Talent může pomoci, ale úspěch ve fitness určuje disciplína, konzistence a ochota učit se. Vědecké studie potvrzují, že dlouhodobá práce a vytrvalost mají větší váhu než genetika.
Úvod: Nicole a její pohled na „talentované“
Když Nicole Linke začínala, měla pocit, že je pravým opakem sportovce. Nebyla rychlá, chyběla jí flexibilita i vytrvalost a ve škole ji často vybírali do družstev jako poslední. Postupem času se však stala ultramaratonkyní. Ve své eseji 20 Hard-Won Fitness Lessonspopisuje, jak si uvědomila, že talent představuje pouze výchozí výhodu, kterou nelze zaměnit za tvrdou práci a disciplínu.
Mýtus talentu
Společnost často obdivuje „přirozeně nadané“ sportovce, avšak psychologické výzkumy ukazují, že tento postoj může působit kontraproduktivně. Přehledová studie Duckworth & Gross (2016) publikovaná v časopise Current Directions in Psychological Sciencevysvětluje, že úspěch nezávisí pouze na talentu, ale především na sebeovládání (self-control) a vytrvalosti (grit). Pokud lidé považují schopnosti za vrozené a neměnné, jejich motivace k rozvoji často klesá.
Nicole si osvojila jiný přístup. Nepovažovala se za talentovanou, ale každý malý pokrok vnímala jako důkaz, že disciplína a konzistence mají větší význam než vrozené vlohy.
Co říká věda: Záměrná praxe
Psycholog Anders Ericsson zavedl pojem záměrná praxe (deliberate practice), který označuje strukturovaný a cílený trénink zaměřený na slabiny a doprovázený zpětnou vazbou. Jeho výzkum ukázal, že mistrovství v jakékoli oblasti nevzniká jen z talentu, ale z tisíců hodin soustředěné práce.
Novější analýza Macnamara & Maitra (2019) zpochybňuje, že by samotná záměrná praxe vysvětlovala většinu výkonových rozdílů, a zdůrazňuje, že rozhodující je kvalita tréninku, zpětná vazba a schopnost dlouhodobého soustředění.
Podobně přehledová práce Ericsson et al. (2016) potvrzuje, že efektivita záměrné praxe závisí na promyšlené struktuře, jasném cíli a realistickém hodnocení pokroku.
V oblasti sportu shrnuje přehled Young et al. (2021), že vytrvalost a cílené zlepšování často převažují nad přirozenými dispozicemi. Kvalita tréninkové strategie má obvykle větší vliv než samotný talent.
Talent jako výhoda, nikoli podmínka
Vrozené dispozice mohou představovat výhodu, například dlouhé nohy pro běžce nebo pružné klouby pro gymnasty. Samy o sobě však nestačí. Přehledová studie Baker & Wattie (2019) publikovaná v Current Issues in Sport Science ukazuje, že bez systematického a konzistentního tréninku zůstane i mimořádný talent nevyužitý. Autoři zdůrazňují, že „talent“ je spíše komplexní soubor genetických, psychologických a environmentálních faktorů než jediná vrozená vlastnost.
Další rozsáhlý přehled Baker et al. (2020) ve Frontiers in Psychology shrnuje tři desetiletí výzkumu talentu ve sportu a potvrzuje, že žádný genetický test ani motorická zkouška neumí přesně předpovědět budoucí výkon. Klíčovými faktory zůstávají dlouhodobý rozvoj, vytrvalost a psychická odolnost.
Nicole Linke popisuje, že v ultramaratonech často vítězí ne ti, kteří mají nejlepší fyzické dispozice, ale ti, kteří dokážou rozvrhnout síly, vydržet nepohodlí a zachovat klid i v krizových chvílích.
Praktické tipy: Jak přetavit disciplínu v sílu
- Přijměte svůj výchozí bod a nesrovnávejte se s ostatními. Talent nelze ovlivnit, ale úsilí ano.
- Soustřeďte se na proces místo na výsledek. Každý trénink představuje krok vpřed.
- Buďte trpěliví a sledujte pokrok v delším časovém horizontu.
- Učte se od zkušenějších. Trenér či kouč může odhalit slabiny, které sami nevidíte.
- Oslavujte malé úspěchy, protože právě z nich vzniká dlouhodobá motivace.
Závěr: Víc než genetika
Příběh Nicole Linke ukazuje, že i člověk, který si nikdy nepřipadal jako „sportovní talent“, může vybudovat mimořádnou výkonnost. Talent může otevřít dveře, avšak disciplína, vytrvalost a konzistence jsou tím, co vás dovede až na konec cesty. Pokud si myslíte, že vám chybí vrozené vlohy, může to být paradoxně vaše výhoda, protože vás to přinutí spoléhat na pevnější základ – na práci, sebereflexi a odhodlání.
Další články inspirované Nicole Linke:
20 lekcí ze 20 let fitness: Cesta od nešiky k ultraběžkyni
Nepodceňuj počáteční trable: První krok je nejtěžší, ale klíčový
Cvičení nesmí být trestem: Jak změnit motivaci a vydržet
Konzistence překoná entuziasmus: Proč malé kroky vítězí
Síla přichází skrze zranění: Proč pády nejsou koncem, ale lekcí?
Psychika jako klíč k výkonu: Tělo následuje mysl
Literatura (ověřené otevřené zdroje)
- Duckworth, A. L. & Gross, J. J. (2016). Self-control and grit: Related but separable determinants of success. Current Directions in Psychological Science.
- Ericsson, K. A., Krampe, R. T., & Tesch-Römer, C. (1993). The Role of Deliberate Practice in the Acquisition of Expert Performance. Psychological Review.
- Macnamara, B. N. & Maitra, M. (2019). The role of deliberate practice in expert performance: revisiting Ericsson, Krampe & Tesch-Römer (1993). Royal Society Open Science.
- Ericsson, K. A. et al. (2016). Deliberate Practice as a Theoretical Framework for Interprofessional Education. Journal of Interprofessional Care.
- Young, B. W. et al. (2021). K. Anders Ericsson, Deliberate Practice, and Sport. Journal of Expertise.
- Baker, J. & Wattie, N. (2019). Innate Talent in Sport: Separating Myth from Reality. Current Issues in Sport Science.
- Baker, J. et al. (2020). Talent Research in Sport 1990–2018: A Scoping Review. Frontiers in Psychology.
6 minut
