Delší víkendový spánek může po náročném týdnu pomoci, ale dvě volné noci nedokážou jednoduše vymazat důsledky dlouhodobého nedostatku spánku.
Od pondělí do pátku budík zvoní v šest. Do postele se člověk dostane kolem půlnoci a každý pracovní den tak nasbírá další kus spánkového dluhu. V sobotu budík vypne a spí do deseti. V neděli znovu. V pondělí začíná celý koloběh od začátku.
Je to velmi běžná strategie: přes týden spánek omezím a o víkendu ho doženu.
Na první pohled dává smysl. Když nám něco chybí, později to doplníme. Jenže lidský spánek nefunguje úplně jako bankovní účet, na kterém lze pět hodin dluhu jednoduše splatit pěti hodinami navíc.
Výzkum nabízí složitější odpověď. Prodloužení spánku po období jeho nedostatku může přinést určité zotavení. Nelze však spoléhat na to, že jeden víkend napraví všechny důsledky opakovaného krátkého spánku. Experimentální studie ukazují, že některé sledované funkce se po zotavovacím spánku mohou zlepšit, zatímco jiné změny přetrvávají.
Co vlastně znamená spánkový dluh?
Představme si člověka, kterému k dobrému fungování vyhovuje přibližně osm hodin spánku, ale od pondělí do pátku pravidelně spí pouze šest a půl hodiny.
Každou noc mu tak oproti jeho obvyklé potřebě určitá doba spánku chybí. Za celý pracovní týden už může být rozdíl značný.
Takové počítání je užitečné pro představu, neznamená však, že organismus vede přesnou tabulku chybějících minut. Pojem spánkový dluh popisuje nahromaděný nedostatek spánku vznikající tehdy, když člověk opakovaně spí méně, než potřebuje.
Jedna kratší noc je přitom něco jiného než dlouhodobý režim.
Pokud se jednou vrátíme pozdě domů a spíme pět hodin, následný delší spánek může být přirozenou součástí zotavení. Problém nastává tehdy, když se z krátkého spánku během pracovního týdne stane pravidlo a víkend má pokaždé fungovat jako opravna předchozích pěti dnů.
Pomůže tedy víkendové dospávání?
Ano, může pomoci. Ale to není totéž jako úplně odstranit spánkový deficit a jeho důsledky.
Dobře to ukazuje experiment s 19 muži, kteří dlouhodobě omezovali spánek během pracovního týdne a pravidelně jej prodlužovali o víkendech. Po třech nocích s delší možností spánku byla jejich inzulinová citlivost vyšší než po pokračujícím omezení spánku. Zotavovací spánek tedy měl měřitelný metabolický přínos.
Jiná experimentální práce sledovala 30 zdravých mladých mužů a žen po týdnu mírného omezení spánku. Zotavovací spánek upravil ospalost a některé sledované biologické ukazatele, ale neobnovil plně výkonnost.
Právě zde leží podstata celého problému.
Není správné říkat, že dospávání nefunguje. Stejně nepřesné je tvrdit, že několik dlouhých nocí automaticky napraví všechny následky předchozího nedostatku.
Co ukázal experiment s pěti hodinami spánku?
Jedna z nejznámějších studií byla publikována v roce 2019 v časopise Current Biology.
Zdraví mladí dospělí byli rozděleni do tří skupin. Kontrolní skupina měla devítihodinovou možnost spánku. Druhá skupina měla během experimentu pouze pětihodinové možnosti spánku. Třetí napodobovala režim známý z běžného života: pět pracovních dnů s omezeným spánkem, následoval víkend s možností spát podle potřeby a potom opět krátký spánek.
Během zotavovacího víkendu účastníci skutečně spali déle a některé sledované ukazatele se krátkodobě zlepšily.
Po návratu ke krátkému spánku však víkendové prodloužení spánku nezabránilo metabolickým změnám spojeným s opakovaným nedostatkem spánku. Výzkumníci zaznamenali mimo jiné změny v příjmu energie, tělesné hmotnosti a inzulinové citlivosti.
Výsledek tedy nebyl:
„Dospávání nefunguje.“
Přesnější závěr zní:
„Víkendové prodloužení spánku přineslo některá krátkodobá zlepšení, ale nezabránilo metabolickým změnám při opakovaném návratu k nedostatečnému spánku.“
Dvě noci nemusí napravit pět krátkých nocí
Další laboratorní experiment sledoval zdravé muže po několika nocích omezeného spánku a následných zotavovacích nocích.
Výsledky opět nebyly černobílé.
Některé metabolické reakce se po zotavovacím spánku upravily, zatímco inzulinová citlivost se plně neobnovila.
To dobře ukazuje, proč je otázka „Dá se spánkový deficit dospat?“ složitější, než vypadá.
Záleží na tom, co přesně chceme obnovit.
Pocit ospalosti se může zotavovat jinou rychlostí než pozornost, výkonnost nebo metabolické procesy. Přehled výzkumu zotavení po chronickém omezení spánku proto dochází k závěru, že jedna nebo dvě prodloužené noci obvykle nestačí k úplnému zotavení všech sledovaných funkcí.
Nelze tedy jednoduše říci, že určitý počet hodin navíc automaticky odstraní všechny následky předchozího nedostatku.
A co dlouhodobé zdraví?
Tady je potřeba být ještě opatrnější.
Laboratorní experimenty dokážou poměrně přesně sledovat účinky několika nocí omezeného spánku a následného zotavení. Obvykle však zahrnují menší počet lidí a probíhají relativně krátkou dobu.
Z jejich výsledků proto nelze jednoduše odvozovat, že víkendové dospávání odstraní nebo naopak neodstraní dlouhodobé riziko například srdečně-cévních či metabolických onemocnění.
Bezpečnější závěr je skromnější:
Z dosavadního výzkumu nelze říci, že víkendové dospávání spolehlivě neutralizuje dlouhodobé zdravotní důsledky pravidelného nedostatku spánku. Současně ale není správné tvrdit, že zotavovací spánek nemá žádný význam.
Právě proto je důležité rozlišovat mezi zotavením po výjimečně náročném týdnu a životním stylem založeným na pravidelném střídání krátkého pracovního spánku a dlouhého víkendového dospávání.
Proč se po víkendu přesto můžeme cítit lépe?
Protože určité zotavení může být skutečné.
Po několika krátkých nocích můžeme být unavení a ospalí. Když v sobotu vypneme budík a spíme déle, organismus dostane více prostoru ke spánku.
Experimentální výzkum ukázal, že po zotavovacím spánku se mohou upravit například subjektivní i objektivní známky ospalosti, i když některé výkonnostní nedostatky přetrvávají.
Chybou by proto bylo říci člověku, který celý týden spal málo:
„O víkendu už nemá cenu spát déle.“
Takový závěr z výzkumu nevyplývá.
Pokud máme po období nedostatku spánku možnost dopřát si více odpočinku, dává smysl ji využít. Neměli bychom ale tento postup zaměňovat za dlouhodobou strategii zdravého spánku.
Problém může být i velký rozdíl mezi týdnem a víkendem
Víkend má ještě jednu zvláštnost.
Člověk často nejen spí déle, ale také posouvá celý svůj režim. V pátek a sobotu jde později spát a ráno později vstává. V pondělí se pak musí během krátké doby vrátit k pracovnímu rytmu.
Rozdíl mezi biologickým a společenským časem se někdy označuje jako sociální jet lag. Připomíná v malém situaci, kdy po cestě přes časová pásma musíme znovu přizpůsobit své vnitřní hodiny běžnému režimu.
To neznamená, že si o víkendu nesmíme přispat.
Spíše je to další důvod, proč není ideální dlouhodobě střídat velmi krátký pracovní spánek s výrazně odlišným víkendovým režimem.
Je lepší dospat dvě hodiny, nebo vstát stejně jako ve všední den?
Univerzální pravidlo neexistuje.
Pokud člověk po náročném týdnu skutečně trpí nedostatkem spánku, nedává smysl nutit jej vstávat v sobotu v šest ráno pouze kvůli absolutní pravidelnosti.
Na druhé straně není ideální ani systematický režim, kdy člověk od pondělí do pátku spí pět nebo šest hodin a každý víkend se snaží deficit napravit několika velmi dlouhými nocemi.
Nejlepší řešení totiž začíná ještě před víkendem:
snažit se vytvořit dostatečný prostor pro spánek také během pracovních dnů.
Víkendové prodloužení spánku pak může sloužit jako pomoc při zotavení po výjimečném nedostatku, nikoli jako pravidelná náhrada nedostatečného spánku během celého pracovního týdne.
Spánek není bankovní účet
Představa bankovního účtu je lákavá.
Od pondělí do pátku si „půjčíme“ dvě hodiny denně. V sobotu a neděli deset hodin vrátíme a účet je opět na nule.
Biologie je složitější.
Některé následky krátkého spánku se po zotavovacím spánku mohou zlepšit rychle, jiné pomaleji a některé nemusí jedna nebo dvě prodloužené noci plně napravit.
Navíc pokud se člověk v pondělí okamžitě vrátí k původnímu nedostatečnému režimu, začne celý proces znovu.
Víkendové dospávání je proto přesnější chápat jako zotavení po nedostatku spánku než jako přesné splacení dluhu.
A mezi těmito dvěma představami je podstatný rozdíl.
Verdikt
⚖️ Částečně pravda – víkend pomůže, ale dluh úplně nesmaže
Po období nedostatku spánku může delší spánek pomoci a některé jeho důsledky zmírnit. Není tedy pravda, že víkendové dospávání nemá žádný význam.
Stejně tak ale neplatí, že dvě dlouhé noci automaticky vymažou následky pěti krátkých nocí.
Experimentální studie ukazují, že některé sledované funkce se po zotavovacím spánku zlepšují, zatímco jiné změny mohou přetrvávat.
Nejlepší dlouhodobou strategií proto zůstává vytvořit dostatečný prostor pro spánek během celého týdne a zotavovací spánek využívat především po výjimečném nedostatku, nikoli jako pravidelnou náhradu krátkého spánku od pondělí do pátku.
Nejlepší pravidlo tedy není:
„Přes týden budu spát málo a o víkendu to napravím.“
Ale:
„Budu se snažit spát dostatečně pravidelně a po výjimečném nedostatku si dopřeji čas na zotavení.“
Víkend tedy může pomoci.
Neměl by ale být pravidelnou opravnou chronického nedostatku spánku.
Co si z článku odnést
- Po několika krátkých nocích může delší zotavovací spánek pomoci.
- Víkendové dospávání ale nemusí odstranit všechny důsledky předchozího nedostatku spánku.
- Některé funkce organismu se po prodloužení spánku mohou zotavovat rychleji než jiné.
- Není správné tvrdit, že dospávání „nefunguje vůbec“.
- Stejně nepřesná je představa, že víkend automaticky vymaže celý spánkový dluh.
- Jednorázové dospání po výjimečně krátkém období je něco jiného než pravidelné dohánění chronického nedostatku.
- Velké rozdíly mezi pracovním a víkendovým režimem mohou současně měnit načasování spánku.
- Nejlepší dlouhodobou strategií zůstává dostatečný a pokud možno pravidelný spánek během celého týdne.
Zdroje:
- Depner CM et al. Ad Libitum Weekend Recovery Sleep Fails to Prevent Metabolic Dysregulation during a Repeating Pattern of Insufficient Sleep and Weekend Recovery Sleep. Current Biology (2019)
- Ness KM et al. Two nights of recovery sleep restores the dynamic lipemic response, but not the reduction of insulin sensitivity, induced by five nights of sleep restriction. American Journal of Physiology (2019)
- Killick R et al. Metabolic and hormonal effects of ‘catch-up’ sleep in men with chronic, repetitive, lifestyle-driven sleep restriction. Clinical Endocrinology (2015)





