Zdravý talíř není jen o kaloriích a živinách. Výzkumy ukazují, že radost z jídla zlepšuje kvalitu jídelníčku, podporuje všímavé návyky a může pomoci snížit přejídání. Co přesně znamená „vitamin P“ – P jako „pleasure“ – a jak s ním zacházet bez sklouznutí do „emočního“ přejídání?
Potěšení z jídla dlouho stálo na vedlejší koleji. Dietní trendy měřily „správnost“ talíře výhradně čísly – obsahem tuku, cukru, bílkovin či kilojouly. V posledních letech ale přibývá důkazů, že subjektivní prožitek – chuť, vůně, atmosféra u stolu a pocit spokojenosti – ovlivňuje, co a kolik jíme, jak se cítíme, a jestli u zdravého stravování vytrváme. Přehled 119 studií například zjistil, že většina zkoumání spojuje potěšení z jídla s příznivějšími výživovými návyky (např. pestřejší volba potravin, více ovoce a zeleniny); výsledky na zdravotní ukazatele jsou zatím méně jednotné, ale směr je povzbudivý.
Tento posun dobře vystihuje článek Sarah Garone na Healthline (4. ledna 2022), který popularizuje termín „vitamin P“ – potěšení. Vysvětluje, že radost není opakem zdraví, ale jeho součástí: jídlo má živit tělo i mysl a dlouhodobě udržitelné změny vyžadují, aby nám chutnaly. Článek také shrnuje, jak se „potěšení“ podpírá výzkumem psychologie chuti, všímavého jedení a kulturních rozdílů.
Proč potěšení funguje: mozek, chuť a nasycení
Na pozadí stojí dva odlišné, ale propojené procesy – „líbí se mi“ (liking) a „chci“ (wanting). Neurovědci Kent Berridge a kolegové ukazují, že „chutnost“ a „pnutí po odměně“ se v mozku částečně opírají o odlišná okruhy; dopamin silně pohání „chtění“, zatímco „líbí se mi“ má vlastní hédonická „hot spots“. Pro praxi to znamená, že můžeme toužit po jídle, aniž by jeho konzumace nutně přinášela vysoké potěšení – a naopak. Zvyšovat kvalitu „líbí se mi“ (vědomé vychutnání, lepší ingredience, hezké servírování) může paradoxně snížit potřebu honit se za „víc a rychleji“.
Další opěrný pilíř: senzoricky specifická sytost. Klasické experimenty ukázaly, že chuť k jídlu vyhasíná nejvíc pro právě konzumovanou chuť. Proto v bufetu s velkým výběrem sníme víc – každá nová chuť „resetuje“ zájem. Chceme‑li jíst přiměřeně a s pocitem uspokojení, vyplatí se talíř složit tak, aby byl chutný, ale ne nekonečně proměnlivý.
„Potěšení“ není „povolenka k přejídání“
Odpůrci namítají: co „hédonický hlad“, kdy jíme „pro chuť“ i bez fyzického hladu? Přehled studií k tomuto pojmu varuje, že čisté honění se za slastí – zejména u vysoce zpracovaných kombinací cukru, tuku a soli – může přebít signály hladu a sytosti. Cílem tedy není maximalizovat slast, ale zdravé potěšení: dost chuti a spokojenosti, aby jídlo bylo udržitelné, nekompulzivní a v souladu s tělesnými signály.
S mediatizovaným termínem „food addiction“ je třeba opatrně zacházet – část odborníků ho používá, část zpochybňuje. Popularizační texty připomínají, že některé potraviny spouštějí silné odměnové okruhy, což může některým lidem ztěžovat regulaci; zároveň úplná abstinence od jídla není možná, proto je klíčová strategická práce s prostředím a návyky.
Jíst kompetentně: model Ellyn Satter
Praktický rámec nabízí Satterův model „eating competence“: být pozitivní, pohodový a flexibilní v přístupu k jídlu a zároveň „spolehlivý“ ve schopnosti zajistit si dostatek chutného a výživného jídla. Kompetentní jedlíci mívají lepší kvalitu jídelníčku a menší stravovací chaos – bez rigidních zákazů. To dobře zapadá do „vitaminu P“: potěšení je prostředek k lepší volbě, ne cíl sám o sobě.
Kulturní lekce: proč Francouzi jedí pomaleji (a jsou spokojenější u stolu)
Sociální vědy dlouhodobě popisují, že Francie a další „gurmánské“ kultury dělají z jídla pomalejší a společnější rituál. Delší doba stolování, více sdílení a důraz na atmosféru posilují prožitek i paměť na jídlo – a právě to může posouvat celkové návyky zdravým směrem. Potěšení se zde rodí z kontextu, ne jen z cukru a tuku.
Co říká „Vitamin P“ v praxi: 9 konkrétních kroků
- Zpomalte a ochutnávejte: Krátké experimenty ukazují, že jídlo bez vyrušování a s vědomým zaměřením na chuť může snížit energetický příjem a zlepšit volby v dalších jídlech. Všímavé jezení se také osvědčilo u lidí se sklonem k „emočnímu“ jezení.
- Ptejte se těla i hlavy: Jsem fyzicky hladový/á? Co by mi teď „opravdu chutnalo“ (teplé/studené, křupavé/krémové, sladké/slané)? Rozdíl mezi „chci“ a „líbí se mi“ vám napoví, kdy stačí malé množství „toho pravého“.
- Stavte na kvalitě chutí: Lepší suroviny, čerstvé bylinky, kyselost, hořkost – to vše zvyšuje „líbí se mi“, aniž by bylo nutné přidávat další cukr a tuk.
- Chytrá rozmanitost: V průběhu týdne pestrost ano, na jednom talíři rozumně – abyste nevyvolali „maraton nových chutí“, který posouvá stopku sytosti.
- Mějte „domovskou kuchyni: Pokud víte, že vás spolehlivě uspokojí třeba kombinace teplé luštěninové polévky a křupavého pečiva, udržíte se déle sytí a méně „honíte“ dezerty. (Princip směřuje k posílení „líbí se mi“ skutečným jídlem.)
- Plánujte rituály, ne zákazy: Pravidelné časy jídla, prostřený stůl, sdílení s rodinou – to jsou „zdroje potěšení“, které nespoléhají na hyperchutné snacky.
- Dejte místo i emocím – bez viny: Jídlo jako útěcha není samo o sobě patologie; problém je, když je to jediná strategie. Mějte „plán B“ (procházka, telefonát, dech).
- Učte se rozpoznat spouštěče prostředí: Jedení „jen proto, že je to před námi“ je běžné; pomáhá menší balení, odložené misky, nebo servírování pamlsků „na talíř“ místo z pytlíku. (Cíl: dát šanci sytosti projevit se dřív.)
- Vyberte si malé „slastné okno“ denně: Vědomý dezert po obědě, šálek kakaa večer – malá, plánovaná radost často snižuje pozdější „nálet“ na sladké.
Co si z toho odnáší veřejné zdraví a média
Popularizace „vitaminu P“ je užitečná jako proti‑narativ k restriktivním dietám. Místo nekonečných zákazů posiluje dovednosti, které prokazatelně pomáhají: přítomnost u jídla, rituály, kvalitní chutě, společnost. Zároveň je nutné držet vyvážený tón: některé texty (včetně mediálních článků o „závislosti na jídle“) mohou zjednodušovat a strašit – i to má dopad na to, jak jíme. Cesta vede středem: potěšení ano, ale zakotvené v kompetentním, pravidelném a respektujícím přístupu k tělu.
Zdroj a další čtení
- Původní článek, který téma zpopularizoval: Sarah Garone, Get Your Vitamin P: Why Pleasure Matters When It Comes to What You Eat (Healthline, 4. ledna 2022). Článek shrnuje roli potěšení v jídle, doporučení odborníků i praktické tipy.
- Systematický přehled: Bédard et al. 2020 – vazby mezi potěšením z jídla a kvalitou stravy/ zdravím.
- Neurobiologie odměny: Berridge & Robinson – rozdíl mezi „líbí se mi“ vs. „chci“.
- Senzoricky specifická sytost: Rolls et al. – proč nás nové chutě znovu „rozjedí“.
- Všímavé jezení v praxi: RCT o mindful eating a příjmu energie; intervence u „emocního“ jezení.
- Kulturní rozdíly ve stolování: Rozin a kol. – Francie vs. USA; delší, sociálnější stolování.
Poznámka editora:
Tento text stojí na kombinaci populárně‑naučného zdroje (Healthline) a primární literatury. Vzhledem k datu původního článku (4. 1. 2022) jsme doplnili novější a přehledové práce, aby doporučení odrážela současný stav poznání.
5 minut
