Zřícenina Lichnice a vyhlídka Milada nabízejí daleké výhledy i výlety divokými roklemi Železných hor. Vybrat lze krátkou i celodenní trasu.
Na skalnatém návrší vysoko nad Třemošnicí stojí jedna z nejvýraznějších zřícenin Železných hor. Hrad Lichnice se zvedá přibližně ve výšce 480 metrů nad mořem nad prudkými svahy Lovětínské a Hedvikovské rokle a díky své poloze je viditelný z velké části Čáslavské kotliny.
Dnes už nejsou hlavním lákadlem pouze staré hradní zdi. V severní části zříceniny stojí moderní vyhlídka Milada, otevřená v roce 2017, která návštěvníka dostane ještě výše nad okolní krajinu. Za dobré viditelnosti se odtud otevírá široký pohled do Čáslavské kotliny a daleko do středních Čech.
Lichnice je současně výborným příkladem místa, kde lze obtížnost výletu přizpůsobit prakticky každému. Rodiny s malými dětmi mohou přijet téměř k hradu a zůstat pouze u zříceniny, Milady, Žižkova dubu a Dívčího kamene. Rekreační turisté mohou vyrazit pěšky z Třemošnice. Zkušenější chodci mohou zvolit přibližně dvanáctikilometrovou trasu přes divokou Lovětínskou rokli.
Doporučená trasa z Třemošnice
Třemošnice → Podhradí → Lichnice → Dívčí kámen → Třemošnice
- Délka: přibližně 5 až 7 km podle zvolených odboček.
- Doba chůze: přibližně 2 až 3 hodiny bez delší návštěvy hradu.
- Obtížnost: lehká až středně náročná.
- Výchozí bod: Třemošnice.
- Nejvyšší bod: Lichnice, přibližně 480 m n. m.
- Charakter: místní komunikace, turistické a lesní cesty.
- Vhodné pro děti: ano, pokud zvládnou stoupání.
- Vhodné pro kočárky: celý okruh ne.
- Vhodné období: především jaro až podzim.
Uvedená délka je orientační. Nejde o jediný oficiálně vyznačený turistický okruh, ale o doporučené spojení Třemošnice, Podhradí, hradu a nejbližších zajímavostí.
Z Třemošnice se cesta postupně zvedá směrem k Podhradí, nad nímž už z dálky vystupují zbytky Lichnice. Samotná vzdálenost není velká, ale poslední část znamená výraznější stoupání.
Právě poloha vysoko nad Čáslavskou kotlinou dala hradu jeho mimořádný strategický význam a dnes z něj činí jedno z nejlepších vyhlídkových míst této části Železných hor.
Po návštěvě zříceniny je možné pokračovat k Dívčímu kameni, který je spojen s pověstí o kruté hradní panně Miladě, a následně se vrátit do Třemošnice.
Lichnice vznikla kolem poloviny 13. století
Hrad založil kolem roku 1250 Smil ze Žitavy, později známý jako Smil z Lichtenburka.
Vyrostl na kopci zvaném Světlice a jeho dispozice se přizpůsobila skalnatému ostrohu. Půdorys hradu je přibližně trojúhelníkový a přírodní ochranu poskytovaly především hluboké rokle a prudké svahy.
Na západní straně leží Lovětínská rokle, jižní svahy pak prudce klesají směrem k Třemošnici.
Hrad byl během své existence významným mocenským bodem regionu a v některých obdobích patřil také ke korunnímu majetku a k hradům spojovaným s věnem českých královen.
Husité Lichnici opakovaně obléhali
Strategická poloha hradu se výrazně projevila během husitských válek.
Lichnici obléhala husitská vojska už v roce 1421 a znovu v letech 1428 až 1429. Hrad patřil k obtížně dobývaným pevnostem a boje o něj ukazují, jak významné místo v této části Čech představoval.
Později hrad prošel dalšími úpravami a jeho opevnění bylo přizpůsobováno rozvoji palných zbraní. Památkový katalog dodnes připomíná například zbytky parkánu, příkopu, věžové brány a pozdně gotického barbakánu, který měl zlepšit obranu přístupové cesty.
Požár roku 1610 znamenal počátek konce
Zásadní událost přišla roku 1610, kdy hrad zachvátil velký požár.
Majitel Zikmund Robmháp ze Suché už staré sídlo neobnovil a přesunul své centrum do Třemošnice. Lichnice tím postupně ztratila obytný význam.
