Dech se při chůzi přirozeně přizpůsobuje tempu. Naučte se vnímat jeho rytmus, nepřepínat se a sladit dýchání s pohodlnou chůzí.
Při chůzi se dýchání automaticky přizpůsobuje intenzitě pohybu. Při pomalé procházce bývá klidnější, při svižném tempu nebo stoupání do kopce se zrychluje a prohlubuje. Je to normální reakce organismu na rostoucí energetické nároky.
Není proto potřeba při každém kroku vědomě řídit nádech a výdech. Smyslem jednoduchého dechového nácviku při chůzi je především vnímat rytmus dýchání, nezadržovat dech a naučit se poznat, zda zvolené tempo odpovídá naší kondici.
Začněte pohodlnou chůzí
Pro první nácvik zvolte rovný a bezpečný úsek. Začněte tempem, při kterém se cítíte pohodlně a dokážete normálně mluvit.
První minuty dech vůbec neměňte. Všímejte si pouze jeho přirozeného rytmu. Sledujte, zda při nádechu zbytečně nezvedáte ramena, nezadržujete dech nebo se nesnažíte dýchání násilně zpomalovat.
Ramena nechte uvolněná, trup přirozeně vzpřímený a paže se mohou volně pohybovat podél těla.
Musí dech přesně odpovídat krokům?
Nemusí. U lidí se může rytmus dýchání a pohybu během chůze či běhu do určité míry synchronizovat, odborně se tento jev označuje jako lokomotoricko-respirační koordinace. Výzkum ale ukazuje různé poměry mezi kroky a dechem a u člověka nemusí k pravidelné synchronizaci docházet vůbec.
Proto neexistuje jeden univerzální poměr vhodný pro každého, například nádech na dva kroky a výdech na dva.
Pokud vám počítání pomáhá rytmus vnímat, můžete při pomalé chůzi krátce sledovat, kolik kroků přirozeně připadá na nádech a výdech. Nesnažte se však tělo za každou cenu přizpůsobit předem stanovenému číslu.
Dech se musí přizpůsobit tempu
Jakmile zrychlíte, tělo potřebuje zvýšit ventilaci. Dýchání se proto přirozeně zrychlí a může se také prohloubit. To není chyba, kterou bychom měli dechovou technikou potlačovat.
Stejné pravidlo platí při chůzi do kopce. Stoupání zvyšuje náročnost pohybu a dech se zpravidla zrychlí. Pokud se zadýcháváte více, můžete zpomalit a sledovat, zda se dýchání opět stane pohodlnějším.
Praktičtější než dodržování přesného počtu kroků na jeden dech je naučit se přizpůsobovat rychlost chůze vlastní reakci na zátěž.
Pomůže jednoduchý test mluvením
Pro orientační posouzení intenzity lze využít takzvaný talk test. CDC uvádí, že při středně intenzivní aerobní aktivitě je člověk schopen mluvit, ale už ne pohodlně zpívat.
Při vysoké intenzitě zvládne bez přerušení kvůli nádechu vyslovit pouze několik slov.
Při běžné zdravotní chůzi je tento jednoduchý ukazatel často praktičtější než složité počítání kroků a dechů. Intenzita je navíc relativní – stejné tempo může být pro trénovaného člověka lehké a pro začátečníka poměrně náročné.
Musíme dýchat pouze nosem?
Při pomalé chůzi může být nádech nosem příjemný. Nos vdechovaný vzduch filtruje, zvlhčuje a ohřívá.
S rostoucí intenzitou však není potřeba nutit se za každou cenu do výhradně nosního dýchání. Pokud organismus při svižnější chůzi potřebuje větší ventilaci, může se přirozeně zapojit také dýchání ústy.
Důležitější než striktní pravidlo „pouze nosem“ je, aby dýchání odpovídalo intenzitě pohybu a nebylo násilné.
Jednoduchý nácvik během procházky
Začněte několika minutami běžné pohodlné chůze a nechte dech pracovat automaticky. Poté na krátký úsek přesuňte pozornost k dýchání.
Všímejte si jeho rytmu, uvolněte ramena a sledujte, zda dech přirozeně odpovídá tempu kroků. Pokud chcete, můžete několik dechových cyklů počítat kroky, ale nesnažte se dosáhnout konkrétního poměru.
Potom přestaňte dech vědomě kontrolovat a pokračujte normální chůzí.
Takový krátký nácvik lze během procházky několikrát zopakovat. Cílem není kontrolovat každý nádech po celou dobu, ale naučit se dech lépe vnímat.
Nejčastější chyby
Nejčastější chybou je snaha udržet přesně stanovený dechový rytmus bez ohledu na tempo chůze. Pokud tělo potřebuje při vyšší intenzitě dýchat častěji, dovolte mu to.
Není vhodné ani násilně prodlužovat nádech či výdech nebo mezi nimi zadržovat dech. Při běžné chůzi není taková pauza potřeba.
Další chybou je přílišná kontrola. Pokud během celé procházky počítáte každý krok a nádech, jednoduché cvičení se může změnit ve zbytečně složitý úkol.
Pokud se při dýchání objeví závrať, vraťte se k přirozenému rytmu a podle potřeby zpomalte nebo zastavte.
Kdy už nejde o běžné zadýchání
Zrychlení dechu při svižnější chůzi nebo při stoupání je normální. Jiná situace je nově vzniklá nebo neobvykle výrazná dušnost, zejména pokud se objeví při malé námaze.
Cvičení přerušte při bolesti či tlaku na hrudi, pocitu na omdlení, výrazné závrati nebo náhlých dechových obtížích.
Lidé se srdečním či plicním onemocněním by měli intenzitu chůze a případné dechové techniky přizpůsobit doporučení svého lékaře nebo fyzioterapeuta.
Jak navazuje na předchozí cvičení
Při bráničním dýchání jsme se učili vnímat práci bránice a v předchozím článku pohyb dolních žeber. Během chůze už není potřeba tyto části těla jednotlivě kontrolovat.
Organismus musí reagovat na měnící se fyzickou zátěž. Z předchozích cvičení si proto přeneseme především schopnost nezadržovat dech a zbytečně nenapínat ramena a krk.
Další článek série se zaměří na pomalé dýchání při zklidnění. Tam už nebude hlavním úkolem přizpůsobovat dech fyzické zátěži, ale naopak vědomě pracovat s jeho pomalejším rytmem.
Závěr
Dech a chůze se přirozeně ovlivňují. S rostoucí intenzitou pohybu se dýchání zrychluje a prohlubuje a není správným cílem tuto reakci potlačovat.
Rytmus kroků lze krátce využít jako pomůcku k lepšímu vnímání dechu, neexistuje však jeden univerzální počet kroků na nádech a výdech vhodný pro každého.
Důležitější je pohodlné dýchání odpovídající tempu. Jednoduchým vodítkem může být schopnost mluvit: při střední intenzitě bychom měli zvládnout mluvit, ale už ne pohodlně zpívat.
Zdroje:





