Mariánské Lázně spojují kolonády, minerální prameny, parky a okolní lesy. Nenáročnou procházku lze prodloužit k rozhledně Hamelika.
Mariánské Lázně jsou městem, kde turistický výlet nemusí začínat na kraji lesa. Vyrazit lze přímo od Hlavní kolonády a během několika kilometrů projít kolem Křížového pramene, Zpívající fontány, historických lázeňských domů a rozlehlých parků až do lesů nad městem. Právě propojení architektury, minerálních pramenů a okolní krajiny patří k největším přednostem zdejších tras.
Město navíc umožňuje velmi snadno měnit délku i obtížnost výletu. Rodiny s malými dětmi mohou zůstat u téměř rovinaté procházky mezi kolonádami a parky. Kdo chce přidat trochu turistiky, může vystoupat k rozhledně Hamelika. Zdatnější návštěvníci mají k dispozici delší trasy lázeňskými lesy nebo celodenní výlet přes Podhorní vrch.
Mariánské Lázně přitom nejsou pouze jedním z nejznámějších českých lázeňských měst. Od roku 2021 jsou společně s dalšími deseti evropskými lázněmi součástí památky Slavná lázeňská města Evropy, zapsané na Seznam světového dědictví UNESCO. Spolu s nimi byly z České republiky zapsány také Karlovy Vary a Františkovy Lázně.
Doporučená trasa Mariánskými Lázněmi
Kolonáda → parky → Ferdinandův pramen → Hamelika → centrum
- Délka: přibližně 6 až 8 km podle zvolených odboček.
- Doba chůze: přibližně 2,5 až 3,5 hodiny bez dlouhých zastávek.
- Obtížnost: lehká až středně náročná.
- Výchozí bod: Hlavní kolonáda.
- Cíl: centrum Mariánských Lázní.
- Charakter: promenády, parkové cesty, městské komunikace a lesní úseky.
- Vhodné období: celoročně, nejlépe od jara do podzimu.
- Vhodné pro děti: ano.
- Vhodné pro kočárky: základní lázeňská část ano.
- Náročnější úsek: výstup k Hamelice.
Uvedených šest až osm kilometrů je orientační délka našeho doporučeného okruhu. Nejde o jednu oficiálně vyznačenou trasu a celková vzdálenost závisí na konkrétních odbočkách a na tom, zda návštěvník vystoupá také na Hameliku.
Nejlepší je začít u Hlavní kolonády a Křížového pramene, projít kolem Zpívající fontány a pokračovat přes lázeňské parky jižním směrem. Postupně se lze dostat k Ferdinandovu prameni a odtud zamířit zpět do centra nebo přidat výstup k rozhledně Hamelika.
Kdo chce zůstat pouze v lázeňské části, může trasu výrazně zkrátit. Výstup na Hameliku naopak promění nenáročnou městskou procházku v menší turistický výlet.
Město vyrostlo kolem minerálních pramenů
Mariánské Lázně jsou ve srovnání s mnoha českými historickými městy poměrně mladé. Jejich skutečný rozvoj přišel až na přelomu 18. a 19. století, přestože zdejší minerální prameny byly známé mnohem dříve.
Zásadní roli sehrál premonstrátský klášter Teplá, kterému zdejší území patřilo.
S počátky moderních lázní jsou spojeni především klášterní lékař Jan Josef Nehr a opat Karel Kašpar Reitenberger. Nehr se systematicky zabýval účinky minerálních vod a prosazoval jejich léčebné využití. Reitenberger následně podporoval rozsáhlou výstavbu nového lázeňského místa.
Roku 1818 získaly Mariánské Lázně statut veřejného lázeňského místa. Během několika dalších desetiletí se z místa obklopeného lesy stalo jedno z významných evropských lázeňských center.
Václav Skalník vytvořil město uvnitř parku
Jednou z osobností, bez nichž by dnešní Mariánské Lázně vypadaly úplně jinak, byl zahradník a krajinář Václav Skalník.