Během třicetileté války však ještě nebyla úplně opuštěná. Roku 1636 zde císař Ferdinand III. nechal umístit posádku a část opevnění byla opravena, aby hrad mohl chránit okolí před nepřátelskými vpády.
Po válce přišlo definitivní rozhodnutí. Na příkaz Ferdinanda III. bylo opevnění Lichnice v druhé polovině 17. století pobořeno, aby se pevnost nemohla stát opěrným bodem nepřítele.
V následujících staletích zřícenina dál chátrala a část zdiva posloužila obyvatelům okolí jako stavební materiál.
Milada vrátila hradu vysokou vyhlídku
Jednou z největších současných atrakcí je vyhlídka Milada.
Nová konstrukce vznikla v místě někdejší severovýchodní hradní věže. Stavba začala v roce 2016 a na jaře 2017 se návštěvníkům po více než dvaceti letech znovu otevřela možnost vystoupat vysoko nad hradní zdivo.
Slavnostní otevření a pojmenování proběhlo 22. května 2017.
Samotná kovová konstrukce je vysoká 10 metrů. K vyhlídkové plošině vede 15 dřevěných a 48 kovových schodů a horní plošina se nachází v nadmořské výšce přibližně 515,9 metru.
Konstrukce stojí samostatně na ocelových pilířích a není pevně spojena s historickým zdivem věže, což bylo důležité z hlediska ochrany památky.
Z Milady se otevírá Čáslavská kotlina
Výhled z Milady patří k hlavním důvodům návštěvy Lichnice.
Poloha hradu přímo na výrazném zlomu Železných hor znamená, že pod návštěvníkem krajina prudce klesá. Rozdíl mezi vrcholovou částí hradu a otevřenou Čáslavskou kotlinou proto vytváří mimořádně hlubokou perspektivu.
Za dobré viditelnosti lze sledovat rozsáhlou část Čáslavska, Polabí a vzdálenější krajinu středních Čech.
Výhled přitom nezačíná až na rozhledně. Už samotné hradní návrší nabízí široké panorama, Milada však umožňuje vystoupit nad úroveň některých stromů a dochovaného zdiva.
Jméno Milada pochází ze známé hradní pověsti
Vyhlídka nebyla pojmenována náhodně.
S Lichnicí je spojena pověst o kruté panně Miladě, která patří k nejznámějším legendám Železných hor.
Podle pověsti si krásná, ale pyšná hradní dcera stanovila podmínku, že se provdá pouze za muže, který na koni zvládne nebezpečný skok či jízdu po skále nedaleko hradu. Několik nápadníků při pokusech zahynulo.
Nakonec se objevil rytíř, který úkol dokázal zvládnout a Miladinu krutost přemohl.
Pověst existuje v několika variantách a samozřejmě ji nelze považovat za historicky doloženou událost. Je však s Lichnicí spojena natolik silně, že právě podle Milady dostala jméno novodobá vyhlídka.
Dívčí kámen připomíná Miladinu legendu
Jen kousek od hradu leží skalní útvar Dívčí kámen.
Je nejen vyhlídkovým místem, ale také hlavní kulisou pověsti o Miladě. Na skále jsou viditelné vyryté podkovy, které lidová tradice spojovala s koňmi hradních nápadníků.
Samozřejmě nejde o důkaz pravdivosti pověsti, ale místo je zajímavým doplněním návštěvy hradu.
Pro rodiny s dětmi může propojení zříceniny, Milady a Dívčího kamene vytvořit jednoduchý příběh, který výlet zpestří.
V Podhradí stojí několik století starý Žižkův dub
Další výraznou zajímavostí je Žižkův dub v Podhradí.
Město Třemošnice uvádí jeho stáří přibližně 700 až 800 let.
Jméno odkazuje k husitské tradici oblasti, nikoli k bezpečně doložené události spojené osobně s Janem Žižkou. Strom však patří k nejvýraznějším přírodním památkám v bezprostředním okolí Lichnice.
Při kratším rodinném výletu je proto logickou zastávkou mezi parkovištěm, Podhradím a hradem.
Náročnější cesta vede divokou Lovětínskou roklí
Úplně jinou podobu nabízí výlet přes Lovětínskou rokli.
Agentura ochrany přírody a krajiny doporučuje přibližně 12 kilometrů dlouhou pěší trasu, jejímž cílem je právě Lichnice.
- Délka: přibližně 12 km.
- Doba: přibližně 4 až 5 hodin.
- Obtížnost: střední.
- Charakter: zpevněné, lesní a kamenité cesty.
- Nejnáročnější úsek: asi 1,5 km dlouhý výstup Lovětínskou roklí.
- Vhodné pro malé děti: spíše ne.
- Vhodné pro kočárky: ne.
Výlet lze zahájit například v Seči, jednom z hlavních turistických center Železných hor.
Trasa vede otevřenou krajinou s pohledy na Kaňkovy hory, kolem Pekelských rybníků a následně vstupuje do Lovětínské rokle.
Právě zde začíná nejnáročnější část.
V rokli čeká kamenitý výstup a bezzásahový les
Lovětínská rokle patří k nejpůsobivějším částem celého výletu.
Na přibližně 1,5 kilometru dlouhém úseku vede cesta vzhůru po kamenném chodníku. Turista prochází mezi balvany, starými stromy a skalními výchozy.
Část zdejších lesů je ponechána samovolnému vývoji. Výsledkem je prostředí, které působí výrazně divočeji než běžný hospodářský les.
Po dešti může být kamenitý povrch kluzký a náročnost trasy se zvyšuje. Na tento okruh je vhodná pevná turistická obuv.
Pro malé děti, kočárky a osoby se sníženou pohyblivostí není výstup Lovětínskou roklí vhodný.
Národní přírodní rezervace chrání přes 120 hektarů
Lichnice není jen historickou památkou.
Bezprostřední okolí hradu je součástí národní přírodní rezervace Lichnice, která má rozlohu 120,39 hektaru a zasahuje do nadmořských výšek přibližně od 314 do 523 metrů.
Rezervace chrání přirozené bučiny, suťové lesy, suché bory a mokřadní olšiny.
Její nejvýraznější součástí jsou právě Lovětínská a Hedvikovská rokle, kde jsou některé lesy ponechány samovolnému vývoji.
Krajina kolem hradu tak umožňuje během jednoho dne spojit středověkou historii s přírodou, která má místy téměř pralesovitý charakter.
V rezervaci je nutné respektovat přírodu
Vysoká přírodní hodnota okolí znamená také odpovědnější pohyb návštěvníků.
Není vhodné scházet ze značených cest, vstupovat do citlivých porostů nebo zkracovat si cestu prudkými svahy.
V lesích ponechaných samovolnému vývoji mohou přirozeně padat větve a stromy. Zvýšenou opatrnost je proto třeba zachovat za silného větru, při bouřkách a po vydatných deštích.
Turistické trasy v rezervaci je dobré chápat jako cestu skutečnou přírodou, nikoli jako upravený park.
Rodiny s dětmi mohou přijet téměř k hradu
Lichnice je vhodná i pro rodiny s malými dětmi, pokud zvolí krátkou variantu.
Nejjednodušší je přijet do Podhradí a spojit: Lichnici → vyhlídku Milada → Žižkův dub → Dívčí kámen.
Takový výlet nevyžaduje dlouhou chůzi.
V samotném hradním areálu je však nutné děti hlídat. Jde o zříceninu s nerovným terénem, schody a výškovými rozdíly.
Vyhlídka Milada není bezbariérová a vede na ni schodiště.
S běžným městským kočárkem je vhodnější zůstat na dobře přístupných cestách v Podhradí a okolí hradu. Celý hradní areál, Dívčí kámen a přírodní trasy nelze pro kočárek obecně doporučit.
Otevírací doba Lichnice v roce 2026
Pro sezonu 2026 platí:
- duben až září: úterý až neděle 10:00–17:00,
- říjen: sobota a neděle 10:00–17:00.
V roce 2026 byla Lichnice mimořádně otevřena také během velikonočních svátků od 3. do 6. dubna.
Vstup do hradního areálu je placený a vyhlídka Milada je jeho součástí.
Aktuální vstupné pro sezonu 2026 činí 50 Kč pro dospělého, 30 Kč pro děti, studenty a seniory a 130 Kč za rodinnou vstupenku.
Před cestou je vhodné zkontrolovat aktuální informace, protože při některých kulturních akcích může být běžný návštěvnický provoz omezen.
Berlova vápenka nabízí další zastávku v Třemošnici
Při výletu z Třemošnice stojí za pozornost také Berlova vápenka.
Technická památka připomíná dlouhou tradici vápenictví v Železných horách. Expozice se věnuje počátkům výroby vápna, samotné Berlově vápence, historii vápenictví v nedalekých Prachovicích i geologii vápence.
Návštěvník si může prohlédnout původní technické části a nahlédnout také do komína vápenky.
Pro sezonu 2026 je muzeum od května do září otevřeno od úterý do neděle mezi 10. a 17. hodinou, v dubnu a říjnu o víkendech.
Spojením vápenky a Lichnice může vzniknout velmi pestrý půldenní až celodenní výlet.
Seč nabízí přehradu i zříceninu Oheb
Při delším pobytu v Železných horách stojí za samostatnou návštěvu Seč.
Hlavní atrakcí je Sečská přehrada a nad její hladinou se zvedá zřícenina hradu Oheb.
Podobně jako Lichnice spojuje i Oheb historii s mimořádnou polohou v přírodě.
Spojit obě zříceniny během jediného dne je nejjednodušší automobilem nebo na kole. Pěším turistům doporučujeme věnovat každému místu samostatný výlet.
Cyklisté musejí počítat se stoupáním
Okolí Lichnice nabízí mnoho možností také cyklistům.
Třemošnice je propojena se Sečí, Ronovem nad Doubravou, Prachovicemi a dalšími místy Železných hor.
Terén ale není rovinatý.
Příjezd k Lichnici znamená výrazné stoupání, takže i relativně krátká trasa může být pro rekreačního cyklistu fyzicky náročnější, než by napovídal počet kilometrů.
V národní přírodní rezervaci je navíc nutné respektovat turistické a cyklistické značení a nevjíždět na cesty, které nejsou pro kola určeny.
Jak se k Lichnici dostat
Vlakem: Nejpraktičtějším železničním výchozím bodem je Třemošnice.
Z města lze pokračovat pěšky směrem do Podhradí a k hradu.
Vlak je velmi dobrou variantou pro návštěvníky, kteří chtějí Lichnici spojit s pěší turistikou a nemusejí se vracet k zaparkovanému automobilu.
Před cestou je vhodné ověřit aktuální železniční spojení.
Autobusem: Do Třemošnice a okolních obcí zajíždějí regionální autobusové spoje.
Pro delší trasu přes Lovětínskou rokli lze jako výchozí bod využít také Seč.
Při víkendovém výletu je důležité ověřit nejen ranní příjezd, ale především odpolední nebo večerní zpáteční spoj.
Automobilem: Automobilem lze přijet do oblasti Podhradí pod hradem.
Právě parkování ale patří k citlivým místům této turisticky velmi navštěvované lokality. AOPK upozorňuje, že během exponovaných dnů bývá Podhradí zaplněno auty a návštěvníci někdy parkují po obou stranách komunikace.
Je proto nutné využívat pouze povolená parkovací místa a neblokovat místní silnice.
Pokud chce návštěvník absolvovat delší pěší výlet, je často praktičtější nechat automobil už v Třemošnici a k hradu dojít.
Kdy na Lichnici vyrazit
Nejlepší období je od jara do podzimu.
Jaro přináší svěží zeleň a v roklích bývá dostatek vody. V létě jsou dny nejdelší, ale současně je třeba počítat s vyšší návštěvností.
Velmi atraktivní je podzim, kdy se hluboké lesy Lovětínské a Hedvikovské rokle zbarví a při chladnějším čistém vzduchu bývají dobré podmínky pro výhled z Milady.
Po dešti je nutné počítat s kluzkým kamenitým terénem v roklích.
V zimě lze část okolní krajiny navštívit také, samotný hradní areál je však mimo sezonu uzavřen a výstupové cesty mohou být zledovatělé.
Celkové hodnocení
Lichnice je ideálním cílem pro návštěvníky, kteří chtějí během jediného výletu spojit středověký hrad, daleké výhledy a skutečně divokou přírodu.
Rodiny s malými dětmi mohou přijet do Podhradí, projít zříceninu a vystoupat na vyhlídku Milada. Rekreační turisté mohou vyrazit pěšky z Třemošnice a přidat Dívčí kámen a Žižkův dub. Zdatnější chodci mohou zvolit přibližně dvanáctikilometrovou trasu přes Lovětínskou rokli.
Největší předností Lichnice je však její poloha. Zřícenina nestojí jen na kopci uprostřed krajiny. Leží přímo na výrazném zlomu Železných hor, nad prudkými roklemi národní přírodní rezervace a vysoko nad Čáslavskou kotlinou.
Když návštěvník vystoupá ještě výše na Miladu, spojí se celý výlet do jediného obrazu – pod nohama zbytky středověké pevnosti, kolem hluboké lesy Železných hor a před očima široká krajina, kvůli které stálo za to na Lichnici vystoupat.
Zdroje:





