší intenzity aerobního zatížení nebo většího energetického výdeje, může být běh výhodnější. Pokud ale řešíme dlouhodobé zdraví, pravidelný pohyb a aktivitu, kterou člověk dokáže provozovat téměř každý den, situace je mnohem zajímavější.
Co ukazují studie při srovnatelném energetickém výdeji?
Velká studie National Runners’ and Walkers’ Health Study sledovala 33 060 běžců a 15 945 chodců po průměrnou dobu 6,2 roku.
Výzkumníci neporovnávali pouze čas strávený pohybem, ale zaměřili se také na energetický výdej. Při srovnatelném energetickém výdeji byly běh i chůze spojeny s podobným snížením rizika nově diagnostikovaného vysokého krevního tlaku a diabetu. Statisticky významný rozdíl mezi během a chůzí nebyl zjištěn ani u koronárního onemocnění srdce; u vysokého cholesterolu vyšel rozdíl pouze hraničně ve prospěch chůze.
To je důležité zjištění.
Neznamená, že kilometr chůze a kilometr běhu nebo půlhodina chůze a půlhodina běhu jsou automaticky rovnocenné. Studie byla navíc observační, takže z ní nemůžeme vyvozovat jednoduchý vztah příčiny a následku.
Ukazuje však, že chůzi nelze považovat za zdravotně bezvýznamnou nebo podřadnou formu pohybu.
Pokud jí věnujeme odpovídající množství času a chodíme dostatečně pravidelně, může představovat velmi hodnotnou aerobní aktivitu.
Běh má jednu velkou výhodu – čas
Představme si člověka, který má na pohyb pouze půl hodiny.
Při běhu může za tuto dobu dosáhnout vyšší intenzity než při běžné chůzi. Právě proto doporučení Světové zdravotnické organizace pracují s rozdílnými časovými dávkami podle intenzity pohybu.
WHO doporučuje dospělým týdně alespoň 150 až 300 minut aerobní aktivity střední intenzity nebo 75 až 150 minut aktivity vysoké intenzity, případně jejich odpovídající kombinaci. Doporučení vycházejí z množství, frekvence, intenzity a délky pohybu potřebných pro významné zdravotní přínosy.
Zjednodušeně řečeno, vyšší intenzita umožňuje dosáhnout doporučené dávky pohybové aktivity za kratší dobu.
V tom má běh nespornou praktickou výhodu.
Není to ale důkaz, že chůze „nefunguje“. Znamená to především, že pro dosažení určité dávky aerobního pohybu jí zpravidla musíme věnovat více času.
Svižná chůze není totéž jako pomalé procházení
Také samotný pojem chůze může být zavádějící.
Je rozdíl mezi velmi pomalou procházkou a svižnou chůzí, při které se zvýší tepová frekvence a dýchání, ale člověk ještě dokáže mluvit.
Intenzita navíc není pro každého stejná. Tempo, které je pro trénovaného třicátníka lehké, může být pro staršího nebo méně zdatného člověka poměrně náročnou aktivitou.
Proto není nejdůležitější údaj na tachometru nebo hodinkách, ale také to, jak velkou zátěž daný pohyb představuje právě pro konkrétního člověka.
Svižná chůze tak může být plnohodnotnou aktivitou střední intenzity a způsobem, jak postupně zvyšovat celkové množství pohybu bez nutnosti začínat během.
Znamená to, že běhat nemusíme?
Záleží na cíli.
Pokud chceme zlepšovat běžeckou výkonnost, musíme samozřejmě také běhat. Chůze běžecký trénink plně nenahradí.
Běh může být rovněž časově efektivnějším způsobem rozvoje aerobní zdatnosti a vyšší intenzita vytváří jiný tréninkový stimul.
Také samotný běh má velmi dobře doložené příznivé souvislosti se zdravím. Systematický přehled a metaanalýza zahrnující 14 studií ze šesti prospektivních kohort a více než 232 tisíc účastníků zjistily, že účast na běhání byla ve srovnání s neběháním spojena s nižším rizikem celkové, kardiovaskulární i nádorové úmrtnosti.
Autoři zároveň nenašli jednoznačný trend, podle kterého by stále větší množství běhu automaticky znamenalo stále větší snížení rizika.
Běh tedy rozhodně není zbytečný. Chybou je až představa, že kdo neběhá, nemůže pohybem významně prospívat svému zdraví.
Pro koho může být chůze velmi dobrou volbou?
Člověk, který několik let téměř nesportoval, nemusí začínat během. Stejně tak někdo s velmi nízkou kondicí nebo řada lidí ve vyšším věku může při svižné chůzi získat dostatečný pohybový stimul, aniž by museli okamžitě přecházet k náročnější aktivitě.
To samozřejmě neznamená, že senioři nemají běhat. Fyzicky zdatný člověk může běhat i ve vyšším věku. Rozhodující jsou jeho schopnosti, kondice, zdravotní stav a předchozí zkušenosti.
Chůze má ale jednu mimořádnou praktickou výhodu: snadno ji začleníme do běžného dne.
Můžeme část cesty absolvovat pěšky, vystoupit o zastávku dříve, dojít na nákup nebo si večer udělat půlhodinovou procházku. Nepotřebujeme sportoviště ani složité vybavení.
A právě aktivita, kterou dokážeme pravidelně opakovat měsíce a roky, může být z hlediska zdraví hodnotnější než ambiciózní tréninkový plán, který po několika týdnech opustíme.
A co hubnutí?
Také zde není odpověď jednoduše „běh“.
Běh zpravidla umožní za stejný čas dosáhnout vyššího energetického výdeje než chůze. Pro člověka s omezeným časem to může být výhoda.
Pro dlouhodobý úbytek tělesného tuku je však zásadní celková energetická bilance v delším období. Význam proto nemá pouze energetický výdej jednoho tréninku, ale také pravidelnost pohybu, stravování a dlouhodobá udržitelnost celého režimu.
Pravidelná chůze několikrát týdně proto může být pro konkrétního člověka praktičtější než běh, který je natolik náročný nebo nepříjemný, že jej brzy přestane provozovat.
Stejně jako v dalších dílech naší série tak narážíme na rozdíl mezi teoreticky intenzivnější metodou a dlouhodobě fungujícím návykem.
Nejdůležitější je začít se hýbat
Pro člověka, který většinu dne sedí a téměř se nehýbe, nemusí být první otázkou: „Mám chodit, nebo běhat?“
Mnohem důležitější otázka zní:
Jak dokážu dostat pravidelný pohyb do svého každodenního života?
Někdo začne chůzí a postupně přidá běh. Jiný zůstane u svižných procházek, cyklistiky nebo plavání. Další bude chůzi a běh kombinovat.
Z hlediska zdraví není nutné vybrat vítěze. Důležitější je postupně omezovat neaktivitu a vytvořit takový pohybový režim, který odpovídá našim možnostem a který dokážeme dlouhodobě udržet.
Verdikt
❌ Mýtus
Tvrzení, že chůze je obecně „horší“ než běh, je příliš zjednodušené.
Běh je zpravidla intenzivnější a za stejný čas může vytvořit větší aerobní a energetický stimul, takže je časově efektivnější. Chůze však může přinášet významné zdravotní přínosy a při srovnatelném energetickém výdeji byla v rozsáhlé observační studii spojena s podobným snížením několika významných kardiometabolických rizik jako běh.
Nejlepší pohyb proto není automaticky ten nejintenzivnější. Je to především pohyb, který odpovídá našim možnostem, poskytuje dostatečný stimul a dokážeme jej pravidelně provozovat.
Co si z článku odnést
- Chůze není méněcennou formou pohybové aktivity.
- Běh je obvykle intenzivnější a za stejný čas poskytuje větší pohybový stimul.
- Pro určitou dávku aerobní aktivity je zpravidla potřeba chodit déle než běhat.
- Svižná chůze může představovat pohyb střední intenzity.
- WHO doporučuje dospělým 150–300 minut středně intenzivní nebo 75–150 minut intenzivní aerobní aktivity týdně.
- Pro začátečníky, méně zdatné lidi a řadu seniorů může být chůze velmi vhodným způsobem, jak zvýšit množství pravidelného pohybu.
- Z dlouhodobého hlediska není důležitá pouze intenzita, ale také pravidelnost a udržitelnost pohybového režimu.
Zdroje:
- Williams PT, Thompson PD. Walking versus Running for Hypertension, Cholesterol, and Diabetes Mellitus Risk Reduction. Arteriosclerosis, Thrombosis, and Vascular Biology (2013)
- Pedisic Z, Shrestha N, Kovalchik S, et al. Is Running Associated with a Lower Risk of All-Cause, Cardiovascular and Cancer Mortality, and Is the More the Better? British Journal of Sports Medicine (2020)
- World Health Organization. WHO Guidelines on Physical Activity and Sedentary Behaviour (2020)