Jeho úkolem bylo propojit jednotlivé prameny, lázeňské budovy a okolní krajinu do harmonického celku.
Výsledkem není klasické město, do něhož byl dodatečně vložen park. V Mariánských Lázních je zeleň přímo součástí urbanistické struktury. Otevřené louky, skupiny stromů, promenádní cesty a průhledy na okolní svahy vytvářejí charakter města, který se dochoval dodnes.
Právě vztah mezi lázeňskou architekturou, prameny, promenádami a okolní krajinou je jedním z důvodů, proč jsou Mariánské Lázně součástí evropského zápisu UNESCO.
Hlavní kolonáda je symbolem Mariánských Lázní
Přirozeným výchozím bodem výletu je Hlavní lázeňská kolonáda, označovaná také jako Kolonáda Maxima Gorkého.
Novobarokní stavba vznikla v letech 1888 až 1889. Nechal ji vybudovat tepelský klášter na místě původního kursálu. Stavitelem byl Johann Koenig a projekt vytvořili vídeňští architekti Miksch a Niedzielski.
Pozoruhodná je především její ocelo-litinová konstrukce, vyrobená v blanenských strojírnách knížete Salma.
Kolonáda přežila období, kdy řada podobných lázeňských staveb zanikala nebo byla zásadně přestavována. Dnes tak představuje mimořádně cenný doklad lázeňské architektury konce 19. století.
Uvnitř stojí za pozornost také nástropní malby akademického malíře Josefa Vyleťala.
Pro rodiny s kočárky a návštěvníky se sníženou pohyblivostí je důležité, že Hlavní kolonáda je bezbariérově přístupná.
Křížový pramen patří k nejslavnějším
V bezprostřední blízkosti kolonády se nachází Křížový pramen.
První písemná zmínka o něm pochází z roku 1749, kdy jej záznamy tepelského kláštera označovaly jako slanou kyselku.
Jméno získal podle vysokého dřevěného kříže, který poblíž pramene nechal postavit tepelský lékárník Damián Schulz.
Křížový pramen se později stal jedním ze symbolů Mariánských Lázní. Jeho voda patří k nejsilněji mineralizovaným zdejším pramenům.
Pro turistu je dobré vědět, že minerální prameny nejsou obyčejnou pitnou vodou. Jednotlivé zdroje mají rozdílné chemické složení a některé jsou silně mineralizované. Při léčebné pitné kúře je proto vhodné respektovat doporučení lázeňského lékaře.
V okolí vyvěrá více než stovka pramenů
Jednou z největších zvláštností Mariánských Lázní je mimořádné množství minerálních zdrojů.
V širším okolí města vyvěrá více než stovka minerálních pramenů, desítky z nich přímo na území Mariánských Lázní.
Jejich vody se přitom výrazně liší chemickým složením. Právě tato rozmanitost umožnila vznik širokého spektra lázeňských procedur a pitných kúr.
Jednotlivé zdroje byly postupně zakrývány pavilony, altány a kolonádami, které dnes patří k charakteristickému obrazu města.
Výlet proto lze pojmout také jako cestu od jednoho pramene k druhému.
Zpívající fontána slaví čtyřicet let
Přímo před kolonádou se nachází jedna z nejmladších, ale zároveň nejznámějších mariánskolázeňských atrakcí – Zpívající fontána.
Vznikala v letech 1982 až 1986 a jejím autorem je akademický architekt Pavel Mikšík. Poprvé se rozezněla 30. dubna 1986, takže v roce 2026 slaví čtyřicet let.
První skladbou vytvořenou přímo pro fontánu byla Hudba pro fontánu Petra Hapky.
Kruhový bazén má průměr osmnáct metrů a hlavní vodní střik dosahuje výšky šesti metrů.
V letech 2024 až 2025 prošla fontána největší rekonstrukcí od svého vzniku. Modernizována byla čerpadla, rozvody, elektronika, ozvučení i osvětlení.
Podle programu pro sezonu 2026 hraje od 7 do 19 hodin každou lichou hodinu. Další produkce následují ve 21 a 22 hodin a jsou doplněny barevným osvětlením. V neděli je navíc zařazena produkce ve 20 hodin.
Sezona Zpívající fontány tradičně trvá od 30. dubna do 31. října. Přístup k fontáně je bezbariérový.
Přes parky k Ferdinandovu prameni
Od kolonády lze pokračovat lázeňskými parky jižním směrem.
Právě tato část procházky nejlépe ukazuje Skalníkovu představu města propojeného zelení. Turista se stále pohybuje v zastavěném území, ale po značnou část cesty má pocit, že prochází rozlehlým parkem.
Jedním z dalších cílů je Ferdinandův pramen v Úšovicích.
Patří k nejstarším známým minerálním zdrojům oblasti. Už roku 1528 se o něj zajímal český král Ferdinand I., který nechal vodu zkoumat kvůli možnosti získávání soli.
Současná klasicistní kolonáda Ferdinandova pramene byla vybudována v letech 1826 až 1827.
Voda je výrazně mineralizovaná a má charakteristickou slanou chuť. Pramen se používá při pitných kúrách a jeho voda také pro přípravu uhličitých koupelí.
Pro turistu je Ferdinandův pramen zajímavý i tím, že leží mimo nejnavštěvovanější okolí Hlavní kolonády. Procházka k němu tak ukáže klidnější podobu Mariánských Lázní.
Lesní pramen nabízí kratší variantu
Kdo nechce absolvovat celý doporučený okruh, může se z hlavní lázeňské části vydat opačným směrem k Lesnímu prameni.
Jeho historie je doložena už v 17. století. Současné pojmenování se používá od první poloviny 19. století.
Pramen vyvěrá v údolí Třebízského potoka a chrání jej klasicistní pavilon.
Právě cesta k Lesnímu prameni je pěkným příkladem postupného přechodu z reprezentativního lázeňského centra do klidnějšího přírodního prostředí.
Je proto vhodná také jako kratší samostatná procházka pro návštěvníky, kteří nechtějí absolvovat delší okruh městem.
Hamelika změní procházku v turistický výlet
Kdo chce k lázeňské procházce přidat trochu skutečné turistiky, měl by zamířit na Hameliku.
Na vrchu nad městem stojí kamenná rozhledna postavená roku 1876 stavitelem Friedrichem Zicklerem.
Rozhledna je vysoká 20 metrů a stojí v nadmořské výšce 722 metrů.
Výstup není extrémně náročný, ale proti procházce po kolonádě už vyžaduje určitou kondici. Především rodiny s menšími dětmi by měly počítat s cestou do kopce a lesním terénem.
Odměnou je vyhlídka na Mariánské Lázně a okolní krajinu. Za dobré viditelnosti lze západním směrem spatřit také část Českého lesa s výrazným vrcholem Dyleň.
Naučná stezka zavede turisty do lázeňských lesů
Zajímavou možností pro rodiny se staršími dětmi je naučná stezka Lázeňské lesy.
Okruh měří přibližně 5,2 kilometru a vede po více než dvaceti tematických zastaveních.
Stezka se věnuje lázeňství, historii, geologii, hornictví, lesnictví, botanice, zoologii i ekologii.
Trasa vede mimo jiné kolem Prelátova pramene, Pottovým údolím a k rozhledně Hamelika. U Prelátova pramene se nachází také přírodní dětské hřiště.
Na celý okruh je vhodné počítat přibližně 1,5 až 3 hodiny podle tempa a počtu zastávek.
Jde o lehčí turistickou trasu vhodnou i pro méně zkušené turisty, proti základní procházce lázeňským centrem je ale lepší mít pevnější obuv.
Lanovka usnadní cestu rodinám s dětmi
Pro rodiny nabízí Mariánské Lázně ještě jednu zajímavou možnost.
Z města lze vyjet lanovkou směrem ke Krakonoši. Horní část je dobrým výchozím bodem k dalším procházkám a také k Parku Boheminium.
Lanovka umožňuje přepravu kočárků i jízdních kol, takže může pomoci rodinám překonat výraznější převýšení.
Následně lze pokračovat pěšky po horních partiích Mariánských Lázní a podle zvolené trasy se vrátit přes Hameliku zpět do centra.
Provoz lanovky je třeba před výletem ověřit, protože jízdní řád se může měnit podle sezony.
Park Boheminium může být hlavním cílem pro děti
Nedaleko Krakonoše se nachází Park Boheminium, který představuje české památky prostřednictvím zmenšených modelů.
Pro rodiny s dětmi může být dobrým doplněním lázeňské procházky.
Kombinace lanovky, Boheminia a pěšího sestupu směrem k Hamelice a centru umožňuje vytvořit trasu, která bude pro děti pestřejší než několikahodinová procházka pouze mezi historickými lázeňskými budovami.
Park je placeným návštěvnickým areálem, proto je vhodné před cestou ověřit aktuální otevírací dobu a vstupné.
Zdatní turisté mohou vyrazit na Podhorní vrch
Mariánské Lázně nabízejí také podstatně náročnější variantu.
Oficiální turistická trasa Za výhledy vede z lázeňského města přes okolní krajinu k Podhornímu vrchu, který s nadmořskou výškou 847 metrů představuje nejvyšší bod Tepelské vrchoviny.
Cesta vede mimo jiné přes Hameliku, okolí Krakonoše a Zádub-Závišín a následně pokračuje krajinou východně od Mariánských Lázní.
Do trasy lze zahrnout také okolí Milhostova s Milhostovskými mofetami, tedy místy, kde se projevují přírodní výrony oxidu uhličitého.
Tady už nejde o lázeňskou procházku, ale o celodenní turistiku. Před cestou je vhodné použít aktuální turistickou mapu a ověřit si konkrétní vedení trasy i dopravní spojení.
Kladská stojí za samostatný výlet
Pokud návštěvník zůstává v Mariánských Lázních déle, jedním z nejzajímavějších cílů v okolí je Kladská.
Leží v prostředí Slavkovského lesa a nabízí úplně jinou krajinu než centrum lázní – rozsáhlé lesy, rašeliniště, vodní plochy a charakteristickou architekturu zdejší osady.
Nejznámější je naučná stezka kolem Kladského rybníka a okraje národní přírodní rezervace Kladské rašeliny.
Kladskou však není vhodné přidávat k základnímu pěšímu okruhu Mariánskými Lázněmi. Lepší je vyhradit jí samostatný půlden nebo celý den.
Mariánské Lázně patří mezi světové dědictví
Význam města potvrdil v roce 2021 zápis na Seznam světového dědictví UNESCO.
Mariánské Lázně jsou jednou z jedenácti součástí nadnárodní památky Slavná lázeňská města Evropy.
Vedle tří českých měst – Mariánských Lázní, Karlových Varů a Františkových Lázní – do ní patří například německý Baden-Baden, francouzské Vichy, belgické Spa nebo britský Bath.
UNESCO oceňuje evropskou lázeňskou kulturu, která se rozvíjela především od počátku 18. století do první třetiny 20. století. Její součástí nebyly pouze léčivé prameny, ale také kolonády, lázeňské domy, hotely, divadla, zahrady, parky, promenády a okolní krajina určená k pohybu a odpočinku.
Mariánské Lázně tento princip ukazují mimořádně dobře. Město a okolní lesy zde prakticky tvoří jeden celek.
Po lázeňských cestách chodili Goethe, Chopin i Eduard VII.
Mariánské Lázně během 19. a počátku 20. století přitahovaly řadu významných evropských osobností.
S městem je výrazně spojen Johann Wolfgang Goethe, který zde roku 1823 prožíval svůj známý cit k mladé Ulrice von Levetzow.
Roku 1836 přijel do Mariánských Lázní Fryderyk Chopin. Jeho pobyt dnes připomíná Dům Chopin.
K nejslavnějším hostům patřil také britský král Eduard VII., který se do Mariánských Lázní opakovaně vracel.
Městem prošla řada dalších umělců, panovníků, diplomatů a politiků. Lázeňská procházka je tak zároveň cestou po jednom z někdejších významných společenských center Evropy.
Jak se do Mariánských Lázní dostat
Vlakem: Mariánské Lázně mají železniční stanici a vlak představuje velmi dobrou možnost dopravy.
Hlavní nádraží neleží přímo u kolonády, ale s lázeňským centrem je spojeno městskou hromadnou dopravou. Lze samozřejmě pokračovat také pěšky a cestu od nádraží pojmout jako součást výletu.
Před cestou je vhodné ověřit aktuální vlakové spojení a případnou návaznost městské dopravy.
Autobusem: Do Mariánských Lázní zajíždějí regionální i dálkové autobusové spoje.
Po městě funguje městská hromadná doprava, kterou lze využít například mezi nádražím, lázeňským centrem a vzdálenějšími částmi města.
Při plánování výletu je vhodné zkontrolovat aktuální jízdní řády.
Automobilem: Motoristé musí počítat s tím, že v historickém lázeňském centru platí dopravní omezení.
Není proto vhodné plánovat příjezd automobilem přímo ke kolonádě. Lepší je využít některé z oficiálních parkovacích míst mimo nejužší centrum a zbytek cesty absolvovat pěšky nebo městskou dopravou.
Město uvádí mezi možnostmi celodenního parkování například plochy v oblasti hotelů Koliba a Krakonoš. K dispozici jsou také další parkoviště a parkovací zóny.
Aktuální režim a ceny je vždy vhodné ověřit před cestou.
Kdy do Mariánských Lázní vyrazit
Město lze navštívit celoročně, charakter výletu se ale podle ročního období výrazně mění.
Jaro nabízí rozkvétající lázeňské parky a začátek hlavní sezony. Léto je nejvhodnější pro kombinaci města a okolních lesů. Podzim přináší barevné parky a velmi pěkné podmínky pro pěší turistiku ve Slavkovském lese.
Zima je vhodná především pro kratší procházku centrem spojenou s lázeňským pobytem. Některé prameny, pavilony a turistické atrakce mohou mít v zimě omezený provoz.
Pokud je hlavním cílem také Zpívající fontána, je třeba přijet během její sezony od 30. dubna do 31. října.
Celkové hodnocení
Mariánské Lázně jsou ideálním turistickým cílem právě proto, že každý návštěvník může délku i náročnost výletu přizpůsobit svým možnostem.
Rodiny s malými dětmi a senioři mohou zůstat u kolonády, Zpívající fontány a lázeňských parků. Rekreační turisté mohou pokračovat k Ferdinandovu nebo Lesnímu prameni a vystoupat na Hameliku. Rodiny se staršími dětmi mohou přidat naučnou stezku Lázeňské lesy, lanovku nebo Boheminium. Zdatní turisté mohou zamířit na Podhorní vrch.
Největší předností Mariánských Lázní však není žádná jednotlivá památka. Je jí samotné propojení města s krajinou. Kolonády, prameny, lázeňské domy, rozlehlé parky a lesní cesty vznikaly jako součást prostředí, v němž byla chůze a pobyt venku důležitou součástí lázeňského života.
A právě pěšky lze Mariánské Lázně poznat nejlépe. Od Křížového pramene stačí vyrazit parkem a během několika hodin se ukáže, proč se toto město dostalo mezi jedenáct evropských lázní chráněných jako světové dědictví.
Zdroje:





