Braunův Betlém u Kuksu ukrývá barokní sochy přímo ve skalách. Výlet lze spojit s hospitálem, Labem i sedmikilometrovou naučnou stezkou.
Několik kilometrů od Kuksu se v Novém lese nad Žirčí ukrývá místo, které nemá v české krajině mnoho obdob. Pískovcové skály a balvany zde v první třetině 18. století proměnila dílna Matyáše Bernarda Brauna v postavy poustevníků, světců a biblické výjevy. Nevznikla galerie, do níž by byly sochy později přivezeny. Umělci pracovali přímo s kamenem na místě a vytvořili dílo pevně spojené s okolním lesem.
Braunův Betlém je proto něčím jiným než klasickou památkou, kterou návštěvník projde během organizované prohlídky. Je to součást krajiny a zároveň pozůstatek velkorysé představy hraběte Františka Antonína Šporka o okolí Kuksu jako místě, kde se měly spojovat architektura, umění, příroda, duchovní rozměr i odpočinek.
Výhodou pro dnešního turistu je možnost vybrat si z několika variant. Kdo chce vidět pouze Betlém, může přijet téměř k Novému lesu a absolvovat krátkou procházku. Mnohem zajímavější je ale vyrazit pěšky z Kuksu a spojit Braunovy plastiky s hospitálem, údolím Labe, Stanovicemi a dalšími pozůstatky někdejší Šporkovy krajiny.
Doporučená turistická trasa
Kuks → Braunův Betlém → Stanovice → Kuks
- Délka: přibližně 7 km.
- Doba chůze: 2 až 3 hodiny bez dlouhých zastávek.
- Obtížnost: lehká až středně náročná.
- Výchozí a cílový bod: Kuks.
- Charakter: místní komunikace, lesní a nezpevněné cesty.
- Vhodné období: celoročně, nejlépe od jara do podzimu.
- Vhodné pro děti: ano, pokud jsou zvyklé na delší chůzi.
- Vhodné pro vozíčkáře: ne.
Nejlepší variantou pro první návštěvu je naučná stezka Půjdem spolu do Betléma. Její výchozí i cílový bod leží v Kuksu a celý okruh měří přibližně sedm kilometrů.
Národní památkový ústav doporučuje vyhradit si na samotnou pěší cestu přibližně dvě až tři hodiny a vzít si pevnou obuv. Pokud ale chceme skutečně poznat Braunův Betlém, zastavovat se u jednotlivých plastik a spojit cestu také s návštěvou hospitálu, je lepší počítat nejméně s půldenním výletem.
Právě cesta pěšky z Kuksu umožní pochopit, že Betlém nevznikl jako izolovaná památka uprostřed lesa. Byl součástí mnohem širšího krajinného a uměleckého projektu.
Všechno začalo Šporkovým Novým lesem
Příběh místa souvisí s hrabětem Františkem Antonínem Šporkem, jednou z nejvýraznějších osobností českého baroka.
Dne 26. února 1717 koupil od města Dvůr Králové za 2900 zlatých les sousedící s jeho panstvím. Území začalo být označováno jako Nový les.
Špork zde založil poustevny svatého Antonína a svatého Pavla. Roku 1720 byla jejich výstavba dokončena a v prostoru začala postupně pracovat Braunova sochařská dílna. Práce pokračovaly s přestávkami během 20. a na počátku 30. let 18. století.
Právě u datování je třeba být opatrný. Jednotlivé historické zdroje uvádějí mírně odlišné časové vymezení vzniku celého souboru. Podstatné je, že nevznikl najednou, ale postupně jako součást Šporkovy proměny okolní krajiny.
Braun netvořil pro muzeum, ale přímo pro les
Na Braunově Betlému je mimořádný především způsob jeho vzniku.
Sochy a reliéfy nebyly vytvořeny v ateliéru a následně rozmístěny v parku. Braunova dílna využívala pískovcové skály a balvany přímo v Novém lese.
Umělecké dílo tak nelze oddělit od místa, kde vzniklo.
Stromy, nerovný terén, kámen a světlo pronikající mezi větvemi jsou součástí zážitku stejně jako samotné plastiky. Některé postavy ze skály téměř vystupují, jiné naopak s kamenem splývají.
Národní památkový ústav proto Braunův Betlém označuje za špičku evropského barokního sochařství v plenéru.
Dnes jde o národní kulturní památku a jeden z nejcennějších dokladů českého barokního sochařství spojeného přímo s krajinou.
Co v Braunově Betlému uvidíte
Název Betlém může návštěvníka trochu zmást. Nejde pouze o jedinou scénu narození Krista.
Původní areál byl mnohem rozsáhlejším souborem biblických, poustevnických a duchovních motivů.
K nejznámějším dochovaným dílům patří Poustevník Onufrius, Poustevník Juan Garinus, Máří Magdaléna, Jan Křtitel, Studna Jákobova nebo reliéf Příchod Tří králů.
Právě poustevnické postavy patří k nejpůsobivějším částem areálu. Braunova dílna dokázala nepravidelný kámen využít tak, že postavy působí, jako by byly přirozenou součástí skal.
Nejlepší je proto Betlém neprocházet ve spěchu. Není to památka určená k jednomu pohledu nebo rychlé fotografii. Jednotlivé plastiky se postupně objevují mezi stromy a teprve při pomalejší procházce vynikne jejich vztah k okolnímu prostředí.
Z původního Betléma se zachovala jen část
Dnešní návštěvník vidí pouze zlomek někdejšího rozsáhlého areálu.
Pískovec po tři století poškozovaly déšť, sníh, mráz, vítr, vegetace a přirozené zvětrávání. Ještě ničivější byly některé lidské zásahy.
Na stav památky měly vliv válečné události v okolí i lámání kamene pro výstavbu nedaleké pevnosti Josefov. V Novém lese se kámen těžil i v dalších obdobích.
Už kolem roku 1770 byl stav Betléma popisován jako značně poškozený. V 19. století se naopak začal probouzet turistický a památkový zájem o místo a následovaly první pokusy o jeho záchranu.
Od té doby se restaurátoři snaží hledat způsob, jak křehký pískovec zachovat a současně respektovat skutečnost, že plastiky zůstávají ve volné přírodě.
Právě stárnutí kamene je dnes součástí charakteru Betléma. Návštěvník by neměl očekávat dokonale zachované sochy podobné exponátům v muzeu. Sleduje dílo, které už tři století žije a stárne společně s okolním lesem.
Velký křesťanský bojovník se přestěhoval do Kuksu
Ne všechny významné části původního souboru zůstaly v Novém lese.
Jedním z mimořádných děl je Velký křesťanský bojovník, téměř osm metrů vysoká pískovcová plastika z Braunovy dílny. Pochází z roku 1732 a původně byla součástí Braunova Betléma.
Dnes stojí v bylinkové zahradě za hospitálem Kuks.
V roce 2026 prochází odborným restaurováním. Restaurátoři odstraňují biologické napadení a degradované starší doplňky, ošetřují trhliny a další poškození pískovce.
Pro návštěvníka je to další důvod, proč spojit cestu do Betléma s návštěvou samotného Kuksu.
Kratší cesta z Kuksu po červené
Kdo nechce absolvovat celý naučný okruh, může vyrazit z Kuksu k Betlému přímo po červené turistické značce.
Cesta vede proti proudu Labe kolem někdejšího Šporkovského mlýna ve Stanovicích.
K Braunovu Betlému je to přibližně 3,5 kilometru a Národní památkový ústav doporučuje počítat zhruba s hodinou chůze jedním směrem.
Pokud se turista stejnou cestou vrátí, absolvuje přibližně sedmikilometrový výlet.
Výhodou této varianty je jednoduchá orientace. Pro návštěvníky, kteří chtějí spojit turistiku s prohlídkou hospitalu, je také snadné upravit program podle času.
Nejkratší výlet vede ze Žirče
Velmi dobrou možnost nabízí veřejná doprava.
Od železniční zastávky Žireč vede k Braunovu Betlému žlutá turistická značka. Vzdálenost činí přibližně jeden kilometr.
To je výborná varianta pro rodiny s dětmi, seniory nebo návštěvníky, kteří chtějí vidět samotný Betlém, ale netroufají si na několikakilometrový okruh.
Zajímavý může být také jednosměrný výlet. Turista může například vystoupit v Kuksu, navštívit hospitál, pokračovat přes Braunův Betlém a následně dojít na vlak do Žirče.
Při podobné cestě je samozřejmě nutné předem zkontrolovat aktuální vlakový jízdní řád.
Z vlakové zastávky Kuks jsou to přibližně tři kilometry
Také samotný Kuks má železniční zastávku.
Od ní lze pokračovat podél trati po žlutém turistickém značení, které se částečně překrývá s naučnou stezkou. Vzdálenost k Betlému je přibližně tři kilometry.
Výlet vlakem má jednu velkou přednost – turista není nucen vracet se na stejné místo k zaparkovanému automobilu.
Lze tak kombinovat železniční zastávky Kuks a Žireč a vytvořit pěší přechod přes nejzajímavější místa oblasti.
Automobilem lze přijet téměř k Novému lesu
Pro návštěvníky, kteří chtějí absolvovat pouze krátkou procházku, existuje také automobilová varianta.
Řidiči mohou sledovat hnědé turistické značení Braunův Betlém, které je dovede na záchytné parkoviště u kraje lesa. Odtud se pokračuje pěšky.
Tato varianta je vhodná zejména pro rodiny s malými dětmi nebo návštěvníky, kteří nemohou absolvovat delší trasu.
Pokud ale fyzická kondice a čas dovolují, doporučit lze spíše cestu z Kuksu. Teprve během ní totiž člověk získá představu o vztahu Betléma k okolní krajině.
Rodiny s dětmi mají několik možností
Braunův Betlém je vhodný také pro rodinný výlet, ale je třeba správně zvolit trasu.
S malými dětmi je nejlepší přijet k záchytnému parkovišti u Nového lesa nebo využít přibližně kilometrovou cestu ze Žirče.
Děti zvyklé na pěší turistiku mohou bez větších problémů zvládnout sedmikilometrový okruh z Kuksu.
S běžným městským kočárkem už je situace složitější. Cesty mají místy přírodní povrch, objevují se kořeny a nerovnosti a po dešti může být terén blátivý nebo kluzký. Národní památkový ústav trasu neoznačuje za vhodnou pro vozíčkáře a doporučuje pevnou obuv.
Pro rodinu s kočárkem je proto bezpečnější vybrat kratší variantu a před cestou zkontrolovat aktuální stav přístupových cest.
Hospitál Kuks si zaslouží několik hodin
Pokud výlet začíná v Kuksu, byla by škoda považovat hospitál jen za orientační bod na cestě do lesa.
Hospitál Kuks patří k nejvýznamnějším barokním areálům v České republice. František Antonín Špork jej nechal budovat na počátku 18. století jako zaopatřovací ústav pro staré muže. Na jeho podobě se podíleli významní umělci své doby včetně architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho a Matyáše Bernarda Brauna.
Dominantou areálu je kostel Nejsvětější Trojice.
Před hospitálem stojí slavný soubor alegorií Ctností a Neřestí. Originální Braunovy plastiky jsou dnes chráněny v lapidáriu a ve venkovním prostoru je nahrazují kopie.
Při prohlídce lze poznat také historickou lékárnu U Granátového jablka, Šporkovskou hrobku a další části hospitálu.
Za budovou se rozkládá obnovená bylinková zahrada.
Pokud tedy chceme spojit prohlídku hospitálu, zahrady a Braunova Betléma, je nejlepší vyhradit si na Kuks celý den.
Kuks byl mnohem větším projektem než dnešní hospitál
Dnešní návštěvník snadno získá dojem, že Kuks rovná se hospitál. Za Šporkových časů však byla situace podstatně složitější.
Na jednom břehu Labe vznikl hospitál s kostelem a hrobkou, na druhém se rozvíjel lázeňský a společenský areál. Do celé koncepce patřily zahrady, aleje, sochařská výzdoba, poustevny a další zásahy do okolní krajiny.
Braunův Betlém proto není vzdálenou atrakcí, která s Kuksem souvisí pouze jménem autora.
Je jedním z nejvýraznějších dochovaných prvků komponované barokní krajiny kukského okolí.
Právě pěší výlet umožňuje tento vztah pochopit mnohem lépe než přesun automobilem od jedné památky ke druhé.
Co ještě navštívit v okolí
Vedle hospitálu a Braunova Betléma stojí za pozornost samotná obec Kuks a procházka údolím Labe.
Na cestě směrem k Betlému lze vidět také další pozůstatky Šporkových zásahů do krajiny. Zajímavým místem je například skalní reliéf Stigmatizace svatého Františka, k němuž vede odbočka z turistické cesty. Sestup k reliéfu však není vhodný pro osoby se sníženou pohyblivostí.
V oblasti Stanovic se nachází také Křížová cesta 21. století – Příběh utrpení a nadějí člověka, která přenáší tradiční duchovní téma do současného sochařství.
Při delším pobytu lze pokračovat směrem do Dvora Králové nad Labem, případně spojit Kuks s dalšími turistickými cíli Královédvorska.
Náročnější varianta pro celodenní turistiku
Samotný sedmikilometrový okruh není pro zkušeného turistu příliš dlouhý.
Kombinací značených a místních cest lze proto výlet rozšířit přes Žireč, Stanovice a další části údolí Labe.
Podle konkrétního vedení lze připravit přibližně deset až patnáct kilometrů dlouhou trasu. Zde už je vhodné použít aktuální turistickou mapu, protože nejde o jeden oficiálně vyznačený okruh s pevně stanovenou délkou.
Krajina kolem Kuksu není horská a nečekají zde extrémní výstupy. Náročnost delších variant spočívá především v počtu kilometrů.
Pro zdatného turistu tak může být Braunův Betlém jedním z hlavních bodů celodenního putování podél Labe.
Jak se k Braunovu Betlému dostat
Automobilem: Pokud chceme absolvovat celý turistický okruh, je nejpraktičtější přijet do Kuksu, zaparkovat na vyhrazeném místě a pokračovat pěšky.
Pro krátkou návštěvu Betléma lze sledovat hnědé dopravní značení Braunův Betlém až k záchytnému parkovišti na okraji Nového lesa.
Dál se pokračuje pěšky. Není vhodné pokoušet se automobilem zajíždět přímo k plastikám.
Vlakem: Vlak je pro tento výlet mimořádně praktický.
Od železniční zastávky Kuks je Braunův Betlém vzdálen přibližně tři kilometry.
Z opačné strany lze využít železniční zastávku Žireč, odkud vede k Betlému přibližně kilometrová pěší cesta po žlutém značení.
Díky tomu lze připravit jednosměrný pěší výlet mezi oběma zastávkami.
Před cestou je nutné zkontrolovat aktuální jízdní řád.
Autobusem: Do Kuksu a okolních obcí lze cestovat také regionálními autobusovými spoji.
Jejich četnost se liší podle pracovních dnů, víkendů a období roku, proto je vhodné konkrétní spojení ověřit před cestou.
Pro návštěvníka bez automobilu ale představuje železnice díky zastávkám Kuks a Žireč velmi dobrou alternativu.
Praktické informace
Braunův Betlém leží ve volné přírodě a při návštěvě je třeba počítat s lesním terénem.
Vhodná je pevnější sportovní nebo turistická obuv. Po dešti mohou být některé úseky mokré a kluzké.
Na sedmikilometrový okruh je dobré mít dostatek vody a menší občerstvení, i když přímo v Kuksu je turistické zázemí.
V létě se hodí ochrana proti klíšťatům a při teplém počasí dostatek tekutin.
Především je nutné respektovat samotné plastiky. Pískovec je citlivý a díla jsou vystavena přírodním vlivům už přibližně tři století. Na sochy a reliéfy proto nelze lézt ani se jich zbytečně dotýkat.
Celkové hodnocení
Braunův Betlém je výjimečný tím, že zde prakticky mizí hranice mezi uměním a přírodou. Pískovcové plastiky nejsou pouze vystaveny v krajině – z krajiny samotné vznikly.
Rodiny s malými dětmi mohou využít krátký přístup od parkoviště nebo ze Žirče. Rekreační turisté mohou absolvovat sedmikilometrový okruh z Kuksu a zdatnější návštěvníci si mohou cestu prodloužit přes Žireč, Stanovice a údolí Labe.
Nejzajímavější je však věnovat místu celý den a spojit Braunův Betlém s hospitálem Kuks. Teprve tehdy se jednotlivé památky propojí do jednoho příběhu a návštěvník pochopí rozsah Šporkovy představy o krajině, v níž se měly setkávat architektura, sochařství, příroda, duchovní život i odpočinek.
Zdroje:





