Český stát zdaňuje kojeneckou vodu stejně jako víno. Alkohol bez spotřební daně má tak lepší postavení než základní nápoj pro zdraví dětí.
Zdraví na papíře, realita v daňových tabulkách
Politici v Česku často hovoří o ochraně zdraví, prevenci a boji proti závislostem. V praxi ale přijímají opatření, která jdou přesně opačným směrem. Nejlepším příkladem je daňová politika: tiché víno, alkoholický nápoj se všemi riziky pro zdraví, podléhá pouze základní sazbě DPH 21 % a je navíc osvobozeno od spotřební daně. Kojenecká voda – produkt, který má být symbolem bezpečnosti a zdraví – byla od roku 2024 rovněž zařazena do nejvyšší sazby DPH. Výsledek? Stejná daň na víno i na vodu pro kojence.
Víno privilegované, voda trestaná
Ekonomicky i symbolicky je tato politika absurdní. Zatímco pivo či lihoviny jsou zatíženy spotřebními daněmi, víno si uchovává výsadu, kterou lobbisté dokázali bránit celé dekády. Alkoholický nápoj je tak v daňovém systému chráněn lépe než základní lidská potřeba – voda. Konsolidační balíček navíc zvýšil sazbu u minerálních a kojeneckých vod na 21 %. Pokud tedy někdo chce pít zdravě a bez cukru, zaplatí stejně jako za víno.
Priorita: Příjem státní kasy, ne zdraví obyvatel
Politici často tvrdí, že vyšší daně u alkoholu či sladkých nápojů mohou motivovat k omezení jejich spotřeby. Realita je však jiná – výjimka pro víno zůstává, a to navzdory jasně doloženým zdravotním rizikům. Zato voda, kterou odborníci doporučují jako základ pitného režimu, žádnou úlevu nemá. Daňová politika tak zjevně sleduje spíše příjmy státní kasy a zájmy lobby než veřejné zdraví.
Symbol, který ukazuje hodnoty společnosti
Sazba DPH není jen účetní detail, je to symbolický vzkaz. Pokud je víno daňově zvýhodněno oproti vodě, vysílá to společnosti zvrácený signál: alkohol je přijímaný a chráněný, zatímco obyčejná voda, dokonce i kojenecká, není považována za hodnou podpory. Tím stát přímo podkopává vlastní rétoriku o prevenci nemocí, podpoře rodin a ochraně dětí.
Závěr: Zdraví až na posledním místě
Daňová politika vůči tichému vínu a kojenecké vodě dokazuje, že zdraví občanů není pro české zákonodárce prioritou. Místo podpory zdravého životního stylu a dostupnosti vody stát zvýhodňuje alkohol – v rozporu s lékařskými doporučeními i logikou veřejného zájmu. Otázka proto nezní, zda má Česko konsolidační balíček, ale zda má vůbec konzistentní zdravotní politiku.