Pokrok ve fitness není přímka vzhůru. Stagnace a pády nejsou selháním, ale nezbytnou součástí dlouhodobé cesty.
Úvod: Nicole a zkušenost s „kroky zpět“
Nicole Linke se během dvaceti let na cestě od „neatletického dítěte“ k ultramaratonkyni naučila jednu z nejtěžších lekcí: růst nikdy neprobíhá rovnoměrně. Po měsících tréninku přicházela stagnace, někdy dokonce i zhoršení výkonu. V eseji 20 Hard-Won Fitness Lessons popisuje, že právě přijetí této skutečnosti jí umožnilo u sportu zůstat dlouhodobě.
Mýtus lineárního zlepšování
Začátečníci často očekávají, že každý týden budou rychlejší, silnější nebo štíhlejší. Jenže tělo funguje cyklicky. Výzkum publikovaný v European Journal of Sport Science (2018)ukazuje, že i u vysoce trénovaných sportovců dochází k přirozeným fázím stagnace. Tyto fáze nejsou známkou neúspěchu, ale projevem adaptace organismu. Tělo během nich přestavuje svalová vlákna, optimalizuje nervové dráhy a upravuje energetické systémy.
Stagnace jako prostor pro učení
Nicole se naučila, že stagnace je příležitostí k reflexi. Když se výkon zastavil, neznamenalo to konec, ale signál k úpravě strategie: někdy bylo třeba více regenerovat, jindy naopak zvýšit intenzitu nebo zařadit jiný typ pohybu. Právě tato schopnost reagovat dělá z období stagnace cennou fázi.
Sportovní psychologie popisuje tento jev jako plateau efekt – dočasné období, kdy se zlepšení zastaví. Podle studie v Journal of Strength and Conditioning Research (2019) je to právě správná reakce na stagnaci, která rozhoduje o tom, zda dojde k dalšímu růstu.
Kroky zpět: Tělo i hlava potřebují pauzu
Nemoc, zranění nebo psychicky náročné období mohou výkon srazit zpět. Nicole si prošla fázemi, kdy měla pocit, že začíná znovu od nuly. Dříve by ji to odradilo, dnes ví, že regrese není selháním, ale přirozeným procesem obnovy.
Moderní výzkumy potvrzují, že návrat po pauze bývá rychlejší než první tréninkový růst. Tento jev popisuje tzv. muscle memory – schopnost svalů a nervové soustavy uchovat předchozí adaptace. Studie ve Frontiers in Physiology (2020) ukazuje, že i po delším přerušení tréninku se síla a objem svalů obnovují rychleji díky trvalým změnám v buněčných jádrech a epigenetické paměti.
Praktické tipy: Jak zvládat stagnaci a regrese
- Očekávejte cykly. Vnímejte trénink jako střídání růstu, plateau a poklesu.
- Změňte stimul. Pokud stagnujete, zkuste nový typ zátěže – například místo běhu plavání, kolo nebo silový trénink.
- Využijte pauzu. Onemocnění či zranění vnímejte jako prostor k odpočinku a mentální regeneraci.
- Sledujte delší horizont. Výsledky se měří v měsících a letech, ne v týdnech.
- Trénujte i psychickou odolnost. Připomínejte si, že krok zpět je jen součást cesty.
Závěr: Pokrok jako sinusoidní křivka
Nicole Linke dokazuje, že cesta k vytrvalosti a síle nikdy není rovná čára, ale vlnovka plná výkyvů. Stagnace i regrese nejsou selháním, ale přirozenou součástí procesu učení. V dlouhodobém horizontu nezáleží na krátkodobých poklesech, ale na tom, že člověk zůstane na cestě a vrátí se znovu k pohybu.
Další články inspirované Nicole Linke:
20 lekcí ze 20 let fitness: Cesta od nešiky k ultraběžkyni
Nepodceňuj počáteční trable: První krok je nejtěžší, ale klíčový
Cvičení nesmí být trestem: Jak změnit motivaci a vydržet
Konzistence překoná entuziasmus: Proč malé kroky vítězí
Síla přichází skrze zranění: Proč pády nejsou koncem, ale lekcí?
Psychika jako klíč k výkonu: Tělo následuje mysl
Talent není všechno: Proč disciplína vítězí nad vrozenými předpoklady
Připrav se jíst, spát a myslet jako sportovec
Zdroje
6 minut
